PARTNEřI
- Byl jste jedním z těch, kteří silně podporovali ústavní smlouvu a varoval jste, že nejste připraven podpořit každý kompromis, který vzejde z červnového summitu. Jste s výsledkem spokojen a myslíte si, že Reformní smlouva obsahuje reformy, které EU potřebuje?
Takové rozhodnutí je vždycky kompromisem. Z mého pohledu měla být Evropa silnější, ale je to dobrý kompromis. Dosáhli jsme posílení institucí – například trvalého předsednictví, společné zahraniční politiky, společné diplomatické služby, právní subjektivity Unie a dokonce, a to je důležitější – omezili jsme právo veta, které je nepřítelem silnější Evropské unie. Přirozeně, věřím, že je zapotřebí dalšího pokroku, zejména v oblasti fungování evropských institucí, ale upřímně si myslím, že jde o nejlepší kompromis, kterého jsme mohli dosáhnout a jsem německému předsednictví vděčný za to, že jej máme.
- Očekáváte prohlubování evropské integrace v nových oblastech politiky, jako je například daňová politika, obranná politika nebo energetika?
V některých oblastech, jako je například energetika, ano, jelikož zájmy a obavy jsou zřejmé. V jiných oblastech si nemyslím, že by byla rozvinutá touha po společném cíli. Na společnou politiku zde nejsme připraveni.
- V uplynulých letech se ukázalo, že oproti předchozímu období je v EU obtížnější dosáhnout kompromisu. Myslíte si, že „vícerychlostní“ Evropa představuje řešení? Podporoval byste ji?
Dávám přednost jednorychlostní Evropě. Byl jsem ale jedním z těch, kdo navrhli začít analyzovat možnost vícerychlostní Evropy, neboť je sice dobré, když můžete jít dopředu společně, ale nemůžete jít rychlostí toho posledního. V současné době již máme dvourychlostní Evropu – eurozóna a Schengen jsou příkladem a jde přitom o velmi důležité projekty. Navíc, dvourychlostní Evropa neznamená, že země, které jsou v druhé skupině, nemohou přejít do první. Dvourychlostní Evropa někdy znamená více možností volby.
- Vrcholní představitelé EU, ale i instituce EU, hovoří v poslední době často o „sociálním rozměru“ evropské integrace. Myslíte si, že jde posun v politickém paradigmatu, nebo jde pouze o posun v rétorice?
Nejde ještě o jasný posun v paradigmatu, ale cítím řadu příznaků, že k tomu dochází. Je to samozřejmé, je to nezbytné a je to pozitivní. Je navíc třeba napravit selhání, chyby a to je právě chvíle, kdy je zapotřebí sociální politiky. Myslím si, že jsme na začátku druhé fáze. Pochopitelně, jsou zde některé země, které samotný výraz „sociální politika“ nechtějí slyšet. Myslím si ale, že je to nutnost. Moudří politici chápou, že je zapotřebí některých korekcí liberalismu, a já myslím, že právě do této fáze vstupujeme.
- Řada průzkumů ukazuje, že evropští občané chápou evropskou integraci jako projekt elit. Může to změnit reforma evropských institucí nebo změna vnitřní politiky členských zemí, která stále často chápe evropskou politiku jako zahraniční politiku?
Určitě obojí. Ale problém je určitě v tom, že existují národní média, ale žádné evropské médium, existují národní možnosti, jak spojovat lidi, ale ne evropské. Dokud nebudeme mít evropské podmínky, nebudeme mít evropské veřejné mínění. A poslední postřeh: Víte proč jsem byl tolik proti rozhodnutí odstranit evropské symboly – hymnu, vlajku, atd. – z návrhu nové smlouvy? Protože je v tom rozpor: Na jedné straně se říká, že potřebujeme propojit veřejné mínění s evropskou integrací, na druhé straně ale tato propojení nechceme – propojení, která by vedla až k samotným srdcím obyvatel, jako je Beethovenova symfonie nebo vlajka s dvanácti hvězdami… To je úplný rozpor.
Rozhovor byl připraven a uveřejněn ve spolupráci se slovenským týdeníkem SLOVO.