- Program trojího předsednictví Francie, České republiky a Švédska má být představen koncem června. Jak probíhají vaše jednání se Švédy a Francouzi?
První verzi priorit předsednického tria podepsali ministři pro evropské záležitosti v květnu v Paříži. Věřím, že se nám do konce měsíce podaří zveřejnit jejich konečnou verzi. Řekl bych, že všechny tři země jsou s tímto dokumentem docela spokojené a to i přesto, že se hodně lidí obávalo, že jednání mezi Francií na jedné straně, Švédskem na druhé straně a Českou republikou jako mostem mezi nimi bude obtížné.
Myslím, že i v případě tak citlivých otázek jako je zemědělství je verze, která před námi leží na stole, velice dobrá a bude pro tato předsednictví znamenat úspěch.
- Nakonec tedy v oblasti zemědělství nebylo obtížné sladit rozdílná stanoviska?
Zní to překvapivě, ale řekl bych, že se žádné obtíže, které by člověk očekával, neobjevily, neboť priority jsou jasné. V první řadě je třeba do konce letošního roku dokončit health check společné zemědělské politiky (SZP) a my francouzské předsednictví v tomto úsilí podporujeme. I když Švédsko, Francie a Česká republika mají na jednotlivá témata související s health checkem odlišné názory, společně bychom jej chtěli do konce letošního roku uzavřít. Věříme, že health check je nutný, má-li být SZP liberálnější, otevřenější a flexibilnější.
Za druhé, všechny tři členské země se shodnou na tom, že diskuse o SZP začne v roce 2009, pochopitelně v souvislosti s revizí evropského rozpočtu. Na začátku českého předsednictví by se diskuse o SZP neměla točit kolem čísel, ale kolem očekávání, struktuře a výzvách, kterým Evropa v oblasti zemědělství čelí: rostoucí ceny potravin, vyjednávání na půdě WTO, tlaky na vnitřním trhu... Takže nejprve se bude diskutovat o strukturálních očekáváních a teprve poté o číslech.
Pokud jde o budoucnost SZP, máme pochopitelně odlišné názory. Francie je v této otázce konzervativnější a chce, aby rozpočet zůstal v takovém stavu, v jakém je teď a provedlo se pouze několik strukturálních změn. Česká republika by naproti tomu ráda rozpočet snížila, zejména v prvním pilíři – tj. v oblasti přímých plateb zemědělcům. Ale spíše než škrtat v celkovém rozpočtu bychom rádi přesunuli peníze z prvního pilíře do druhého (více peněz by šlo tedy do rozvoje venkova). A Švédsko je jak vím jak pro snižování celkového rozpočtu, tak pro omezování přímých plateb. Je tedy nutné dosáhnout nějakého kompromisu a já věřím, že se budeme snažit nalézt rozumnou reformu SZP, která nám umožní vyrábět evropské potraviny a zajistí konkurenceschopnost nejen na vnitřním trhu, ale i v globálním měřítku.
- Jste tedy spokojeni s návrhy, s nimiž Komise přišla v oblasti health checku letos v květnu?
Obecně ano. Máme přinejmenším dva dobré důvody k tomu, abychom tento materiál podpořili. Zaprvé, povede to ke zvýšení flexibility SZP a bude také pokračovat oddělování plateb od produkce. To je pro nás klíčové. Zadruhé, silně nesouhlasíme s kvótami, které jsou součástí SZP. Komise plánuje do roku 2015 omezit kvóty na mléko. Tento postupný přístup podporujeme. Budeme ale s Komisí bojovat za zvyšování mléčných kvót ne o 1%, ale o 2% ročně.
Myslím, že v případě téměř všech nových členských zemí to bude podobné. Chceme produkovat více mléka, ale brání nám v tom kvóty a hrozba sankcí za jejich překročení. Proto budeme po Komisi a našich partnerech chtít, aby EU kvóty zvýšila.
V návrhu je pouze jedna věc s níž nesouhlasíme a tou je omezování dotací pro velké zemědělské podniky. Jde o historický a strukturální problém. V České republice a téměř všech nových členských zemích jsme si za komunismu prošli procesem kolektivizace zemědělství. Proto má průměrný český zemědělský podnik rozlohu 150 hektarů, zatímco průměr EU je zhruba 65 hektarů a ve Francii jde přibližně o sedm nebo devět hektarů.
Rozdíly mezi členskými zeměmi jsou jasné a velké. Pokud budeme na všechny uplatňovat stejný nástroj, jakým je omezování dotací velkým farmám, bude to mít na zemědělství v každé členské zemi jiný dopad. Proto se snažíme Komisi a naše partnery přesvědčit o tom, že by takový nástroj byl velmi nespravedlivý.
- Myslíte si, že se vyjednávání o health checku podaří uzavřít do konce letošního roku?
Ano, věřím, že Komise a francouzské předsednictví budou pracovat velmi tvrdě na tom, aby nalezli konsensuální řešení, které by bylo přijatelné pro všechny členské země. Rádi bychom ovšem, aby Komise přihlédla k našim argumentům.
- Co by mělo v kontextu celosvětové potravinové krize podle vás patřit k prioritám reformy SZP?
Další diskuse o SZP bude o evropské produkci, její kvalitě a o možnostech jak ochránit vnitřní trh, ne ve smyslu vytváření nových překážek, ale ve smyslu zajištění bezpečnosti tohoto trhu.
Česká republika je přesvědčená, že je nezbytné trh otevřít a dokončit vyjednávání v rámci WTO. Na druhou stranu budeme první, kdo bude vyzývat k důkladným kontrolám kvality potravin. Na jednotném trhu je zcela zásadní, aby spotřebitelé získali jasné záruky a zemědelci, kteří jsou ohroženi dovozem nekvalitních produktů z třetích zemí, patřičnou ochranu.
- Jaký přístup chcete uplatňovat v případě biopaliv? Co si myslíte o 10% cíli, který Komise navrhla v lednu?
Myslím, že se evropská diskuse pohybuje mezi dvěma extrémy. V roce 2005 všichni mluvili o biopalivech jako cestě k záchraně zemědělství a vypořádání s výzvami v oblasti životního prostředí. V roce 2007 začali být ale všichni velmi opatrní a nechtělo se jim na veřejnosti o biopalivech hovořit. Nyní bych řekl, že bychom měli hledat pozici někde uprostřed. Je samozřejmé, že biopaliva budou součástí evropského energetickéh mixu. Je jasné, že biopaliva zvýší tlak na ceny potravin, ale to se netýká pouze evropského trhu. Ten tlak bude celosvětový, neboť Spojené státy, stejně jako Brazílie a některé další třetí země také vyrábí biopaliva.
Měli bychom hledat rozumný přístup k biopalivům. Nejsme spokojeni s povinnými cíli 10% biopaliv do roku 2010 a 20% obnovitelných energií do roku 2020.
Pokud na jedné straně voláme po větší flexibilitě trhu pro zemědělce, neměli bychom tyto zemědělce zavazovat k tomu, aby produkovali určitý objem biopaliv nebo čehokoliv jiného. EU musí být rozumnější. Český republika podporuje v oblasti energetiky například jadernou energii. V celosvětovém pohledu jde o rozumný postoj. Obnovitelné zdroje lokálně fungují, ale nepředstavují řešení globálních problémů s energií a zcela jistě nejsou ani nejlepším řešením pro ochranu životního prostředí.
Česká republika desetiprocentní cíl v případě biopaliva a dvacetiprocentní cíl pro obnovitelné zdroje napadat nebude, ale nemyslíme si, že by se jednalo o rozumnou politiku.