„I Evropská společenství byla původně v 50. letech minulého století založena na spolupráci v sektoru uhlí a oceli, coby strategických surovin hrajících ve své době klíčovou roli. Až poté, co si účastnické země samy otestovaly, že vzájemná spolupráce na této bázi je pro ně vzájemně výhodná, rozhodly se oblasti kooperace rozšiřovat,“ uvedl na úvod pátečního summitu český premiér Mirek Topolánek, který jím zakončil své působení v čele Unie. Podle něj by se na podobné bázi mohli prohloubit také vztahy se zeměmi střední Asie.
Hlavní bod programu jednání se zástupci Ázerbájdžánu, Egypta, Gruzie, Iráku, Kazachstánu, Turecka, Turkmenistánu a Uzbekistánu byl více než jasný: zemní plyn. Unie – zvlášť pak pod českým předsednictvím – se usilovně snaží o zmírnění energetické závislosti na Rusku, která se „v celé kráse“ odhalila při lednové plynové krizi. Jednu z cest k tomuto cíli by mohlo představovat také Nabucco.
Smlouva o výstavbě plynovodu Nabucco na tureckém území by měla být podepsána do konce června. Až donedávna nad ní však visel otázník, protože turecká strana souhlas s ní podmiňovala otevřením kapitoly energetika v přístupových jednáních s Unií. Řada zemí sedmadvacítky má však k přijetí Turecka do Unie i nadále vážné výhrady (a smlouva proto zmíněnou podmínku obsahovat nebude). Je třeba říci, že podpis dohody s Tureckem je pouze prvním krokem na cestě k výstavbě Nabucca, která může být ještě pořádně trnitá.
Odkud půjde plyn?
Prvním dodavatelem pro Nabucco má být Ázerbájdžán. V budoucnu se pak počítá i s dodávkami z dalších zemí Blízkého východu či střední Asie a vylučit nelze ani Rusko. Zemní plyn by měl do Evropy proudit přes Turecko, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko. Předpokládaná kapacita Nabucca činí 30 miliard krychlových metrů ročně, což je jen třetina ve srovnání s ruským plynovodem vedoucím přes Ukrajinu (i kdyby tedy nakonec došlo k postavení Nabucca, příliš velkou nezávislost na ruských dodávkách by nepřineslo).
Na konci března Gazprom a Ázerbájdžánská státní ropná společnost podepsaly „memorandum o porozumění“ týkající se dlouhodobých dodávek plynu za tržní ceny ze střední Asie do Ruska. Podle expertů tato dohoda vážně ohrožuje Nabucco. Na konci dubna navíc ázerbájdžánský prezident llham Aliev v Moskvě potvrdil, že jeho země má v úmyslu prodávat zemní plyn přímo ruskému Gazpromu.
Rusko má ve střední Asii tradičně velmi silný vliv a pro Unii nebude lehké získat zemní plyn ani v ostatních zemích – Turkmenistánu, Uzbekistánu nebo Kazachstánu. Další potenciální – především íránské - zdroje jsou zatím nedostupné kvůli politickým překážkám. Ruský Gazprom navíc vytrvale pracuje na smlouvách o dodávkách zemního plynu, které by měly proudit skrz jeho konkurenční projekt South Stream (již ve výstavbě), jenž víceméně kopíruje trasu Nabucca.
„Ta obava Ruské federace je pochopitelná, protože Rusko má zájem, aby ty produktovody vedly přes jejich území nebo přes území jimi kontrolované. Oni tomu projektu nepřejí na 100%, ale je třeba s nimi jednat,“ řekl k ruským ambicím na summitu Topolánek.
Kdo bude výstavbu financovat?
Otazníky stále zůstávají nejen nad původem zemního plynu, ale i nad získáním finančních prostředků potřebných pro výstavbu. Hlavní břemeno by mělo ležet na konsorciu soukromých firem: rakouské ÖMV, maďarském MOL, RWE z Německa, Bulgargaz z Bulharska, Transgaz z Rumunska a Botas z Turecka. Avšak tři členové konsorcia, ÖMV, MOL a Bulgargaz, již uzavřeli smlouvu s Gazpromem na plynovod South Stream, což vyvolává otázky o konfliktech zájmů či jejich závazku k Nabuccu. Navíc do maďarské společnosti MOL nedávno majetkově vstoupil Gazprom.
V souvislosti s financováním se hovoří o významné podpoře některých institucí jako jsou například Evropská investiční banka (EIB) nebo Evropská banka pro obnovu a rozvoj (EBRD). Celkové náklady na projekt Nabucco by se měly vyšplhat na 8 miliard eur.