PARTNEřI
Lisabonská smlouva reformuje postavení a kompetence unijních institucí. Mezi nejvýznamnější změny patří vznik nových postů stálého předsedy Evropské rady a představitelky pro zahraniční vztahy, posílení postavení Evropského parlamentu při přijímání legislativy a výraznější vtažení národních parlamentů do tvorby evropských politik.
Smlouva však nabízí jen rámec reforem. Konkrétní pravidla fungování musí instituce dohodnout mezi sebou. „Bude potřebné zaměřit se na změny, které přinesla Lisabonská smlouva, hledat optimální propojení mezi Radou, Komisí a Parlamentem a nejefektivnější způsob zapojení národních parlamentů do procesu“, prohlásil v diskusi uspořádané slovenským EurActivem komisař Maroš Šefčovič.
Posílení Evropského parlamentu
Lisabonská smlouva výrazně posiluje Evropský parlament. Při schvalování legislativy bude mít až v 90 % případů spolurozhodovací pravomoc. Podle Šefčoviče z toho vyplývá, že smírčí procedura bude o mnoho častější.
Právě zde vidí slovenský komisař svou klíčovou roli komunikačního a informačního průsečíku mezi Evropskou komisí, Parlamentem a Radou. Bude zastupovat Komisi na Radě pro všeobecné záležitosti, bude se podílet na organizaci summitů EU a bude hledat co nejužší propojení s konferencí předsedů EP a předsedy výborů.
Díky časté přítomnosti v Parlamentu by měl dobře poznat názory a atmosféru panující ve vztahu k návrhům Komise a ve své instituci by měl s těmito informacemi zacházet co nejcitlivěji. „Bude nevyhnutelné ostatním kolegům v Komisi ukázat, že podněty, které přináším, nejsou zásahem do jejich portfolií, ale je to přidaná hodnota toho, že v partnerských institucích trávím více času, lépe poznám atmosféru, a tak umím poradit, jak jejich návrh může úspěšněji a jednodušeji projít schvalovacím řízením. Věřím, že portfolio, které vzniklo sloučením značné části portfolií dvou místopředsedů – paní Wallström a pana Kallase, bude mít dostatečný vliv na chod Komise. Samozřejmě jsem si vědom, že to bude do značné míry záviset na tom, jak budeme toto obrovské portfolio zvládat.“
Političtější Komise
Think-tank CEPS ve své nedávné analýze tvrdí, že druhá Barrosova Komise je o mnoho „političtější“, než její předchůdkyně. Tentokrát poslalo kandidáty s jasnou politickou příslušností do Bruselu více vlád než v minulosti.
Podle Šefčoviče není na škodu, že bude Komise političtější. Postavení komisařů je podle něho unikátní v tom, že instituce spojuje „velmi obsažný technokratický obsah, ale také velmi silný politický rozměr“. Zároveň je to nevyhnutelná reakce na vývoj: „Po zvýšení vlivu Parlamentu je nevyhnutelné posílit politický rozměr Komise. Bez spolupráce s politickými frakcemi v Parlamentu by Komise měla velmi omezenou úspěšnost ve své iniciativní pravomoci. Tím, že máme silnější a političtější Parlament, je přirozené, že budeme mít také političtější Evropskou komisi.“
Kvalifikovaná většina přinese efektivitu
Zvýšení počtu případů, kdy se v Radě bude rozhodovat kvalifikovanou většinou namísto jednomyslnosti, bude podle Šefčoviče klást větší nároky na členské státy, přinese však rychlejší rozhodování.
„Fakt, že se ve více než 90 % oblastech bude rozhodovat kvalifikovanou většinou, změní i fungování národních delegací. Bude evidentní, že když má stát s nějakým připravovaným rozhodnutím problém, bude o něm muset informovat na začátku rozhodovacího procesu, bude muset hledat partnery, komunikovat, aby se přijatelné řešení hledalo už od začátku. Nebude se moci spoléhat na to, že nakonec použije právo veta. Proto věřím, že posun k hlasování kvalifikovanou většinou umožní rychlejší a efektivnější rozhodování.“
Národní parlamenty – přenesení evropské diskuse na národní půdu
Maroš Šefčovič vnímá pozitivně, že Lisabonská smlouva vtahuje hlouběji do rozhodovacího procesu národní parlamenty. Kromě toho, že by měli být „strážci principu subsidiarity“, mohou pomoci přiblížit evropskou integraci občanům.
„Od propojení s národními parlamenty si slibuji to, že se evropská témata dostanou na národní úroveň, že budou diskutované na půdě národních parlamentů, a nakonec také volby do Evropského parlamentu budou následně více o evropských tématech, než o národních.“
Občanská iniciativa
Lisabonská smlouva posiluje možnosti tzv. občanské iniciativy – občanům Unie dává možnost peticí vyzvat Komisi, aby přišla s určitým legislativním návrhem. I v tomto případě jsou ale daná jen rámcová pravidla – petici musí podpořit milion občanů z většího počtu členských zemí.
