PARTNEřI
Evropští státníci dnes vyzvali všechny země světa k omezení emisí do roku 2050 alespoň o 50 %; vyspělé státy nejméně o 80–95 % oproti roku 1990. Tento cíl je v souladu s tím, co požaduje Mezinárodní panel ke klimatické změně (IPCC), který chce rovněž 80-95% redukci, dočteme se v závěrech dnešního summitu.
Tam se také opakuje, že EU je v Kodani připravena se zavázat ke střednědobému cíli ve výši 30 % v případě, že se ostatní vyspělé země uvolí ke srovnatelnému snížení emisí a rozvojové země přispějí způsobem „odpovídajícím jejich odpovědnosti za emise a jejich možnostem“.
Mezinárodní finanční podporu pro rozvojové státy odhaduje Unie na 22-50 miliard eur ročně do roku 2020 s tím, že vyspělé země se mají na tomto příspěvku podílet na základě „spravedlivého“ klíče. Uvedené rozpětí (tj. 22-50) se může během jednání v Kodani zúžit, píše se v závěrech. Celkově má boj proti klimatickým změnám v rozvojovém světě přijít na 100 miliard eur za rok.
Vyspělé země by podle odhadů Komise měly od roku 2010 ročně rozvojovým státům přispívat na boj proti změnám klimatu 5-7 miliard eur. V závěrech summitu se ale píše, že toto číslo může být nakonec jiné. Záležet bude na tom, jak dopadne konference v Kodani a jak se k podobnému požadavku postaví další klíčoví hráči. Co je však důležité, Polsku se nakonec podařilo prosadit, že příspěvky států sedmadvacítky budou, než začne platit nová dohoda o klimatu (Kjóto vyprší v roce 2012), dobrovolné a ne povinné.
V závěrech nicméně stále stojí, že by všechny země s výjimkou těch nejchudších měly na „mitigační“ a adaptační opatření přispívat v závislosti na úrovni svých emisí a HDP tak, aby to odráželo jak díl odpovědnosti za celosvětové emise, tak schopnost zemí platit. Větší váhu mají mít přitom hned od počátku emise. To tedy znamená, že požadavek Polska a dalších 8 zemí včetně Česka, aby se příspěvek odvíjel od hrubého národního (a ne domácího) produktu stále zůstává nevyslyšen.
Navzdory prohlášení jednoho z polských diplomatů jsou kjótské kredity (AAU) stále součástí závěrů. Píše se v nich, že je pravděpodobné, že počet nevyužitých kreditů do roku 2012 (konec platnosti Kjóta) ještě vzroste a že je třeba to řešit takovým způsobem, aby to nikoho nediskriminovalo, ale zároveň nenarušovalo „environmentální integritu“ kodaňské dohody. Devítka členských zemí (Polsko, ČR a další) přitom stále trvá na tom, že od roku 1990 výrazně snížila své emise, což by měli ostatní ocenit a ne jim kredity brát (EurActiv 22.10.2009).
Tato otázka, stejně jako konkrétní rozdělení nákladů na boj s klimatickými změnami v rozvojovém světě, zůstává stále nedořešena. Kompromis má vzejít z jednání speciální pracovní skupiny, která bude zřízena v dalších dnech. Karty se pravděpodobně naplno odkryjí až těsně před kodaňským summitem a nebo přímo na něm.