PARTNEřI
Ministryně zahraničí USA Hillary Clinton včera prohlásila, že se její země bude podílet na financování fondu určeného na pomoc chudým státům s globálním oteplováním. Podle agentury Reuters do něj má jít do roku 2020 100 miliard eur ročně (tato částka se uvádí v návrhu závěrečného dokumentu ze summitu). Další pomoc bude proudit do chudých zemí už od příštího roku (EurActiv 17.12.2009).
Celá věc má ale jeden háček: Spojené státy podporu poskytnou, jen pokud bude zajištěna mezinárodní kontrola snižování emisí (a dalších opatření) v rozvojových státech. Podobné požadavky ovšem například Čína až doposud vehementně odmítala jako zásah do své suverenity. Včera sice z této pozice trochu ustoupila, ale i tak zatím zůstává nejasné, jakým způsobem by případné kontroly probíhaly.
A to je jen jedna z mnoha otázek, na kterou summit v Kodani pravděpodobně nepřinese srozumitelnou odpověď. Tou nejpalčivější jsou i nadále konkrétní závazky ohledně snižování emisí, a to především u Číny a Spojených států, jak dnes novinářům potvrdil i švédský ministr životního prostředí Andreas Carlgren.
Ten sice přivítal vstřícná gesta obou největších emitentů skleníkových plynů (dohromady vypouštějí asi 40 % všech emisí), ale zároveň zdůraznil, že „potřebujeme další kroky, aby se celý proces pohnul dopředu“. „Je to o nich. Pokud nejsou USA a Čína připraveny přijít s pevnými závazky, polovina světových emisí zůstane nepokryta jakoukoliv dohodou. Bez nich prostě klimatický problém nevyřešíme,“ míní Carlgren.
Připomeňme, co tyto dvě země zatím slíbily. Čína hodlá snížit své emise skleníkových plynů mezi lety 1990 a 2020 o 40 až 45 % na jednotku HDP (což podle odborníků znamená pouze 10% snížení oproti business as usual) a Spojené státy nabídly ve stejném období pouze sotva 4% redukci emisí.
Problém je ovšem v tom, že s jakýmkoliv ambicióznějším cílem by Barack Obama narazil v americkém Senátu a ani u Číny nikdo nepředpokládá výrazný posun. Většina odborníků tak považuje za nejpravděpodobnější, že kodaňská konference přinese pouze slabou politickou dohodu, pokud vůbec nějakou.
To potvrzují i někteří diplomaté. „Je to slabé. V tom textu není nic ambiciózního,“ citovala dnes ráno agentura AFP súdánského vyjednavače Lumumba Di-Apinga, který potvrdil, že dokument počítá se zachováním stropu dvou stupňů Celsia jako maximálního globálního růstu teplot, který je přípustný. Problém je ovšem v tom, že závazky jednotlivých zemí z Kodaně ohledně redukce emisí na tento cíl velmi pravděpodobně nebudou stačit.