PARTNEřI
Pozornost se obrací k adaptačním opatřením
V Praze včera skončilo dvoudenní neformální zasedání ministrů životního prostředí Evropské unie. Předmětem jednání byla Bílá kniha o adaptacích, kterou počátkem dubna představila Evropská komise, a která se zabývá dopady klimatických změn na jednotlivé evropské regiony. Nejzranitelnější podle ní budou pobřežní, horské a zátopové oblasti.
Zatímco v loňském roce se pozornost Evropské unie v oblasti klimatických změn soustředila na převedení ambiciózních klimatických cílů pro rok 2020 (snížení emisí CO2 o 20%, zvýšení podílu obnovitelných zdrojů na 20%) do podoby závazné legislativy ve formě klimaticko-energetického balíčku, dnes se do popředí zájmu dostává otázka, jak se připravit na očekávané dopady změn klimatu jako je zvýšený výskyt záplav, změny v srážkových úhrnech nebo tání ledovců. Pražské jednání ministrů bylo vůbec první vrcholnou schůzkou, na níž se zástupci členských zemí adaptacemi na klimatické změny zabývali.
Dokument, který k adaptacím připravila Evropská komise, říká, že klimatické změny budou mít různé dopady na různé regiony. Proto by za konkrétní opatření měly být zodpovědné členské státy. Na druhou stranu ale Komise volá po úzké koordinaci takových opatření na evropské úrovni. Není pochyb o tom, že dopady klimatických změn budou mít přeshraniční rozměr (jako například povodně). Pro některé oblasti jako je zemědělství, vodní hospodářství nebo rybolov navíc existují společné evropské politiky. Třetím důvodem pro koordinaci je pak solidarita mezi členskými zeměmi.
Ministři Bílou knihu přivítali a shodli se na tom, že k přijetí účinných adaptačních opatření je třeba zlepšit výměnu informací a zkušeností mezi jednotlivými členskými zeměmi. Ministr životního prostředí a předseda Rady ministrů Martin Bursík v této souvislosti zdůraznil, že stejně jako v případě střednědobých závazků na omezení emisí skleníkových plynů musí Evropa i v oblasti adaptací „světu ukázat, že jsme připraveni to řešit“.
Potřebujeme finanční balíček
Velkou neznámou stále zůstává, z čeho budou financována opatření zaměřená na snižování emisí a adaptace na důsledky klimatických změn jak v EU, tak v rozvojových zemích. Členské státy se již dohodly, že na uvedená opatření vyhradí alespoň polovinu příjmů z aukcí emisních povolenek. Stále je ale nejasné, jakou měrou by jednotlivé členské země měly rozvojovým zemím přispět na realizaci opatření souvisejícími se změnami klimatu. Konkrétní návrh by měla do června připravit Evropská komise.
Ministři se shodli na tom, že Unie potřebuje připravit „finanční balíček“, který by jasně určil jaký objem prostředků EU vyhradí na pomoc rozvojovým zemím a jak si mezi sebou členské státy rozdělí národní příspěvky.
České předsednictví proto v druhé půli května plánuje setkání náměstků ministrů financí sedmadvacítky s jejich protějšky na ministerstvech životního prostředí a relevantními generálními řediteli Evropské komise. Pokud by to nestačilo, předsednictví uvažuje i o setkání na úrovni ministrů. „Aktivita je nyní na straně ministrů životního prostředí. Zodpovědní jsou ale ministři financí,“ vysvětluje Martin Bursík důvody, proč předsednictví plánuje společné jednání.
Komisař pro životní prostředí Stavros Dimas v této souvislosti připomněl, že k financování opatření pro boj s klimatickými změnami v rozvojových zemích slouží také Kjótský adaptační fond, jenž z drtivé části zastřešuje projekty, které členské země EU realizují v rozvojových zemích v rámci kjótského mechanismu čistého rozvoje (CDM). Podle Dimase se jedná až o 80% prostředků.
Dimas také zdůraznil, že financování opatření v rozvojových zemích není jen záležitostí Evropské unie. Na financování se podle něj musí podílet i další vyspělé ekonomiky světa jako jsou Spojené státy, Japonsko, Kanada nebo Austrálie.
EU v boji s klimatickými změnami zatím stále osamocená
Finanční balíček pro rozvojové země je také jedním z klíčových bodů důležitých pro úspěch jednání v Kodani, říkají ministři. „Nejprve musíme vytvořit koalici s velkými průmyslovými zeměmi, neboť to budou ony, kdo nejvíce přispějí na opatření související s klimatickými změnami,“ říká ministr životního prostředí Bursík. „Lze si jen stěží představit, že jednání v Kodani budou úspěšná bez předchozí dohody o financování“, dodal.
