PARTNEřI
Evropský parlament bude na svém zářijovém zasedání hlasovat o obsazení postů parlamentních zpravodajů k projednávané legislativě týkající se regulace fondů a pravidel kapitálové přiměřenosti pro finanční instituce. Ti budou spolu s celým Parlamentem hrát klíčovou úlohu při proměně unijního finančního sektoru.
Už v červenci došlo ke jmenování předsedů jednotlivých výborů a je třeba říct, že zde uspěli zastánci menšího utahování „regulačních šroubů“. Do čela hospodářského výboru usedla britská liberálka Sharon Bowles, což pozorovatelé označují za jasné vítězství londýnské City – největšího finančního centra Evropy, které by si rádo uchovalo svou nezávislost. Parlamentní komisi pro vyšetřování příčin finanční krize (bude jmenována na podzim) má navíc vést další liberál – Wolf Klinz.
Kdo získá vnitřní trh?
Dalším rozhodujícím hráčem při formulování nových pravidel pro fungování finančního trhu bude Evropská komise. V tomto ohledu je rozhodující obsazení postu komisaře pro vnitřní trh, který byl až dosud v rukou liberálního Ira a velkého fanouška deregulace Charlie McCreevyho.
Na prestižní křeslo si však teď brousí zuby Francouzi, respektive bývalý komisař Michel Barnier, jehož nástup by znamenal oproti McCrevymu obrat o 180 stupňů. I když Francouzi za Barniera lobují, kde mohou, jeho jmenování ještě zdaleka není jisté. Navíc stále zůstává nejasné, zda regulace finančních institucí bude i nadále v „portfoliu“ komisaře pro vnitřní trh.
Zkrátka je tu zatím příliš mnoho neznámých. Jasněji by mělo být v říjnu, kdy po předpokládaném „ano“ Lisabonu v Irsku pravděpodobně do čela EK zasedne José Manuel Barroso a následně celý jeho tým.
City of London vs. EU15
Třetí klíčovou stranou při vyjednávání o finančních regulacích jsou samozřejmě členské státy, kterými zmítá základní střet o budoucí nastavení evropské ekonomiky jako takové. Zatímco Britové se staví za zachování co nejvíce prvků současného systému, který se vyznačuje příklonem k liberalismu, většina starých členských států Unie (EU15) se zasazuje za zpřísnění regulací.
Především Němcům a Francouzům vadí, že hlavní finanční centrum Unie se nachází mimo starý kontinent a to sice na britských ostrovech. City of London hraje prim a ostatní finanční centra Evropy mu nesahají ani po kotníky. To se teď – především podle představ politiků z Paříže a Berlína – má změnit.
Díky obrovským problémům bank a ostatních finančních institucí mají teď jedinečnou šanci tuto změnu uskutečnit. Nová regulace hedgeových fondů nebo clearingových operací, které jsou shodně soustředěny především v City, má přispět k tomu, aby se víc vlivu přesunulo do rukou regulátorů na kontinentě, především pak k Evropské centrální bance.
Vzhledem k převažujícímu liberálnímu přístupu v nových členských státech, které v zásadě podporují Londýn, bude dosažení společné pozice velice obtížné a pozorovatelé se obávají, aby výsledný kompromis nepřinesl místo řešení spíš další potíže.