PARTNEřI
Otázka financování opatření zaměřených na omezování emisí skleníkových plynů a adaptaci na klimatické změny v tuto chvíli tvoří zásadní překážku ve vyjednáváních mezi vyspělými a rozvojovými zeměmi.
Ve snaze vehnat novou krev do zamrzlých mezinárodních jednání o klimatických změnách, které mají v prosinci v Kodani vyústit v novou smlouvu nahrazující Kjótský protokol, Evropská komise 10. září představila dokument, v němž navrhuje, aby se EU na financování opatření souvisejících s bojem proti změnám klimatu v rozvojových zemích podílela ročně 2-15 miliardami eur.
S tímto návrhem musí ale nejprve vyjádřit svůj souhlas členské státy. Jednání mezi evropskými lídry se ale zaměří nejprve na otázku předběžných plateb rozvojovým zemím. Návrh Evropské komise totiž předpokládá, že by vyspělé země měly dát rozvojovým zemím na boj s klimatickými změnami nějaké peníze ještě před rokem 2012, kdy vyprší platnost Kjótského protokolu. Politici by dnes měli řešit zejména výši takového příspěvku, ale také otázku zda na nadcházejícím summitu budou podobný krátkodobý závazek požadovat i po ostatních zemích G20.
Podle materiálu představeného minulý týden Evropskou komisí by rozvojové země mohly v letech 2010-2012 dostat pomoc v rozsahu 5-7 miliard eur. Samotné EU pak Komise doporučuje, aby se na financování této pomoci podílela částkou v rozmezí od 500 milionů do 2,1 miliardy eur.
Pozorovatelé navíc očekávají, že evropští lídři budou dnes řešit také způsob, jakým se vypočte podíl jednotlivých vyspělých zemí na celkovém příspěvku rozvojovým zemím po roce 2012. Dokument Komise navrhuje, aby se podíl každé země zakládal jednak na HDP dané vyspělé země, jednak na množství emisí skleníkových plynů vypouštěných do ovzduší. Zatím ale není jasné, který z těchto faktorů by měl mít ve výpočtu podílu dané země na financování klimatu jakou váhu. Materiál Evropské komise nicméně naznačuje, že čím větší váha bude v konečném výpočtu přidělena emisím, tím lépe na tom EU bude.
Zdroje blízké vyjednávání EurActivu sdělily, že se summit G20 bude s velkou pravděpodobností zabývat také návrhem Komise ke způsobu, jakým by měla pomoc do rozvojových zemí proudit. Evropská exekutiva by ráda využila stávající instituce, které by ráda doplnila centrálním koordinačním orgánem, jenž by na celý proces dohlížel.
Švédské předsednictví by rádo evropskou pozici (včetně konkrétních čísel) dopilovalo na říjnovém summitu Evropské rady.
Dohodu o klimatu ohrožuje roztržka se Spojenými státy
Úspěch mezinárodních klimatických jednání bude záviset i na tom, jak se Spojeným státům a Evropské unii podaří překlenout rozdíly v pohledu na otázku jakým způsobem jednotlivým zemím v nové mezinárodní dohodě stanovit jejich redukční cíle (ke snižování emisí).
Zdroje blízké vyjednávání britskému tisku sdělily, že zatímco Evropská unie by chtěla jednotlivé redukční cíle vypočítat na základě stejného principu jaký obsahuje i Kjótský protokol, Obamova administrativa by ráda tuto strukturu změnila. „V Evropě chceme stavět na Kjótském protokolu, ale americký návrh to v důsledku pohřbívá,“ uvedl nejmenovaný evropský úředník. Spor podle něj může ohrozit úspěch mezinárodních jednání a především šanci jak změny klimatu zastavit.
„Pokud začneme o nuly, zabere to čas. Může to trvat do roku 2015 nebo 2016, kdo ví,“ dodal.
I přes rozdíly v postojích se ale Evropská unie otevřené kritice Spojených států vyhýbá. Ty se do vyjednávání o nové mezinárodní klimatické dohodě zapojily aktivně teprve po výměně administrativy, která přinesla zásadní obrat od politiky Obamova předchůdce George W. Bushe. Ten Kjótský protokol odmítl ratifikovat s tím, že se k němu nepřipojila Čína.
Vědci upozorňují, že změny klimatu je třeba bezodkladně řešit. Kodaňská jednání jsou podle nich poslední příležitostí jak globální oteplování udržet na uzdě. Pokud se vlády nyní k ničemu neodhodlají, hranice 2°C, kterou stanovil Mezivládní panel OSN pro klimatické změny (IPCC) jako teplotu o níž se ještě planeta může oteplit bez ničivých a nevratných důsledků pro život na Zemi, bude několikanásobně překonána.
Pokud bude mít každá země možnost stanovit si svá vlastní pravidla jak splnění svých redukčních cílů dosáhne, otevře to prostor pro kličkování a hledání únikových cest, které by zemím umožnily vyhnout se snižování emisí CO2, varuje úředník.
Ještě je čas?
Spojené státy se své partnery ale snaží přesvědčit, že čas na vyjednávání není ještě u konce. Kodaňská prosincová konference signatářů Rámcové směrnice OSN ke klimatickým změnám (UNFCCC) podle Američanů není žádné „teď nebo nikdy“.
Agentura Reuters v této souvislosti cituje amerického ministra energetiky Stevena Chu, který včera ve Vídni prohlásil, že i po jednáních v Kodani se ještě bude možné znovu sejít a doladit detaily, na nichž se mezinárodní společenství v prosinci nedohodne. Chu dále řekl, že by očekávání ohledně závazků jednotlivých zemí ke snižování emisí neměla být přehnaná. „S čím Spojené státy přijdou a na čem se vůbec shodnou zůstává nejisté. Myslím si ale, že 40 nebo 30% omezení emisí do roku 2020 by pro Spojené státy bylo asi příliš drastické,“ uvedl.
Jediným kdo má v těchto dnech závazek snižovat emise skleníkových plynů zakotven ve své legislativě zůstává nadále pouze Evropská unie. Avšak ani přesto, že přislíbila zvýšit svůj redukční cíl z 20 na 30 % (oproti úrovním z roku 1990) pokud se k ní připojí i další velcí světoví znečišťovatelé, její závazek neodpovídá požadavku rozvojových zemí, které vyspělé ekonomiky vyzvaly ke snížení emisí o 40%.