S neskrývanou hrdostí ministři na tiskové konferenci následující po jednání Rady zdůraznili, že Evropská unie stále zůstává na špičce světového boje s klimatickými změnami a je jediným světovým hráčem, který se v podobě svého klimaticko-energetického balíčku zavázal k takovému snížení emisí skleníkových plynů, které odpovídá závěrům vědeckého Mezinárodního panelu ke klimatickým změnám (IPCC), jež předpokládají omezení emisí v rozsahu 25-40% do roku 2020.
Svítat na lepší časy začíná ale i v dalších zemích, zejména Spojených státech, kde demokratický kongresman Henry A. Waxman v uplynulých týdnech předložil Kongresu návrh, jenž by znamenal o 6% výraznější snížení emisí než předpokládal původní návrh Obamovy administrativy, který počítal do roku 2020 se snížením emisí na úroveň z roku 1990 a který EU označila jako nedostatečně ambiciózní. Pokud Kongres návrh nezmění, bude to dobrý výchozí bod pro vyjednávání, říká Bursík.
Také Japonsko by si v květnu mělo vybrat jednu ze šesti navržených variant střednědobých závazků ke snižování emisí skleníkových plynů.
Evropa je v současné době leaderem boje s klimatickými změnami, ale je připravena se o tuto vedoucí pozici s kýmkoliv podělit, uvedli včera ministři.
Jednání o klimatu a oslabené předsednictví
Obavy z toho, jak pád české vlády ovlivní další vyjednávání o klimatických změnách, byly na setkání ministrů životního prostředí patrné. Otazníky se vznášejí zejména nad možnou rolí prezidenta Václava Klause, který zůstává jediným evropským politikem, který odmítá připustit, že něco jako klimatické změny existuje.
„Lze jen stěží čekat, že prezident pod tíhou odpovědnosti změní svůj názor na změny klimatu,“ řekl k tomu Bursík. Odstupující ministr se obává, že Klaus, který by mohl vést například jednání EU a Japonska, v rozhovorech vůbec nevznese otázku jaký scénář pro boj s klimatickými změnami země přijala a jak bude vypadat její systém obchodování s emisními povolenkami.
Bursík ale doufá, že konec vlády úspěch jednání neovlivní. „Je to věc cti. Udělali jsme pro to hodně a byla by škoda, kdybychom o to přišli,“ řekl ministr k úsilí, které české předsednictví dosud věnovalo mezinárodním jednáním o klimatických změnách. Sám prý přesvědčil svůj tým na ministerstvu životního prostředí, který se jednáními o klimatu zabývá, aby na úřadě vydržel až do konce předsednictví.
Zavádějící argumenty?
Přestože se EU chlubí svými ambiciózními cíli v oblasti klimatických změn, Stefan Singer, ředitel oddělení pro globální energetickou politiku Světového fondu na ochranu přírody (WWF), v nedávném rozhovoru pro EurActiv (EurActiv 14.4.2009) uvedl, že EU zbytek světa „podvádí“ když říká, že do roku 2020 sníží emise o 20% oproti roku 1990. O zhruba 8% již totiž evropské emise klesly v důsledku ukončení činnosti řady průmyslových podniků v postkomunistických členských zemích a velkou část investic navíc EU realizuje pomocí projektů v rozvojových zemích v rámci mechanismu čistého rozvoje (CDM). Singer v rozhovoru uvedl, že přínos těchto projektů je diskutabilní neboť díky politice některých zemí by „k podobnému snížení emisí pravděpodobně došlo tak jako tak“.
Podle Bursíka se ale jedná o nedorozumnění. Na jedné straně jsou kjótské závazky EU, kdy nové členské země skutečně významně přispěly ke snížení emisí v důsledku ukončení činnosti průmyslových podniků nebo jejich modernizace, ale závazek do roku 2020 je zcela novým závazkem sedmadvacítky, který se liší v závislosti na startovní pozici jednotlivých členských zemí (dané rozdílným růstem HDP, rozdílnými populačními trendy, závislosti na fosilních palivech, apod.).
Referenční rok 1990 je v obou případech sice stejný, ale to je správně, říká ministr. „To není pro životní prostředí nevýhodné“. S tímto rokem počítají také doporučení IPCC a EU je respektuje, dodal.
Pokud jde o CDM, jedná se ze strany WWF a dalších neziskových organizací o „strašné nedorozumnění“, říká Bursík. „Rozvojové země chtějí tyto projekty realizovat a některé mají dokonce připravené plány nízkoemisního rozvoje ekonomiky, ale chybí jim finanční zdroje. Takže říkat, že by investovaly tak jako tak je zavádějící. Musíme mobilizovat své zdroje a to je také ústředním bodem celé diskuse“. Na naší straně je patrná vůle, ale nejprve musíme uzavřít koalici s dalšími vyspělými zeměmi jako jsou Spojené státy, Kanada nebo Austrálie, uzavírá Bursík.