KOMUNIKAčNí PARTNER
PARTNEřI
Nové pravomoci regionů a samospráv
Lisabonská smlouva posiluje postavení regionů na několika frontách. Evropské instituce jsou od 1. prosince 2009, kdy smlouva vstoupila v platnost, povinné při přípravě nových legislativních návrhů zohlednit, jaké pravomoci mají v dané oblasti regiony a místní samosprávy a musí jejich názory vyslechnout už v době, kdy se na přípravě legislativy začíná pracovat. Na druhou stranu, regiony ani místní zastupitelstva nejsou povinné se konzultací zúčastnit, záleží jen na nich, do jaké míry chtějí vznikající politiku ovlivnit.
EU musí navíc souběžně s každým legislativním návrhem vypracovat analýzu finančních a administrativních dopadů na regiony a místní samosprávy.
Druhým místem, kde dochází k posílení pravomocí, je Výbor regionů – poradní orgán evropských institucí, ve kterém zasedá 344 zástupců evropských regionů a místních samospráv (Česko má ve Výboru 12 zástupců – sedm nominuje Asociace krajů ČR, pět Svaz měst a obcí ČR). Evropské instituce s ním budou muset povinně konzultovat přípravu legislativních návrhů v několika nových oblastech, které mají výrazný regionální rozměr. K regionální politice, životnímu prostředí, školství a dopravě tak přibudou „nové politiky“ jako je energetika nebo změny klimatu. Názor regionů na nové politiky si navíc vedle Evropské komise bude muset vyslechnout také Evropský parlament a Rada EU.
S Lisabonskou smlouvou se Výboru navíc do rukou dostává další, potenciálně silný nástroj, s nímž budou regiony moci bránit své kompetence. Pokud získají dojem, že výsledná legislativa, k níž se měl Výbor možnost během přípravných jednání vyjádřit, porušuje princip subsidiarity (ten říká, že Unie nemá přijímat žádná opatření pokud lze stejného výsledku dosáhnout účinněji na národní, regionální nebo místní úrovni), mohou podat žalobu k Evropskému soudnímu dvoru (ESD).
Čerstvě zvolená předsedkyně chce Výbor regionů zviditelnit
Výbor regionů si na včerejší ustavující schůzce zvolil do čela novou předsedkyni, italskou socialistku Mercedes Bresso. Ta v projevu, který následoval po jejím zvolení dala jasně najevo, že nových lisabonských pravomocí hodlá využít. „Institucionální diskuse jsou u konce. Teď je třeba vdechnout Lisabonské smlouvě život. Regionální a místní samosprávy se už nebudou dožadovat, aby jejich názor vzala EU v potaz. Nebudeme už jenom přikyvovat. Vstoupíme do politické diskuse se skutečnými návrhy a nebudeme se v případě, že to bude nutné, vyhýbat politickým střetům“.
Ve své řeči nastínila i své politické priority: boj s klimatickými změnami, nová strategie EU 2020, budoucnost politiky soudržnosti, integrace zájmů regionů, měst a obcí do diskuse o budoucím unijním rozpočtu nebo příprava evropské strategie v oblasti služeb v obecném zájmu. Všude tam podle ní regiony a místní samosprávy mohou bruselským institucím poskytnout svůj poradní hlas a zkušenosti. Bresso prohlásila, že Výbor bude pod jejím vedením za tím účelem využívat nových pravomocí, které mu dává Lisabonská smlouva, a to jak politických, tak v případě nutnosti i právních.
„Politický pitbul“
S Lisabonskou smlouvou dostává Výbor regionů do rukou silné zbraně, myslí si francouzský poslanec, starosta města Duncerque a bývalý předseda Výboru Michel Delabarre. Nebude to už žádný „papírový tygr“, věří Delabarre. Shromáždění podle něj bude díky novým pravomocem něčím daleko víc než jen konzultativním orgánem. „Stala se z něj de facto instituce,“ říká.
Zavedení nových pravomocí si pochvaluje i náměstek hejtmana Pardubického kraje Roman Línek, jeden z českých zástupců ve Výboru regionů. „Je dobře, že možnost obrany žalobou k Evropskému soudnímu dvoru byla nově smluvně zakotvena,“ říká Línek na adresu opatření, které umožní Výboru kontrolovat dodržování principu subsidiarity. „Bude-li to praktický život vyžadovat, určitě jej použijeme i my, čeští zástupci krajů ve výboru regionů,“ dodává.
Několik členů Výboru regionů si v soukromí postěžovalo, že se orgánu za jeho příspěvek k přípravě evropské legislativy dosud nedostávalo takového uznání, jaké by si zasloužil. Doufají proto, že nové pravomoci v oblasti kontroly subsidiarity posílí unijní rozhodování a hlavně zlepší image Výboru regionů jako důležitého politického hráče.
Jak jeden z jeho členů říká, z Výboru se může stát „politický pitbul“, který se zakousne do evropských institucí v případě, že nebudou respektovat princip subsidiarity.
