Jak se díváte na roli nových členských zemí EU ze střední Evropy v transatlantických vztazích?
Janusz Bugajski: Tato otázka je předmětem velké mezinárodní konference, která se dnes v Praze koná. Myslím, že je to velmi důležité téma, protože když se EU rozšířila na 25 členských zemí a brzy jich bude 27, změnila svůj profil, identitu, zaměření a priority. To v podstatě znamená, že nebude existovat jednotná evropská pozice. Bude daleko více diverzifikovaná a setkáme se s vytvářením mnoha koalic, které budou zaměřeny na konkrétní otázky. Středoevropané přináší svou vlastní zahraniční politiku a své vlastní priority. Dočkáme se nové politiky nebo pokusů o vytvoření nové politiky směrem k některým kandidátským zemím, které čekají na vstup do EU. Rozdíly mezi některými Západoevropany a Středoevropany existují. Do budoucna také vidím potenciál pro nový typ atlanticismu, mnohem realističtějšího atlanticismu, který nicméně podle mého názoru bude i nadále Evropu dělit do různých koalic.
Očekáváte, že se zahraniční politika nových členských zemí bude více europeizovat, nebo si tyto státy zachovají spíše svůj proamerický profil?
Janusz Bugajski: Myslím, že to bude kombinace obou. Nedomnívám se, že tyto termíny budou i nadále tak vzájemně exkluzivní, jak jsme o nich byli zvyklí přemýšlet ještě před několika lety. Jinými slovy, nemůžete být výrazný atlanticista a přitom chtít silnou Evropu, integrovanou Evropu. S touto tendencí jsem se setkal při svém výzkumu a cestách po regionu střední Evropy. Většina vlád a expertů ve střední Evropě chce silnou a integrovanou Evropu spíše než Evropu fungující na mezivládním principu, ve které by mohly dominovat některé velké země. Chtějí ale zároveň silnou a integrovanou Evropu, která bude více proatlantická. Více proevpropské se ale musí stát i Spojené státy, a to bude vyžadovat určité úsilí.
Když se podíváme na konkrétní politiku Spojených států vůči novým členským zemím, například na udělování víz, nedomníváte se, že by USA měly být vstřícnější? Jakou politiku by USA měly ve střední Evropě sledovat?
Janusz Bugajski: Spojené státy si musí dávat pozor, aby nezačaly považovat podporu těchto zemí za samozřejmou věc. Nesmí předpokládat, že Česká republika, Polsko a ostatní země budou prostě následovat směr, který vytýčí americká zahraniční politika. Konkrétně nesmí očekávat, že tyto země v budoucnu vystoupí proti jiné členské zemi EU. Spojené státy by měly těmto zemím nabídnout dlouhodobé stimuly, protože hrozí nebezpečí, že když se tyto země ještě více přiblíží západní Evropě, podlomí to, či zcela odřízne jejich spojení se Spojenými státy, a to na společenské, ekonomické i kulturní úrovni. Amerika se musí snažit o dobrou kampaň směrem k veřejnému mínění v regionu. Měla by například Středoevropanům nabídnout bezvízový styk a mnoho dalších věcí, které by z těchto zemí udělaly dlouhodobé, ne krátkodobé spojence USA.
Jak se díváte na budoucí roli NATO? Domníváte se, že může být vážně ohroženo vývojem Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU (SZBP)?
Janusz Bugajski: Otazníky momentálně visí jak nad bezpečnostní politikou NATO, tak nad SZBP. Neexistuje zatím jasná odpověď, kam se bude vývoj ubírat. SZBP bylo vážně oslabeno fiaskem ústavní smlouvy, špatnou ekonomickou situací Unie, odporem k dalšímu rozšiřování a tím, že se členské země začaly zaměřovat na své vnitřní problémy. Toto vše přispívá k malé koherenci a neschopnosti EU dívat se dopředu. Co se týče NATO, to nebylo oslabeno ani tak svými evropskými členy, kteří se podílí dostatečně na jeho činnosti v poměru ke svým HDP, ale samotnými Spojenými státy, které k vedení strategický vojenských operací používaly radši různých koalic než NATO. Důvodem byla především kampaň v Kosovu, kde Američané došli k tomu, že NATO bylo spíše přítěží než pomocí při vedení efektivní vojenské operace. Takže budoucnost NATO je také zpochybněna. NATO určitě jako organizace přežije, ale co bude přesně dělat? Je jasné, že bude muset být více aktivní v operacích mimo svou teritoriální kompetenci jak k tomu dochází již v Afghánistánu. Do budoucna by se tak mohlo dít i v Iráku a jinde. Otázkou zůstává, stejně jako v případě EU, další rozšiřování této organizace.
Specializujete se také na Rusko, mohl byste komentovat politiku EU vůči Rusku s přihlédnutím k nedávnému vývoji, konkrétně podpisu rusko–německé smlouvy o výstavbě baltského plynovodu?
Janusz Bugajski: Podle mého názoru politika EU vůči Rusku neexistuje. Existují oficiální vztahy mezi EU a Ruskem, v rámci kterých jsou jisté oblasti, o kterých se diskutuje a uzavírají se smlouvy. Nicméně evropskou politiku vůči Rusku určují spíše jednotlivé členské země než EU jako celek. Zde se přesně ukazuje rozdělení EU. Na jedné straně je Berlín, Paříž a Řím a jejich vztahy s Moskvou, na druhé země střední a severní Evropy a Velká Británie a jejich vztahy s Moskvou. Domnívám se, že země střední Evropy správně prosazují existenci jednotné koherentní politiky vůči Rusku spíše než bilaterální dohody, kterých pak Rusko využívá ve svůj prospěch za zády Prahy, Varšavy, Rigy a tak dále. Nový plynovod je jednou z těch otázek, kdy se nové členské země ve střední Evropě obávají, že německý pohled je určován ekonomickým pragmatismem spíše než geostrategickým politickým uvažováním. Evropa nemá koherentní zahraniční politiku a Německo to právě prokázalo. S Ruskem vedou členské země pouze individualizovanou bilaterální politiku. Další otázkou ve vztahu k Rusku je potenciální členství zemí, které leží mezi EU a Ruskem, tj. konkrétně Ukrajiny, Běloruska a Moldávie, v EU a NATO. Je zřejmé, že Polsko, Pobaltské země a Rumunsko by rády viděly tyto státy jako členy společné bezpečnostní a ekonomické zóny. Proti tomu se zcela jasně staví Rusko. Jedním z cílů, které se Rusko snaží dosáhnout v západní Evropě, je zastavení dalšího rozšiřování, zajistit, aby se tyto země nedostaly do EU.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Mediálním partnerem konference „Současné proměny v transatlantických vztazích. Nové členské a kandidátské země Evropské unie: mezi Bruselem a Washingtonem“ je portál EurActiv.cz.