PARTNEřI
„Mít společnou měnu a nemít dostatečně přísný kontrolní mechanismus, který by nutil členské státy, aby jej respektovaly, je chybou,“ opřela se do členských zemí, které nedodržují Pakt stability a růstu, litevská prezidentka Dalia Grybauskaitė, se kterou si EurActiv povídal přímo v prezidentském paláci uprostřed hlavního města Vilniusu.
„V roce 2005 to byly tyto státy, které se na paktu dohodly. Poté z něj ale udělaly „gumový“ dokument, který můžete natahovat, co to jde, ale nenesete za to žádnou zodpovědnost,“ dodala.
Grybauskaitė, která v minulosti působila jako ministryně financí nebo náměstkyně ministra zahraničí litevské vlády, byla do prezidentského úřadu zvolena v červenci loňského roku krátce poté, co se vzdala mandátu v první Komisi José Manuela Barrosa. Měla na starosti portfolio rozpočtu a finančního programování.
„Pokud se nějaké zemí povolí, aby se nechovala v souladu s pravidly, vědomě zkreslovala informace, vyhýbala se placení celého podílu do evropského rozpočtu, postupovala nekoordinovaným způsobem v hospodářské politice, povede to k tomu, že systém zkolabuje,“ varovala prezidentka. Je totiž přesvědčena o tom, že debakl eura urychlený globální krizí, která poukázala na slabá místa v evropské fiskální a monetární politice, byl jen otázkou času. Za jeho další kupování označila i záchranný balíček, který lídři EU přijali začátkem měsíce, aby zabránili pádu jednotné měny (EurActiv 10.5.2010).
Jestliže Evropa nezareaguje, „investice do záchranného balíku budou ztraceny a rozmrhány,“ přidala další varování Grybauskaitė, podle níž se současná krize v Řecku netýká jen samotných Řeků, ale celé Unie.
„Měna bez existence společné měnové a fiskální politiky je umělou konstrukcí,“ pokračovala bývalá komisařka. Řešení by se podle ní mohlo skrývat ve fiskálních politikách a v tom, jak jsou kontrolovány a harmonizovány. „Pokud nebude koordinace, nelze mluvit jedním hlasem a nelze se shodnout na jednom kroku.“
Evropa 2020: dokument odsouzený ke změně
Podle bývalé eurokomisařky, která pracovala na přípravách reformy unijního rozpočtu, není v březnu navržená strategie Evropa 2020 „lékem na všechny problémy.“
„Je jasné, že s tímto druhem strategie nelze řešit každodenní životy občanů,“ řekla na adresu dokumentu, který má nahradit dosluhující Lisabonskou strategii, Grybauskaitė. „Každá strategie musí být otevřená změnám a být schopná se přizpůsobovat realitě. Život se rychle mění a naše dokumenty by měly také.“
Byť se Evropská komise z neúspěchu Lisabonské strategie nepoučila, prezidentka uznává, že nový dokument je lépe strukturován a obsahuje méně (o to více splnitelných) cílů. Největší slabinu však vidí v jejich zpětné kontrole. „To je skutečně to, co potřebujeme – bez ohledu na to, co napíšeme do dokumentu.“
Politiky přesáhly evropský rozměr
Na otázku, zda je vytvoření Evropského měnového fondu nebo Evropské ratingové agentury dobrým nápadem, prezidentka Grybauskaitė s úsměvem na rtech odvětila, že i přesto, že je nutné vzniklé situace řešit na regionální úrovni, regionální instituce jsou odpovědné jen částečně.
„Finanční trhy jsou mnohem více integrované než vlády (…). Některé politiky přesáhly evropský rozměr,“ vysvětluje. „Globální trhy jsou již jakési ´federace´, ba dokonce více než to – jsou tak jednotné, že my, vlády v různých regionech, jsme jimi pouze ovládány. Integrace a rozhodovací proces je v Evropě stále velmi pomalý. Někdy je pro nás obtížné jen zareagovat.“
Hlubší integrace nebo klub přátel?
Krize byly vždy považovány za příležitost pro změnu a vývoj a Evropská unie, která vzešla z hospodářského a politického úpadku, je toho příkladem, prohlásila litevská prezidentka. Zatím ale není jisté, jak se Unie ke krizi postaví a zda si z něj odnese i ponaučení.
„Jisté pochopení již přichází, ale v institucích se to ještě neprojevilo.“ Odmítla ale, že by to byl důsledek nedostatečného vedení na národní úrovni.
„To, co potřebujeme, je evropské vedení. Uchýlíme se k hlubší integraci nebo se budeme vyvíjet spíš jako klub přátel?“ vznesla řečnickou otázku litevská prezidentka, na kterou vzápětí odpověděla, že osobnosti typu Delorse, Mitteranda a Kohla 21. století ještě nepřišli.
Celý rozhovor v angličtině si můžete přečíst zde.