Všichni regionální politici si ale nemyslí, že by Výbor regionů měl své nové potenciální pravomoci do světa vytrubovat tak nahlas, anebo tak brzy.
Jurgen Martens, ministr spravedlnosti spolkové země Sasko, který se stal členem Výboru regionu teprve před nedávnem, EurActivu řekl, že se teprve uvidí, jestli se bude orgán schopen lépe bít za zájmy regionů.
„Musíme dát pozor, aby některé regiony Výbor regionů nezneužívaly k zdržování evropské politiky Komise a Parlamentu pod záminkou hájení principu subsidiarity,“ říká. Nové pravomoci je podle něj třeba využívat uvážlivě. Výbor by se podle něj měl držet zpátky zejména u politik na něž mají regiony jen okrajový vliv. „Ovšem v případě, kdy se bude jednat o zásadních politických otázkách, by měl Výbor zaujmout rozhodný postoj. Pokud se zaměří na zásadní otázky, měl by jeho vliv růst,“ dodává.
S tím souhlasí i šéf bulharské delegace ve Výboru regionů, Kasimir Mirev. Žaloby k Evropskému soudnímu dvoru by měl podle něj Výbor podávat spíše výjimečně. „Chápu to jako silně extrémní opatření, protože základním principem práce Výboru a jeho spolupráce s evropskými institucemi je hledání a dosahování konsensu,“ vysvětluje.
Větší roli chtějí i regiony
A jak se s novými pravomocemi vypořádají národní regiony?
Podle Romana Línka z Pardubického kraje se využití nových práv daných Lisabonskou smlouvou projeví ve všech kanálech, jimiž se kraje snaží evropskou politiku ovlivnit (vláda, evropská sdružení regionů, zastoupení krajů v Bruselu, apod.). Nová pravidla podle něj navíc dávají krajům možnost bránit se případě, že se zájmy rozchází se zájmy vlády (jejímž prostřednictvím kraje své zájmy v Bruselu rovněž prosazují). Pokud by k něčemu takovému došlo, budou regiony své zájmy moci prosazovat prostřednictvím svých krajských zastoupení v Bruselu, dodává Línek.
Další kraje ale ještě ohledně nových pravomocí zjevně moc jasno nemají. Naznačuje to i vyjádření Evy Vrbové ze zahraničního oddělení Asociace krajů ČR, ve kterém se píše, že regiony a místní samosprávy mají díky Lisabonské smlouvě „příležitost posílit své kompetence a příležitosti praktickým, užitečným směrem“. Na otázku, jak regiony nová práva využijí, Vrbová pouze uvádí, že to bude „do určité míry výsledkem diskuse, která probíhá a bude se muset patrně teprve završit“.
Hejtman Moravskoslezského kraje Jaroslav Palas byl konkrétnější. Jeho kraj prý s žádnými opatřeními, která by zohledňovala nová práva regionů zatím nepočítá.
Určitá skepse je cítit i z vyjádření právního experta Svazu měst a obcí ČR, Petra Schlesingera. Místem kde mohou regiony nejlépe zasáhnout do rozhodování EU je podle něj kontrola principu subsidiarity, kterou mají nově vykonávat národní parlamenty. Přestože regionální ani místní samosprávy samy žádnou „žlutou kartu“ evropským normám vystavit nemohou, mohou v případě porušení subsidiarity tlačit na národní parlamenty, které toto právo mají.
Schlesinger ale dodal, že si nedovede představit, že takové ovlivňování bude „v našich podmínkách fungovat“. Místní samosprávy, města a obce se podle něj totiž stále potýkají se starým způsobem myšlení, které má své kořeny v postavení měst a obcí za minulého režimu. Mnoho obyvatel ČR vnímá své města a obce stále ještě jako součást státní správy a ne jako samosprávu. A právě samospráva je velmi důležitá, mimo jiné proto, že ovlivňuje legislativu. Přímo ovlivňuje legislativu národní a nepřímo tu evropskou, dodává právník.
Naši slovenští sousedé se, alespoň jak vyplývá z vyjádření zastupitelů, které EurActiv oslovil, podobnými starostmi netrápí. Nové pravomoci dané Lisabonskou smlouvou vítají, zejména pak právo Výboru regionů napadnout evropskou legislativu pro porušení principu subsidiarity.
Slovenské kraje by rády posílily spolupráci mezi jednotlivými samosprávami a jejich ekonomickými a sociálními partnery. Nechtějí ale zlepšovat jen vzájemnou spolupráci, ale také komunikaci s Evropskou komisí.
Slovenský velvyslanec v Bruselu Ivan Kročok ale upozorňuje, že zatím je ještě předčasné hodnotit, jak jsou slovenské regiony ve svých aktivitách v Bruselu úspěšné. Dodává však, že role regionů v rozhodovacím procesu roste a Evropská unie se o ně bude v budoucnu opírat daleko více než dosud. „Musí ale spolupracovat a musí být aktivní,“ připomíná.