PARTNEřI
Obě komory německého parlamentu daly zelenou stabilizaci eura, která může – pokud se naplní krizový scénář – vyjít až na 750 miliard eur. Německo je připraveno, že se zaručí za úvěry pro státy eurozóny, které by se ocitly v problémech, a to až do výše 148 miliard eur. K tomu musíme připočíst ještě 22,4 miliard eur, které bude čerpat Řecko v podobě přímých půjček.
Vláda Angely Merkel se po několikaměsíčním váhání postavila za stabilizaci eurozóny a prosadila schválení zmíněného balíčku. V dolní komoře německého parlamentu – Bundestagu pro něj hlasovalo 319 zákonodárců, 73 bylo proti. Skoro dvě stovky poslanců – převážně z řad opozičních sociálních demokratů a zelených – vyklidily před hlasováním jednací síň. Na protest ovšem odešla i desítka poslanců vládní koalice.
Merkel sice uvedla, že Německo vyslalo jasný signál do Evropy, ovšem až tak jasný nebyl. Vzhledem k odporu drtivé většiny Němců k oběma balíčkům, se kancléřce nepovedlo získat na podporu stabilizačního plánu opozici.
S názorem veřejnosti nedokázal pohnout ani demonstrativní zásah německé vlády proti „zlotřilým“ spekulantům, kteří podle mnoha politiků napříč Evropu výrazně přispěli k problémům eurozóny. Minulou středu proto německá vláda vydala zákaz sázek na pokles některých finančních instrumentů (EurActiv 21.5.2010).
Schválení stabilizačního balíčku německým parlamentem se všeobecně očekávalo, a proto nedokázalo zastavit pokles většiny akciových indexů po celém světě. Obchodníci jsou stále nervózní a čekají, jaké kroky státy eurozóny učiní k obnovení fiskální disciplíny.
Silná slova, na skutky se zatím čeká
V pátek jednali v Bruselu unijní ministři financí právě o tom, jak udržet rozpočty na uzdě, ale přitom neohrozit opatrné oživení unijní ekonomiky. „Operační skupina“ pod vedením evropského prezidenta Hermana Van Rompuyho ale podle očekávání k žádným konkrétním výsledkům nedospěla.
Van Rompuy se omezil pouze na prohlášení, že je mezi ministry shoda na tvrdších sankcích pro fiskální hříšníky. Na ty tlačí hlavně Německo, které ovšem samo porušovalo v letech 2002 až 2005 pravidla Paktu stability a růstu (jeho deficit přesahoval povolená 3 % HDP).
Německý ministr financí Wolfgang Schaeuble a francouzská ministryně hospodářství Christine Lagarde na společné tiskové konferenci kladli důraz na to, že eurozóna musí najít řešení rychle, tj. musí najít takové, které nebude vyžadovat zdlouhavé změny základních unijních smluv.
Pokud by chtěli jít touto cestou, nezbývá jim než se spolehnout na sankce, které umožňují současná pravidla. Už nyní může členský stát eurozóny, který dlouhodobě neplní pravidla Paktu stability a růstu (a tedy ignoruje opakovaná varování Komise), dostat za své chování pokutu.
Ta se počítá ze dvou složek: fixní, která může dosáhnout až 0,2 % HDP, a pohyblivé, jež se odvíjí od rozdílu mezi aktuálním deficitem „fiskálního hříšníka“ a 3 % HDP. Dohromady členský stát tímto způsobem může zaplatit Bruselu na pokutách až 0,5 % HDP ročně. Problémem ovšem je, že kromě Finska a Lucemburska porušily zásady Paktu alespoň jednou všichni členové eurozóny, a tak mezi nimi v tomto směru vládne velká solidarita. Podle mnoha ekonomů dost zhoubná.
Ovšem to, že Francie a Německo zase mluví společným hlasem, trhy alespoň na chvíli uklidnilo. V pátek euro vystoupalo na 1,26 dolaru, poté co se ve středu (po německém oznámení zákazu některých obchodů) propadlo až na čtyřleté minimum: 1,214 dolaru. Unijní politici razantně odmítli spekulace o tom, že by uvažovali o intervencích ve prospěch eura.
(EurActiv s Reuters.)