François Meslier, viceprezident francouzského státního energetického podniku EDF, na semináři, který v pondělí v Bruselu uspořádal Francouzský institut mezinárodních vztahů (IFRI) uvedl, že k tomu, aby v Evropě vznikl skutečně jednotný trh s elektřinou a její ceny se napříč EU srovnaly je nutné investovat do nových propojení přenosových soustav.
Meslier upozornil, že pokud se v situaci, kdy řada evropských zemí plánuje výstavbu nových jaderných a větrných elektráren, nebude dostatečně investovat také do rozvoje přenosových kapacit, národní trhy se budou spíše uzavírat.
Uzavírání trhů není ale jediným rizikem. Výstavba nových zdrojů může ohrozit i bezpečnost a stabilitu dodávek elektrické energie.
Na nedostatek přeshraničních přenosových kapacit si tak (zejména v souvislosti s bouřlivým rozvojem větrných elektráren v sousedním Německu) stěžuje i národní provozovatel přenosové soustavy, společnost ČEPS. Stávající kapacity podle něj nestačí k tomu, aby se byly schopné vyrovnat s náhlými výkyvy v dodávkách elektřiny, kterou do sítě díky mezinárodnímu propojení začnou dodávat velké větrné zdroje ve chvíli, kdy zafouká „příznivý“ vítr.
„Pokud se přístup Evropské komise a EU jako celku k oblasti zajištění bezpečnosti a spolehlivosti zajištění dodávek nezmění, je jenom otázku času, kdy toky elektřiny z větrných farem v Německu způsobí v České republice blackout,“ uvedl před nedávnem v rozhovoru s portálem EurActiv Zbyněk Boldiš, ředitel pro energetický obchod společnosti ČEPS (EurActiv 7.4.2009).
Proč se sítě nestaví
Zlepšit podmínky k investování do rozvoje nových sítí má za úkol třetí energetický liberalizační balíček, který Evropská unie uzavřela během českého předsednictví. Komise očekává, že vlivem větší konkurence na trhu s elektřinou se zlepší také investiční podmínky.
Meslierovi z EDF ovšem v balíčku chybí opatření, která by provozovatele přenosových soustav nutila k investicím do rozvoje nových kapacit. Postěžoval si v této souvislosti, že když v roce 2007 zisk evropských provozovatelů přenosových soustav z aukcí přeshraničních kapacit tvořil 1,7 miliardy eur, měly tyto peníze putovat do výstavby propojení sítí.
Český provozovatel ale vidí hlavní problém jinde. Zatímco například výstavba nových větrných zdrojů trvá obvykle 4 až 6 let, výstavba nových sítí může zabrat až dvojnásobek času. Na vině je podle společnosti z velké části legislativa, která prý provozovatelům přenosových soustav nedává do rukou dostatečné nástroje k tomu, aby mohli výstavbu nových sítí urychlit.
Tisková mluvčí ČEPS Pavla Mandátová EurActivu sdělila, že překážku představuje zejména zdlouhavá a finančně náročná procedura během níž je třeba zajistit veškeré podklady pro územní a stavební řízení. „Další položkou jsou projekční a dodavatelské kapacity, počínaje výrobou energetického zařízení a konče dodávkou montážních prací. Komplikace v některých z těchto bodů může vést k prodlužování dodacích termínů,“ vysvětluje Mandátová důvody, které výstavbu nových přenosových kapacit oproti výrobě mohou zdržovat.
Výstavba nových tras podle ní navíc v Česku začíná narážet na nesouhlas veřejnosti a ekologických sdružení a ten povolovací proces dále prodlužuje. ČEPS přitom očekává, že hlas těchto zájmových skupin do budoucna ještě zesílí.
Kdo je zaplatí?
ČEPS v květnu oznámila rozsáhlý investiční plán na výstavbu nových přenosových kapacit do roku 2017, který by jí měl celkem přijít na 12 miliard korun (EurActiv 19.5.2009).
Zároveň ale již během loňského roku vytáhla do boje proti evropským opatřením, díky nimž obchodníci s elektřinou na území Evropské unie za přeshraniční přenos elektřiny (například z Německa do Česka) nezaplatí ani euro. Legislativa, jejíž cílem je podpora přeshraničního obchodování s elektřinou má tak podle českého provozovatele přenosové soustavy nežádoucí efekt – náklady přenosu neplatí ten, kdo si elektřinu objednal, ale všichni spotřebitelé na území obsluhovaném danou elektrizační soustavou (v případě českého provozovatele tedy celá ČR).
Situaci by mohl změnit návrh na vytvoření tzv. jednotného tarifu, který ČEPS inicioval, a s nímž v lednu jako s oficiálním návrhem přišlo i české předsednictví. Podle něj by obchodníci, kteří elektřinu kupují v jiném členském státě museli provozovatelům přenosových soustav přes něž tato elektřina teče zaplatit náklady spojené s přenosem. Tarif by pak měl mít podobu jednotného paušálu. Z peněz, které by se takto vybraly by se poté financovaly investice do výstavby nových kapacit.
Pokrok v této oblasti je ale zatím velmi skromný. Přestože se České republice podařilo návrh prosadit do závěrů březnové Evropské rady, neshodují se na něm dosud ani jednotliví evropští provozovatelé přenosových soustav, natož pak politické špičky (EurActiv 29.6.2009).
Dalším zdrojem financí by mohla být evropská pokladna. Podle Françoise Mesliera může být skvělou příležitostí revize projektů programu rozvoje transevropských sítí (TEN), kterou Evropská komise plánuje na příští rok. „Je na čase zauvažovat o vyváženějším přístupu k rozvoji elektrické a plynárenské infrastruktury,“ uvedl Meslier a zdůraznil, že plynárenská lobby byla dosud při získávání evropských peněz na rozvoj infrastruktury daleko úspěšnější, než elektroenergetici.
Výstavbě nových kapacit má předcházet efektivnější řízení
Sophie Dourlens, analytička francouzského regulačního úřadu (CRE) na zmíněném semináři, který se v pondělí konal v Bruselu ovšem podotkla, že by výstavbě nových přenosových kapacit mělo předcházet zefektivnění řízení přenosových kapacit. „V krátkém období by mělo být prioritou efektivní řízení přetíženosti sítě,“ uvedla Dourlens.
Na učité rezervy ve způsobu přidělování přenosových kapacit a nedostatečnou transparentnost tohoto procesu v České republice koncem minulého měsíce upozornila i Evropská komise (EurActiv 26.6.2009).