Souvislosti:
Plynovod Nabucco má snížit závislost Evropské unie na ruských dodávkách plynu. Plyn má čerpat z oblasti Kaspiku a dovážet jej přes Balkán do Rakouska.
Ázerbájdžán se jeví jako nejpravděpodobnější hlavní dodavatel s tím, že v budoucnu má být plynovod Nabucco napojen i na státy Blízkého východu. Uvažuje se o dodávkách z Iráku i Íránu.
Plynovod má do Evropy vést přes území Turecka, Bulharska, Rumunska a Maďarska. Podle ředitele projektu začne výstavba v roce 2011. Nedávná plynová krize mezi Ruskem a Ukrajinou nás přesvědčila o nutnosti urychlit výstavbu plynovodu, řekl.
Rusko ale s projektem South Stream také spěchá. Ruský ministr energetiky Sergej Šmatko oznámil, že South Stream bude schopen dodávat více než dvojnásobek plynu oproti původním plánům (z 31 miliard kubíků za rok na 63 miliard).
Konsorcium projektu Nabucco se skládá z následujících evropských energetických společností: rakouské ÖMV, maďarské MOL, německé RWE, bulharského Bulgargazu, rumunského Transgazu a tureckého Botasu. Tři členové konsorcia – ÖMV, MOL a Bulgargaz – ale spolupracují s Gazpromem i na výstavbě South Streamu, což vytváří obavy ohledně střetu zájmu.
Některé členské státy EU, například Německo, Francie či Itálie, udržují těsné vztahy s Moskvou, mají dlouhodobé smlouvy s Gazpromem a nejsou přesvědčeny o nutnosti nového plynovodu. Italská ENI je hlavním partnerem Gazpromu v projektu South Stream.
Témata:
Výměnou za využití svého území k tranzitu, žádalo Turecko 15% veškerého plynu proudícího $11 miliardovým Nabuccem. Provoz plynovodu má být zahájen už v roce 2014.
Nabucco má snížit závislost EU na plynu z Ruska, které je zodpovědné za čtvrtinu evropské spotřeby plynu. Severní Irák tento měsíc projekt podpořil plánem na dodání plynu v hodnotě $8 miliard.
Turecký požadavek se ale pro konsorcium Nabucca, v němž je mimo jiné zastoupeno Rakousko, Německo, Bulharsko, Rumunsko a Maďarsko, ukázal být paralyzující. „Požadavek 15 % musí být smeten ze stolu. Není to jen něco, co nemůžeme přijmout, je to také něco, co nemohou přijmou dodavatelé,“ řekl mluvčí Evropské komise pro energetiku Ferram Tarradellas Espuny.
Pokud se Turecko požadavku vzdá, mohou být uzavřeny dohody o tranzitu mezi pěti členskými státy EU a Tureckem, které usiluje o to stát se regionálním energetickým centrem.
„Pracujeme na mezivládních dohodách pro členy konsorcia, včetně Turecka. Věříme, že k podpisům dojde do června, a to možná v turecké Ankaře,“ řekl Espuny.
Nejenže by se Nabucco stalo pro investory atraktivnějším, ale také by to pomohlo projektu, který je důležitý z hlediska evropské energetické bezpečnosti, předstihnout konkurenční Ruskem podporovaný projekt South Stream.
„Pokud k vyřešení tureckých požadavků dojde, bude Nabucco o několik kroků, ne o jeden, ale o několik, před alternativními plynovody,“ řekl Fatih Birol, ekonom Mezinárodní energetické agentury (IEA).
Až budou dokončeny dohody o tranzitu, budou firmy moci kupovat části kapacity plynovodu, kterým ročně proteče 31 miliard kubíků plynu.
Moskva ještě musí doladit podrobnosti ohledně tranzitu s Itálií, Maďarskem, Bulharskem, Řeckem a Srbskem, tedy se členy konkurenčního plynovodu. Rusko ale zdůraznilo, že plánuje výstavbu urychlit a zvýšit jeho kapacitu na 63 miliard kubíků.
Rusko vytvořilo společné podniky s několika signatáři plynovodu. To Nabucco ještě neučinilo.
Nabuccu zbývá ještě uzavřít dohody s Ázerbájdžánem a Turkmenistánem a možná i s Irákem a Egyptem.
15 % není „nezbytnou nutností“
Někteří analytici tvrdí, že Turecko použije svůj požadavek 15% podílu jako prostředek, kterým bude tlačit na EU, aby například usnadnila vstup Turecka do Unie.
Ukázalo se však, že turecká vláda nejspíš nebude na požadavku trvat.
„Turecko od plynovodu žádá 15 %, ale nejedná se o nezbytnou podmínku. O problému stále s Evropskou unií jednáme,“ řekl vysoko postavený turecký úředník, který má k projektu blízko.
Jak Evropa, tak i dodavatelé se snaží postoj Ankary zmírnit a ujišťují, že se budou rostoucí tureckou poptávkou po plynu zabývat.
Skupina evropských a arabských firem oznámila, že při odebírání plynu z iráckého kurdského severu zohlední turecké potřeby. Podrobnosti dohody se severním Irákem, jakož i svolení Bagdádu je zatím nejisté.
Analytici ale tvrdí, že turecký požadavek není tolik o potřebách domácího trhu, jako o snaze učinit z Turecka důležitého hráče na regionálním trhu s plynem.
„Domácí spotřeba je irelevantní, protože v sázce je, zda Turecko chce být tranzitní zemí či distributorem plynu,“ řekl Wolfgang Piccoli, analytik při Eurasia Group.
(EurActiv ve spolupráci s agenturou Reuters)