PARTNEřI
Island je už jednou nohou v Evropské unii. V tomto duchu se nesly články (a EurActiv nebyl výjimkou), které včera (27. července) informovaly o tom, že Evropská unie rozhodla o spuštění vyjednávacího procesu s tímto severoevropským ostrovem (podrobnosti viz EurActiv 27.7.2010).
I přesto, že odstartování přístupových rozhovorů provází podobný optimismus, jednání nemusí vůbec probíhat tak hladce, jak se teď může zdát.
Ať už se islandské vládě a představitelům unijních institucí podaří naleznout společnou řeč v kontroverzních tématech jako je například rybolov, zemědělství, ochrana životního prostředí či otázka finančních trhů, soudní reformy, střetu zájmů nebo volného pohybu kapitálu, zdaleka největší komplikace může způsobit nálada veřejnosti – poslední slovo v podobě referenda totiž islandská ústava přisuzuje občanům.
A to, že Island nakonec zůstane přešlapovat před branami Evropské unie, není vůbec nereálné. Průzkumy veřejného mínění z poslední doby totiž ukazují, že podpora islandskému členství v EU rapidně klesla – podle některých agentur se proti členství staví až 60 % Islanďanů.
Jelikož Island kvůli svému členství v Evropském hospodářském prostoru a Schengenu již přijal většinu evropského acquis, islandské špičky hovoří o tom, že by rády, aby Island do EU vstoupil již v roce 2012. Budou dva roky na přesvědčení veřejnosti stačit?
Chce to lepší informace
To, že se představa členství v EU nelíbí tak velkému počtu Islanďanů, nenechává chladným ani eurokomisaře pro rozšíření Štefana Füleho. Ten své znepokojení dal najevo na společné tiskové konferenci s islandským ministrem zahraničí Oessurum Skarphedinssonem krátce po odstartování přístupových rozhovorů. „Nedostatečná podpora členství v EU mezi islandským obyvatelstvem mě znepokojuje,“ řekl Füle.
Podobné přesvědčení sdílí i francouzský ministr zahraničí Pierre Lallouche. „Soudě podle výsledků průzkumů veřejného mínění nemám pocit, že by Islanďané o členství příliš stáli,“ citoval šéfa francouzské diplomacie zpravodajský server EUobserver.com.
Recept, jak tento nepříznivý trend zvrátit, vidí pak komisař Füle ve zvýšení informovanosti Islanďanů o výhodách, které členství v evropské sedmadvacítce slibuje.
„Svědčí to o tom, že se zde nachází potřeba objektivnějšího informování o Evropské unii a jejích politikách. Rozhodnutí (přistoupit k EU) by mělo být založeno na faktech a číslech a nikoliv na mýtech a obavách. A toto změnit je především úkolem pro islandskou vládu,“ obrátil se komisař na islandský kabinet a ujistil ho, že Brusel je připraven poskytnout dostatečné množství potřebných informací.
Jak už bylo zmíněno výše, lidová podpora je pro členství v EU klíčová. Vzpomeňme si třeba na Norsko, jehož obyvatele svou zemi do EU nevpustili hned dvakrát – nejdříve v referendu, které se konalo v roce 1972, podruhé v roce 1994.
A co je vlastně v případě Islandu příčinou nízké obliby EU? Většina analytiků se shoduje v tom, že největší podíl patří stále nedořešenému sporu mezi Rejkjavíkem a britskou a nizozemskou vládou ohledně zkrachovalé islandské banky Icesave. Byť Evropská unie v minulosti několikrát avizovala, že spor je bilaterálního charakteru a že by se tak měl i řešit, islandští občané to prý chápou jinak.
Server EUobserver.com šel dokonce tak daleko, že napsal, že Islanďané mají pocit, že Brusel v otázce stranil členským zemím Velké Británií a Nizozemsku (více o sporu např. EurActiv 8.3.2010).