PARTNEřI
Souvislosti:
Vrchní představitelé vlád a členských států se na jarním bruselském summitu, který proběhl ve dnech 8.-9.března, zavázali k snižování evropských emisí CO2 o 20% do roku 2020 oproti úrovni z roku 1990. Jde o velmi odvážný cíl, uvážíme-li, že Evropa již v současné době bojuje se splněním stávajícího cíle, k němuž se zavázala v Kjótském protokole - snížit do roku 2012 emise o 8%
Evropští leadeři se dále shodli na tom, že cíl zvýší na 30%, pokud se Spojené státy, Čína a další hospodářské mocnosti odhodlají ke srovnatelným opatřením.
Témata:
Evropský závazek jednostranně snížit emise skleníkových plynů by nejen mohl poškodit hospodářský růst a vést k odlivu firem do jiných koutů světa, ale mohl by se navíc ukázat jako bezcenný, pokud se ostatní země odmítnou připojit k boji proti klimatickým změnám, varovali zástupci předních evropských firem na Evropském summitu podnikatelů (European Business Summit) v pátek 16.března.
Je navíc zapotřebí konkrétních opatření, pokud má cíl znamenat více než pouhé gesto, dodali podnikatelé.
Stanoviska:
Komisař pro energetiku Andris Piebalgs plán EU obhajoval. Podle jeho slov i v nejhorším scénáři (tj. když žádná ze zemí nebude následovat příkladu EU) bude rozhodnutí snížit emise o 20% přijaté Evropskou radou dávat smysl. „Méně emisí znamená lepší bezpečnost dodávek energií,“ uvedl a dodal, že bez takového kroku bude Evropa pouze dále platit za dodávky ropy a zemního plynu.
Profesor Utz Claassen, výkonný předseda německé energetické společnosti EnBW vyzval k rychlému přijetí opatření v globálním měřítku. Klimatické změny podle něj „ohrožují životy lidstva“ a tento problém nekončí ani na národní ani na evropské hranici. Uvedl, že řešení spočívá v obnovitelných zdrojích energie, zejména v solární energetice, která má „pozoruhodný a fantastický potenciál“, přestože dokážeme stále využít pouze malé procento tohoto potenciálu. Zdůraznil dále „nepopíratelný“ příspěvek jaderné energetiky k ochraně klimatu a bezpečnosti dodávek.
Lars Josefsson, výkonný předseda evropské energetické společnosti Vattenfall uvedl: „I dnes stále podceňujeme výzvy, které před námi leží…Máme technologie, kapitálu je dostatek a přesto nám stále chybí prozíravost.“
Dodal, že pokud všechny světové oblasti budou usilovat o boj s klimatickými změnami, bude možné dosáhnout snížení ve výši 27 gigatun oxidu uhličitého, tedy snížení potřebného k tomu, abychom se dostali na dráhu dlouhodobé stabilizace klimatických změn, při nákladech menších než je 40 eur na tunu CO2.
Velvyslanec Spojených států v EU Boyden Gray ovšem působil nepřesvědčeným dojmem. Poukázal na domnělou souvislost mezi „značně nižším hospodářským růstem v Evropě“ a značně nižším růstem emisí oxidu uhličitého v letech 1990 a 2004. „Je to něco za něco,“ uvedl a dodal, že Spojené státy byly na druhé straně byly mnohem úspěšnější v oddělení hospodářského růstu od růstu emisí: „Neexistuje žádný způsob, jak byste mohli udržet ekonomiku v chodu aniž byste zvýšili emise.“
Přiznal, že Spojené státy zůstávají velkým znečišťovatelem, avšak dodal, že se lze spoléhat na to, že trh přijde s řešeními a pokusil se odvrátit pozornost od Spojených států poukázáním na skutečnost, že Čína dohání západní svět velmi rychle a úspory EU v oblasti emisí „smete Čína každým rokem osmkrát“.
Na to ostře zareagoval Stephen Singer ze Světového fondu na ochranu přírody: „Ačkoliv má Evropská unie oproti Spojeným státům pouze poloviční úrovně emisí a spotřebu energie na osobu, máme v EU stejnou životní úroveň“.
Poznamenal, že každý poukazuje na Čínu, ale pokud se podíváte na emise na osobu, jeden Číňan emituje pouze pětinu toho, co průměrný občan OECD. Zdůraznil, že se tato „značně chudá země“ zavázala k daleko ambicióznějším cílům pro klimatické změny než Spojené státy.
Varoval, že bude zhruba dvacetkrát dražší uklidit spoušť, kterou by napáchaly klimatické změny, než investovat nyní do čistých technologií a poukázal na potenciál sektoru obnovitelných energií pro tvorbu pracovních míst.
Na závěr vyjádřil své přesvědčení, že se další země, včetně Japonska, Norska nebo Švýcarska ke snižování emisí připojí a to uvede do pohybu i Spojené státy – jakmile budou mít nového prezidenta.