PARTNEřI
Během „grilování“ José Manuela Barrosa v Evropském parlamentu, který rozhodoval o jeho opětovném jmenování do čela Evropské komise, evropská levice prohlásila, že bude usilovat o to, aby její zastánci získali vlivnější pozice v institucích Evropské unie (EurActiv 11.9.2009). Nejvíce by se jim líbil zejména post představitele EU pro zahraniční politoku, který zřídí Lisabonská smlouva. Socialisté však dosud žádného kandidáta nepředstavili.
Obsazení postu „ministra zahraničí EU“ socialistou nahrává do karet středopravicovým europoslancům, kteří mají v Evropském parlamentu po červnových volbách většinu. Ti si totiž dělají zálusk na jiné lukrativní místo v čele EU – tzv. stálého předsedu Evropské rady, kterému se někdy zkráceně říká „evropský prezident“.
Podobné spekulace zazněly i minulý týden na setkání středopravicového panevropského think-tanku European Ideas Network (EIN) v Rakousku, kde se jeho komentátoři shodli na tom, že středopravicový tábor usiluje o post „evropského prezidenta“ z „prestižních důvodů“. Vysoce postavený socialista EurActivu prozradil, že velká část levicově orientovaného tábora by „vyvážené rozložení sil v institucích EU rovněž uvítala“.
Tento scénář, kdy středopravicový tábor prosadí na post stálého předsedy Evropské rady svého kandidáta a šéfem unijní diplomacie se stane kandidát s levicovějším zaměřením, nemluví ve prospěch bývalého britského premiéra Tonyho Blaira (EurActiv 5.10.2009). Evropská média se shodují na tom, že pro jeho kandidaturu na post „evropského prezidenta“ bude klíčový postoj francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho. Ten však se svou podporou bývalému šéfovi britské Labouristické strany váhá, deníku Le Figaro vysvětlil, že Blairovo jmenování do čela EU může zkomplikovat britský euroskepticismus. Podle EIN to vypadá, že Tony Blair by proto mohl být pomalu „ze hry“.
Slabý či silný předseda Evropské rady?
V poslední době Evropa vede živé diskuse nad rozsahem pravomocí nového předsedy Evropské rady, který bude volen lídry EU na období 2,5 let. S tím souvisí i otázka, zda nově zřízenou pozici stálého předsedy Evropské rady by měla zastávat významná osobnost, např. Tony Blair, která by výkonem funkce ještě více zvýšila svůj vliv, nebo naopak osoba, která by „pouze“ zvládala řídit summity Evropské rady a koordinovat denní činnosti Rady.
Rostoucí počet členů středopravicového evropského tábora, včetně polské (EurActiv 14.10.2009) a švédské vlády, která v současné době předsedá EU, by upřednostnili druhou možnost.
Německý středopravicový europoslanec Elmar Brok argumentuje, že „předseda Evropské rady by měl pouze předsedat a řídit Evropskou radu.“ Podle jeho názoru by se na tuto pozici nejlépe hodil Lucemburčan Jean-Claude Juncker.
Slabšího předsedu Evropské rady by také uvítal předseda Evropské komise Barroso, který by tak mohl hrát na světové politické scéně mnohem větší roli.
Britský europoslanec a liberál Andrew Duff, který je považován za experta na problematiku Lisabonské smlouvy, EurActivu sdělil, že „je třeba, abychom na otázku pohlíželi jako na celek,“ a dodal, že „první pozicí, která musí být obsazena, není post stálého předsedy Evropské rady, nýbrž pozice představitele pro zahraniční politiku.“ Podle Duffa není vůbec jednoduché tuto pozici obsadit, „evropský ministr zahraničí“ totiž musí mít jméno a patřičné zkušenosti. K jaké politické frakci se hlásí, je pak podružné.
Podle informací nejmenovaného vysoce postaveného zdroje ve středolevicovém táboře socialisté uvažují „o několika vhodných kandidátech.“ Kromě Tonyho Blaira je často skloňováno i jméno současného britského ministra zahraničí Davida Milibanda nebo jeho francouzského protějšeku Huberta Védrina.