Podle EUROCOAL se Evropská unie jasně odlišuje od všech ostatních světových regionů, protože je jedinou oblastí, kde došlo mezi lety 2007 a 2008 ke snižování těžby uhlí. Podle jednoho ze zástupců EUROCOAL meziroční pokles těžby může souviset s tím, že platnost evropských regulí týkajících se státní podpory tohoto odvětví vyprší už v příštím roce, což může některé doly učinit nerentabilními.
Za poslední dekádu se evropská spotřeba uhlí mírně snižovala, nicméně produkce této suroviny se propadla velmi razantně – o 35% v EU25 a o celou polovinu ve „staré patnátce“. Tento trend ústil jen za posledních 10 let v nárůst importů uhlí o 40%, uvádí studie.
Podle údajů Evropské komise šlo na státní podporu těžebních společností mezi lety 1994 a 2005 asi 80 miliard eur. O legislativním rámci pro období následují po roce 2010 se ještě povedou tvrdá jednání, nicméně těžebním společnostem hrozí, že se s nimi bude jednat podle stejných pravidel, jako s ostatními podnikatelskými subjekty na unijním trhu.
Unie nemůže jednat sama
Spalováním uhlí vzniká asi dvojnásobek emisí skleníkových plynů, než v případě zemního plynu, a proto v Evropské unii řada velkých podniků (nejmarkantněji to je vidět zatím v Británii) začíná pod tlakem systému EU ETS přecházet na plyn (více viz EurActiv 4.5.2009). Unie se zavázala, že sníží své emise do roku 2020 (ve srovnání s rokem 2005) o 21%.
EUROCOAL ovšem upozorňuje na to, že izolovaná snaha Unie o snížení emisí k ničemu nepovede. Největší zásoby uhlí totiž kontrolují Spojené státy, Čína a Rusko, přičemž ve všech těchto zemích se objemy těžby zvyšují. Klimatická dohoda bez účasti zmíněného trojlístku proto podle EUROCOAL nedává žádný smysl.
Jeden ze zástupců EUROCOAL EurActivu řekl: „Evropa se musí začít dívat okolo sebe do celého světa, kde produkce roste, zatímco tady klesá. Myslím, že v tomto trendu může nastat změna, protože my zjevně potřebujeme uhlí vytěžené v Evropě.“
Obchodování s povolenkami se řeší po celém světě
Jednání o omezování exhalací skleníkových plynů a zavedení systému obchodování s emisními povolenkami jsou nicméně v současné době po celém světě v plném proudu. Nová dohoda může vážně ohrozit ocelářský průmysl, který už dostal tvrdou ránu v podobě globálního poklesu poptávky (podle studie EUROCOAL se produkce ocelářů po celém světě v prvním čtvrtletí propadla skoro o 23%).
Očekává se, že například oceláři na americkém středozápadě budou velmi silně lobovat, aby se Spojené státy nepřipojily k nové dohodě na ochranu klimatu. Jejich tlak sílí, jak se ukázalo minulý týden, kdy skupina 19 kongresmanů (zastupujících státy závislé na těžkém průmyslu) předložila návrh na povolenky zadarmo pro oceláře, kteří by se podle nich jen těžko vzpamatovali z dalšího navyšování nákladů (v důsledku nutnosti kupovat povolenky).
Je velmi pravděpodobné, že americký systém bude obsahovat řadu výjimek pro odvětví, která by ohrozily přesuny výroby do jiných zemí (jež nezavedly obchodování s povolenkami). Nejdůležitější krok však musí udělat Čína produkující většinu své elektřiny právě v uhelných elektrárnách.
Další kroky:
- 1. - 12. června: Další kolo jednání UNFCCC v Bonnu.
- 7.- 8. července: Summit G8 v Itálii.
- 8. – 17. prosince: Mezinárodní konference v Kodani, z níž by měla vzejít nová dohoda o klimatu.