Podle zástupců větrného průmyslu trvá českým úřadům rozhodování o výstavbě větrných elektráren neúměrně dlouho. Investoři musí podle předsedy ČSVE Michala Janečka čekat nezřídka až sedm let, než získají potřebná povolení ke stavbě. Janeček to dnes sdělil Českému rozhlasu.
Směrnice o podpoře elektřiny z obnovitelných zdrojů (OZE) z roku 2001 (na kterou navazuje směrnice z dubna 2009) přitom členským zemím ukládá, aby omezily překážky při zvyšování výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů, schvalovací postupy zjednodušily a urychlily, zajistily při nich transparentnost a zabránily diskriminaci.
A právě tyto požadavky český stát podle stavitelů větrných elektráren nedodržuje, přestože směrnici v roce 2005 implementoval pomocí zákona o podpoře OZE.
„Nevidíme nic, co by se blížilo zjednodušení“, řekl Janeček EurActivu. Za rozhodnutí o výstavbě větrných elektráren jsou podle něj zodpovědné kraje, které prý ale často jednají nad rámec zákona a vytvářejí si své vlastní postupy pro schvalování projektů výstavby nových větrných elektráren. Každý kraj tak rozhoduje podle svých pravidel.
Jednání jsou díky tomu nejen zdlouhavá, ale i netransparentní a výsledek rozhodování úřadů proto nelze dost dobře předvídat, stěžuje si ČSVE v tiskové zprávě.
Verdikty krajských zastupitelstev jsou podle Janečka spíše politické a úředníci často jednají na základě předsudků a mýtů. Rozhodnutí, které investor dostane prý obvykle ve zdůvodnění negativního posudku uvádí, že výstavba větrníků „zastaví rozvoj regionu“, nebo „ovlivní krajinný ráz“. To je jasné, že taková stavba krajinný ráz ovlivní, říká Janeček, ale na druhé straně z tohoto zdroje bude čistá bezemisní energie.
„Hejtmani jsou velcí bojovníci proti větrné energii“, dodává předseda ČSVE a vzpomíná na případ kraje Vysočina, jehož opatření, která by prakticky znemožnila další výstavbu větrných elektráren, v srpnu zrušil Nejvyšší správní soud.
Zastání se zástupci větrného průmyslu snažili nejprve najít na státní úrovni, ale neúspěšně. Vyslechli si prý obecná prohlášení, že veřejnost větrné elektrárny nechce. A pokud jde o sjednocení podmínek pro povolovací řízení, ministerští úředníci se podle Janečka brání argumentací, že krajům nemohou nic nařizovat, pouze doporučit.
Bez politické podpory, podobné té, jaké se větrnému průmyslu dostala v sousedním Německu, ale k žádnému rozvoji větrných elektráren nedojde, říká.
Česká republika se v klimaticko-energetickém balíčku, který Evropská unie schválila během českého předsednictví letos na jaře, zavázala, že do roku 2020 zvýší podíl energie vyráběné z obnovitelných zdrojů na 13 % (celoevropský cíle je přitom 20 %) a sama ČR ve zmiňovaném zákoně z roku 2005 počítá s navýšením podílu energie z OZE na 10 % do roku 2010.
Pokud jde o větrnou energii, ta se podle údajů tuzemských distributorů elektřiny podílí na produkci elektřiny z obnovitelných zdrojů z 19 % (pro srovnání, nejvyšší podíl na OZE má dnes v ČR biomasa: 33 %, a voda: 27 %). V České republice podle údajů ČSVE nyní stojí celkem 120 větrných elektráren o výkonu 180 MW. Potenciál je ale výrazně vyšší. Janeček v Českém rozhlasu uvedl, že pokud by se zjednodušilo a zkrátilo povolovací řízení, mohl by celkový výkon během pěti let vzrůst na 1.000 MW. Technické možnosti země přitom odhaduje na 2.500 MW.
Poté co neuspěli u českých politiků, obrací se nyní zastánci větrné energie na Brusel. „Byli jsme zahnáni do kouta,“ říká Janeček s tím, že stížnost Evropské komisi vidí jako poslední možnost. Z Bruselu se ČSVE nyní dostalo ujištění, že se Brusel jejich stížností bude zabývat. Pokud jí uzná jako oprávněnou, bude Českou republiku tlačit k nápravě.