PARTNEřI
Souvislosti:
Původní návrh směrnice o službách (tzv. Bolkensteinova směrnice) se stal jedním z nejkontroverznějších legislativních kroků v období před loňským odmítnutím Evropské ústavní smlouvy v Nizozemsku a Francii. Nová úprava vytváří pravidla pro společnosti a jednotlivce, kteří chtějí poskytovat své služby v jiné členské zemi EU, než z které pocházejí. Jelikož se sektor služeb podílí na tvorbě hrubého národního produktu ze 70%, chápou podnikatelé otevírání trhů služeb jako jeden nejvýznamnějších nástrojů, který napomůže dosáhnout cílů evropské strategie hospodářského růstu a zaměstnanosti (Lisabonské strategie).
Témata:
Silný společenský odpor ve většině zemí staré Patnáctky však vedl k zamítnutí původního návrhu. Aby směrnice prošla hlasováním v Evropském parlamentu, musela Komise přijít s novým, méně konfliktním návrhem. Kontroverzní kompromis vznikl během prvního čtení v Evropském parlamentu v únoru letošního roku a přináší zúžení dopadu směrnice. Některé sektory, které byly původně předmětem úpravy v Bolkensteinově směrnici, z nového návrhu vypadly.
Po hlasování v Evropském parlamentu byly reakce zainteresovaných stran velice smíšené. Zatímco sociálně zaměřené organizace a odbory kompromis přivítaly, podnikatelská sdružení vyjádřily své zklamání. Postupně však začal převládat názor, že dosažený kompromis je zřejmě jediný možný.
Na včerejším setkání ministrů EU byla směrnice přijata ve formě, v jaké jí připravila Komise na základě pozměňujících návrhů vznesených na půdě Evropského parlamentu. Předmětem včerejší osmihodinové diskuse bylo jen několik sporných paragrafů. Nakonec se tak do návrhu podařilo dostat opatření, které stanovuje, že státy musí Evropské komisi hlásit, kterými vnitřními předpisy lze poskytování služeb omezovat a umožnit jí tak posoudit oprávněnost existence takové legislativy s ohledem na pravidla pro fungování vnitřního trhu.
Stanoviska:
Náměstek průmyslu a obchodu Martin Tlapa sdělil včera pro ČTK: „Povedlo se dosáhnout maxima, také díky dlouhodobému rozhodnému postoji České republiky.“
Druhým opatřením, který je podle Tlapy úspěchem, je lepší definice těch služeb, které jsou z dosahu směrnice vyloučeny. Ve směrnici tak zůstalo opatření, že pokud úřad ve lhůtě neodpoví na žádost povolit poskytování nějaké služby subjektem z jiné země, bude považováno automaticky za povolené. Toto opatření se bude týkat jen služeb, na než se směrnice vztahuje.
K přijetí směrnice o službách došlo paradoxně právě rok poté, co Francie, jejímž hlavním argumentem pro nepřijetí Evropské ústavní smlouvy byla právě směrnice o službách, v referendu ústavu odmítla.