PARTNEřI
- O co konkrétně se v současnosti snaží Unie ve vztahu k Íránu?
Parlament již vydal dvě rezoluce - jedna se týkala porušování lidských práv a druhá toto téma spojila i s problémem jaderného programu. Výbor pro zahraniční věci nyní připravuje zprávu o současném vývoji v Íránu a stavu naší spolupráce. Unie, především Německo, Velká Británie a Francie, dlouhodobě iniciují dialog s Íránem. Existují také unijní programy, skrze které měla sedmadvacítka s Íránem spolupracovat v boji s pirátstvím. Problémem je ovšem neustálé nedodržování společných závazků a blokování dialogu. Již několikrát se stalo, že Íránci zrušili společné setkání několik dní předem, a to z pochybných důvodů. Unie sama toho může za takových podmínek jen velmi málo. Zde je nutná spolupráce s mezinárodním společenstvím, především OSN.
- Jak tvrdý postup vůči Íránu EU v rámci mezinárodního společenství zaujímá?
Evropská unie podporuje razantní postup proti Íránu. Já osobně však rozhodně nesouhlasím s možností vojenské operace, jak za izraelskou stranu řekl Meir Litvak (pozn. red.: profesor íránistiky z univerzity v Tel-Avivu). Nic podobného nejde provést bez Spojených států, které kvůli svému angažmá v Iráku a Afghánistánu nemají kapacity na to zaútočit na „jaderné cíle“ v Íránu. Navíc si myslím, že by to neřešilo komplexní íránský problém, který se týká také justice, porušování Mezinárodního paktu o občanských a politických právech a agresivity režimu. Jsem skeptická i k uvalování širokých ekonomických sankcí, které většinou zaplatí běžní občané, a režim pak může jednoduše ukazovat prstem na viníky ze Západu. Sankce musejí být přesně zacílené, obchod se zneužitelnými technologiemi musí skončit úplně.
- Jak hodnotíte Obamovu otevřenou politiku směrem k Íránu? Sdílíte jeho optimismus, že se režim jaderného programu pod nátlakem brzy zřekne? Řekl to na konferenci o jaderných zbraních ve Washingtonu.
Myslím, že jde o skvělou změnu. Obama naslouchá hlasu mezinárodního společenství, vzdal se škodlivé agresivní a unilaterální politiky a vyzývá Írán k plnění jeho závazků. Zároveň si ale nemyslím, že by k nějakým převratným změnám mohlo dojít brzy. Ideální by bylo, kdyby změna přišla vnitřně. V současnosti je tzv. zelené hnutí odporu jen elitářskou záležitostí vzdělaných lidí a umělců. Je nutné, aby pro své pokrokové myšlenky získalo i masy. Jak dlouho to bude trvat, není jasné. Víme jenom, že Mahmúd Ahmadínežád je na začátku volebního období.
- Panelistka z ankarské univerzity Özlem Tür říká, že Turecko s Íránem pojí pevná ekonomická pouta, ale ideologicky se země ani trochu neztotožňují. Přesto však prý turecký premiér Erdogan věří, že Írán jaderný program provozuje pro civilní účely. Myslíte si, že je skutečně nutné podléhat pocitu ohrožení? Turci si myslí, že pokud Írán bombu skutečně vyvíjejí, je to proto, aby jí disponoval, měl možnost ji užít, ne aby ji prostě použil.
My se řídíme výhradně zprávami Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), které vypovídají o něčem jiném. V takových záležitostech není prostor na důvěru či nedůvěru, ani mezi „dobrými známými“ jako jsou Erdogan a Ahmadínežád. Důležité jsou spíš inspekce. Pokud chce Írán nějakou naši důvěru získat, musí spolupracovat s MAAE.
- Kdyby se na půdě OSN hlasovalo o sankcích proti Íránu, tak by možná Turecko, které nyní zasedá v Radě bezpečnosti, hlasovalo proti. Jde sice o spekulaci, ale myslíte si, že by mohl podobný postoj Turků k zahraniční politice poškodit jejich integrační snahy?
Jde o dvě nesouvislé věci. Nespojujeme dohromady rozhodování na půdě OSN a vnitřní reformy, které po Turecku jakožto Unie žádáme. Rada bezpečnosti je zcela specifický orgán a každá země zde může prosazovat beztrestně své regionální či globální zájmy.
- Když jsme u jednotlivých zemí, jak zakročí německá vláda proti německým společnostem, které stále neopustily íránský trh? Oficiální politika hovoří o zákazu obchodu s Íránem v určitých oblastech, firma Siemens se již dokonce stáhla z jeho trhu. Některým jiným společnostem to však stále trvá a technologie, které dovážejí, mohou Íránu dobře sloužit.
Musíme samozřejmě tvrdě zakročit. Z Íránu odešel Siemens nebo Nokia. Šlo o krok správným směrem, protože technologie, které firmy na tamním trhu nabízely, pomáhaly vládě s cenzurou. Stejně ale Írán ruší vysílání asi 70 televizních a rozhlasových stanic, které se šíří přes Eutelsat. My ale íránské programy samozřejmě rušit nechceme - EU proto vydala politickou proklamaci odsuzující cenzuru v Íránu. Opozice s cenzurou pochopitelně bojuje nejvíc. Zelené hnutí se však vládě stále nepodařilo „rozložit“.
Barbara Lochbihler byla do Parlamentu zvolena za stranu zelených v roce 2009. Předtím pracovala jako čelní představitelka německé Amnesty International. Poslankyně se zúčastnila včerejší panelové diskuze o Íránu, kterou pořádala Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) a nadace Heinrich Böll Stiftung. Konference se účastnili také íránští novináři a vysokoškolští pedagogové působící v Evropě, představitel USA, Izraele a Turecka.