Průzkum Eurobarometru probíhal od listopadu do prosince minulého roku ve všech zemích Evropské Unie. Respondentům byly pokládány otázky týkající se jejich přístupu krůzným oblastem ekologické problematiky, jejich ochoty zakoupit ekologicky šetrný, ovšem dražší produkt, jejich každodenních zvyklostí vztahujících se k ochraně životního prostředí, atd.
Jedna z otázek, které výzkumníci respondentům pokládali, zněla: „Když lidé mluví o životním prostředí, které z následujících tvrzení váš napadne jako první?“ Evropané v tomto případě nejvíce zaškrtávali „Znečištění ve městech“ (dvacet dva procent dotázaných). V České republice tuto odpověď zvolilo patnáct procent respondentů. Nejčastěji zde však lidé zaškrtávali odpověď „Ochrana životního prostředí“. Jinak tomu bylo například ve Francii, kde padla volba na „Stav životního prostředí, který zdědí naše děti“. Tato možnost v České republice získala třináct procent příznivců, což je o procento více, než činí evropský průměr. Častokrát skloňované klimatické změny ležely nejvíce v hlavách Švédům (třicet devět procent) a nejméně obyvatelům Malty (pět procent). V průměru napadá tato problematika jako první devatenáct procent Evropanů.
V jiné části dotazníku odpovídali respondenti na otázku, jaký ekologický problém jim přijde nejzávažnější. Obyvatelé České republiky se nevíce obávají o čistotu vod (padesát čtyři procent). Tento bod zvolilo v průměru čtyřicet dva procent Evropanů, celoevropsky nejobávanější jsou ovšem klimatické změny, které zašktlo padesát sedm procent dotázaných (v ČR padesát procent respondentů). Na druhém místě evropského průměru potom skončila již zmíněná obava o čistotu vod, následuje znečištění ovzduší se čtyřiceti procenty (v ČR čtyřicet čtyři procent). Nejméně se Evropané obávají hluku.
Většina Evropanů (asi tři čtvrtiny) prohlásila, že jsou ochotni nakupovat produkty příznivé k životnímu prostředí, i když za ně budou muset zaplatit vyšší cenu. Pouze sedmnáct procent dotázaných však takový výrobek v minulém měsíci zakoupilo. Většina respondentů uvedla, že by byli schopní rozeznat pravý výrobek šetrný k životnímu prostředí podle jeho etikety.
Dalším důležitým bodem výzkumu byla série otázek týkající se toho, jak Evropané hodnotí vedoucí úlohu EU v boji proti klimatu, oproti úloze jejich národních vlád. Osmdesát dva procent dotázaných uvedlo, že je legislativa EU důležitá pro ochranu životního prostředí v jejich zemi. Podobné procento se dále domnívá, že by měla Unie pomoci také nečlenským zemím v jejich úsilí o ochranu životního prostředí a sedmdesát osm procent dotázaných odpovědělo, že by bylo dobré, kdyby EU investovala více financí do ochrany životního prostředí, i když tak ubere dotace jiným oblastem. Přes šedesát procent dotázaných dále odpovědělo, že by se měla jejich vláda podílet na svých rozhodnutích týkajících se životního prostředí dohromady s EU.
Výsledky týkající se informovanosti občanů EU o environmentálních tématech nedopadly úplně nejlépe. Pouze pět procent Evropanů se cítí být velmi dobře informováno (čtyři procenta Čechů). Padesát procent se cítí být spíše informováno (pouze třicet šest procent Čechů), přičemž přes třicent procent respondentů (a čtyřicet procent čechů) uvedlo, že jsou spíše špatně informováni.
Komisař pro životní prostředí Stavros Dimas v této souvislosti řekl: „Většina Evropanů tvrdí, že by měla Evropská unie dělat pro životní prostředí víc a že rozhodnutí, která se životního prostředí týkají, je nejlepší přijímat na evropské úrovni. Naprostá většina Evropanů pokládá za nutné harmonizovat právní předpisy v oblasti životního prostředí a myslí si, že EU by měla jiným zemím pomáhat se zlepšováním environmentálních norem.“