Konkrétně je třeba ještě dohodnout několik věcí – z kolika zemí, kolik občanů musí minimálně pocházet z jedné země, v jaké lhůtě má být legislativní návrh předložen apod. Návrhy jsou momentálně v konzultační proceduře, podle Šefčoviče by měl být konkrétní výsledek známý už v únoru nebo v březnu. Bruselská exekutiva je k co nejvyšší aktivitě tlačena nejen Evropským parlamentem, ale také nevládními organizacemi. V plánu je, aby byla občanská iniciativa plně funkční už před prvním výročím vstupu Lisabonské smlouvy v platnost.
Kdo bude EU zastupovat navenek?
Oba noví vrcholní představitelé Unie – stálý předseda Evropské rady i vysoká představitelka pro zahraniční politiku – mají v popisu práce zastupování Unie navenek. I v tomto případě bude jejich působení definované postupně, myslí si Šefčovič. „Řešení se bude formovat časem. Umím si představit, že úloha předsedy Evropské rady bude důležitá při organizaci summitů, na kterých EU rokuje se svými zahraničními partnery a velkou část reprezentace navenek bude mít na starosti baronka Ashton.“ V oblasti komunikace, za kterou zodpovídá Komise, bude úlohu hlavního představitele nadále zastávat předseda J. M. Barroso.
„Minimálně v prvním období, než se proces nastartuje, bude úloha baronky Ashtono nadlidská. Bude muset předsedat Radě ministrů zahraničních věcí, každou středu se bude účastnit zasedání kolegia komisařů, kde bude vystupovat jako místopředsedkyně, mezitím bude muset manažersky zvládat Evropskou zahraniční službu, která bude mít na začátku, předpokládám, okolo 2.000 zaměstnanců, a tento počet bude dále růst v závislosti na míře, v jaké se bude přijímat personál na zastoupeních Komise v zahraničí. Zároveň bude fungovat jako nominační autorita, když bude jmenovat zaměstnance do vysokých postů v zahraniční službě.“
Při vytváření evropské zahraniční služby jí bude asistovat právě slovenský komisař Šefčovič. „Budou tam i odborní pracovníci z Evropské komise, generálního sekretariátu Rady, plus asi 30% diplomatů z členských států.“
„Vládní program“ Komise
Komise předstoupí s programem, na jehož základě bude potom možné hodnotit její úspěšnost. Podle Šefčoviče se bude odvíjet od politických směrů zveřejněných předsedou Komise. Veřejnosti bude představený při prezentaci v EP, současně bude předložený členským státům. Je ale třeba se připravit na rozsáhlý a komplexní dokument.
Jednou z úloh Maroše Šefčoviče je podle jeho slov také navrhnout, jak bude v budoucnosti vypadat proces přípravy programu Komise. V předcházejícím volebním období se Evropský parlament a Komise shodly na programových cílech a načasovaní a podepsaly meziinstitucionální dohodu. Ta byla nabídnuta i Radě, která ale před pěti roky neprojevila velký zájem. „Uvidíme, jak bude nyní Rada reagovat na snahu mít společný program pro tento nový mandát Komise.“
Personální obsazení Komise
Na Slovensku a i v jiných nových členských státech rezonuje otázka nedostatečného zastoupení lidí z tzv. nových členských států ve vysokých postech Evropské komise. Při rozšíření bylo dohodnuto, že do roku 2010 bude pro nové členy platit preferenční režim – kvóty minimálního počtu jejich občanů v administrativě Evropské komise. Šefčovič si myslí, že to byl správný přístup. „Bez něho by se lidé z nových členských států, kteří neznají toto prostředí a nemohli být zaškoleni tak jako občané starých členských států, v Komisi jen těžko prosazovali.“ Dnes jsou například slovenské kvóty naplněné.
Připustil však, že přetrvává problém s rozmístněním na vyšších postech. Jakmile projde slyšením, chce zabezpečit co nejlepší využití času do konce roku 2010 tak, aby byly stanovené kvóty naplněny.
Souvislosti
Maroš Šefčovič se stal členem Evropské komise na podzim 2009, po odstoupení Jána Figeľa. V současnosti je zodpovědný za oblast vzdělávání.
Současně byl jmenovaný do nové Barrosovy Komise. V té má mít na starosti meziinstitucionální vztahy, zajištění vnitřního fungování Evropské komise (administrativní a personální otázky), ale i oblast regulace lobbingu a iniciativu transparentnosti EU.
Před oficiálním nástupem do funkce však bude muset ještě projít slyšením v Evropském parlamentu – několikahodinovým maratonem otázek europoslanců, které prověří jeho připravenost zastávat určený post. Toto „grilování“ je plánované na 18. ledna 2010.