Seminář spoluorganizovalo Zastoupení Evropské komise v ČR a Středisko bezpečnostní politiky Centra pro sociální a ekonomické strategie (CESES) Fakulty sociálních věd UK.
Vedoucí zastoupení Evropské komise v ČR Irena Moosová přednesla úvodní slovo. Připomněla přitom posluchačům, že se seminář konal v symbolickou dobu, v předvečer definitivního zapojení České republiky do schengenského prostoru. Poslední překážka padla v noci ze soboty dvacátého devátého na neděli třicátého března, kdy byla zapojena také česká mezinárodní letiště.
Moderátor semináře Miloš Balabán z CESESu poté předal slovo prvnímu panelistovi, kterým byla Monika Mosshammer, ředitelka sekce vnějších hranic na Generálním ředitelství spravedlnosti, svobody a bezpečnosti Evropské komise.
Monika Mosshammer ve svém příspěvku shrnula historické pozadí vzniku schengenského prostoru a připomenula některá důležitá fakta. Zmínila také fakt, že Unie poskytla sedmi nováčkům finanční podporu na nákup kvalitních technologií a další přípravu. Česká republika se obešla bez výpomoci.
Za stavební kámen celého systému považuje Monika Mosshammer důvěru a solidaritu mezi všemi členy schengenského prostoru. Tu posilují hodnotící týmy složené ze sedmi zástupců zúčastněných zemí a jednoho zástupce Komise, kteří se mohou na vlastní oči přesvědčit, jak jsou jednotlivá pracoviště vybavena a jak dokáží odpovědní pracovníci zvládat svou práci. Připravenost nových členských zemí chrakterizovala Monika Mosshammer jako velmi profesionální.
Na programu Evropské komise jsou nyní následné kontroly odpovědných pracovišť po odstranění hraničních kontrol v jednotlivých nově přistupivších zemích. Během letošního roku by také mělo být známo zhodnocení připravenosti Švýcarska, Bulharsko a Rumunsko projdou takovým testem za tři roky.
Jako další dostal slovo ředitel Odboru azylové a imigrační politiky Ministerstva vnitra ČR Tomáš Haišman. Ten na úvod označil větu svého oblíbeného básníka Vladimíra Holana „Je nejtěžší zlozvykům si odnavykat.“ za leitmotiv politické roviny přípravy na Schengen v kontextu jak bilaterální relace, tak i jednání uvnitř ČR. Důležitým aspektem přípravy České republiky byla podle Haišmana revize bezpečnostních složek, které musejí být kompatibilní s normou známou ve starých členských zemích.
Dále řekl: „Schengen je na jednu stranu možnost pohybu a volnost, ale na druhou stranu je to garance odpovědnosti a zajištění stejných standardů bezpečnosti, jaké, v podstatě v tom posledním období možná už jen symbolicky, představovaly kontroly na vnitřních hranicích.“
Za poslední tři měsíce podle Haišmana, snad vlivem dobré přípravy, nedošlo k rozhýbání bezpečnostní situace, ačkoliv prvních okamžiků po otevření hranic využili někteří převaděči nelegálních migrantů. V horizontu jednoho až dvou let počítá ministersto s dokončením přetvoření bezpečnostních složek a nalezení využití pro opuštěné objekty.
Otevření hranic je podle Haišmana symbolické. Znamená definitivní rozloučení s obdobím totality, kdy byli lidé kontrolováni „...pohraniční stráží chránící vstup nových ideí do české kotliny“. Datum vstupu ČR do Schengenu pro Haišmana znamená zakončení jedné etapy vývoje české státnosti, ale také konec rozdělené Evropy.
Za odvrácenou stranu mince ovšem označil situaci cizích státních příslušníků na území ČR, kteří vstup země do Schengenu podcenili. Ministerstvo vnitra je podle všeho připraveno jim maximálně vyjít vstříc.
První panel ukončilo vystoupení velvyslance Slovinské republiky France Buta. Zkušenosti Slovinska z prvních tří měsíců členství v schengenském prostoru jsou velmi pozitivní a „...bezpečnostní situace je ve skutečnosti spíš lepší než horší, jak předpovídali někteří lidé před rozšířením Schengenu.“
Velvyslanec But dále shrnul některá fakta týkající se okolností a průběhu přistoupení své země. Podtrhl především důležitost změny charakteru státní hranice s Chorvatskem, která je nyní vnější hranicí schengenského prostoru. V tomto ohledu je podle Buta Česká republika „velmi šťastnou zemí, neboť nemusí zajišťovat žádnou ochranu vnějších hranic kromě letišť.“ Posílení slovinsko-chorvatské hranice znamená jisté problémy pro ty, kteří žijí v její blízkosti. Někteří mají různé vazby s druhou stranou a uzavření malých přechodů a zpřísnění prostupnosti hranice jim ztěžuje život. I přes tyto nepříjemnosti jsou však Slovinci s rozšířením Schengenu „...více než jen spokojení“.
Velvyslanec But také zmínil počty zadržených osob, či odmítnutých vstupů do země po dvacátém prvním prosinci minulého roku. Nezapomněl ovšem poznamenat, že se tato čísla příliš neliší od předešlých, což prý svědčí o kvalitě předchozího systému.
Před vstupem do Schengenu bylo vytvořeno šest dodatečných policejních služeben jakožto kompenzační opatření v blízkosti hranic. Velvyslanec But také podtrhl výbornou úroveň spolupráce s kolegy na druhé straně hranice, ale také s bezpečnostními složkami z jiných zemí či s policisty na chorvatské straně.
V sérii otázek po prvním panelu padl také dotaz na Moniku Mosshammer týkající se budoucnosti systému SIS II. Mosshammer označila projekt vývoje tohoto systému za doposud největší IT projekt v historii Evropské unie a prohlásila, že se očekává implementace nového systému v roce 2009.
Další zajímavá otázka se týkala excesů, které se dějí v Rakousku a Německu, kdy jsou často ve vzdálenosti do třiceti kilometrů od hranic kontrolována především česká auta. Na tento dotaz odpověděl ředitel Tomáš Haišman s tím, že ministerstvo situaci monitoruje a občané mají možnost jej přes speciální rozhraní na webových stránkách o případné šikaně informovat. Po zákroku Ministerstva vnitra ČR se situace v Rakousku víceméně uklidnila, na německé straně se toho ale zatím moc nezměnilo. Monika Mosshammer poté doplnila, že tyto události monitoruje také Evropská komise a proto se lidé nemají zdráhat a poslat jí informace o svých zkušenostech.
Druhou část semináře po přestávce otevřel vedoucí oddělení koordinace schengenské spolupráce z Odboru azylové a migrační politiky Ministerstva vnitra ČR Jiří Čelikovký, přezdívaný též český „Pan Schengen“. Čelikovský v úvodu shrnul historický vývoj schengenského prostoru a vyjádřil přesvědčení, že se k němu brzy připojí také Švýcarsko a Lichtenštejnsko. Nezapomněl připomenout, že členství v Schengenu bylo v první fázi dobrovolné. To, že ho měly nové členské státy povinné, ovšem podle něj nesnížilo kvalitu jejich přípravy.
Stejně jako řečníci v prvním panelu pochválil spolupráci s kolegy z ostatních zemí a prohlásil, že příprava České republiky proběhla podle všeho na nejvyšší úrovni. Jako důkaz dobrého fungování vnějších hranic uvedl Čelikovský příklad z praxe, kdy srovnal počet zadržených nelegálních migrantů z roku 2000, který přesahoval čtyřicet tisíc osob a asi dva tisíce zadržených v průběhu roku 2007, kdy už byly přípravy na vstup do Schengenu završeny.
Co se týká příhraničních oblastí, pochválil Čelikovský práci regionálních struktur a euroregionů, které se se zájmem chopily spolupráce s druhou stranou hranice, pracují na novém využití objektů opuštěných cizineckou policií a také na kultivaci příhraničních oblastí.
Čelikovský dále zmínil postup práce na novém informačním systému SIS II s tím, že by měl být uveden do provozu na přelomu září a října 2009. V průběhu svého příspěvku také řekl: „Schengen je významným pojítkem mezi lidmi.“
Jako poslední promluvil ředitel Okresního ředitelství Policie ČR Cheb Jaroslav Kerbic. Vzhledem k tomu, že předchozí řečníci již mnohé řekli, zaměřil se na příklady ze své praxe. Především pochválil skutečnost, že se ztratily fronty kamionů čekajících na odbavení při přejezdu státních hranic.
Dále prohlásil, že se nenaplnilo očekávání těch, kteří předpokládali, že otevření hranic způsobí nárůst kriminality. V oblasti je sice zvýšený počet cizinců a projíždí tudy velké množství nákladních i osobních automobilů, ale to pro region znamená spíše přínost v podobě finančního zisku z tržby.
Oddělení zahraničních styků ve Schwandorfu poskytuje bezpečnostním složkám z ostatních zemí potřebné informace. Spolupráce s bezpečnostními složkami z druhé strany hranice ale jinak probíhá na všech úrovních, mezi řadovými policisty i mezi vedoucími jednotlivých oddělení. Plukovník Kerbic také uvedl jeden příklad z praxe, kdy byl ve spolupráci s německou stranou nalezen a zachráněn německý občan, který se ztratil a zapadl v oblasti česko-německého pomezí.
Portál EurActiv.cz je mediálním partnerem akce.