- Jméno společnosti ČEZ se v posledních týdnech skloňovalo hlavně v souvislosti s dostavbou uhelné elektrárny v Prunéřově, kvůli které dokonce odstoupil ministr životního prostředí Jan Dusík. Ekologové ČEZ kritizují, že odmítl předložit variantu modernizace elektrárny s vyšší účinností. Skutečně byste pro ní nesehnali dost uhlí? Máte k dispozici kalkulace návratnosti investice do účinnější varianty?
Nasazení nadkritického bloku by znamenalo provozovat elektrárnu 40 místo plánovaných 25 let, to potvrdila i zpráva norské společnosti DNV, která konstatovala, že nadkritický blok by musel být v provozu déle než 35 let. Pro elektrárnu ovšem není více uhlí než na 25 let provozu, navíc jeho kvalita se zhoršuje, a tak ani nadkritický blok by díky tomuto faktoru nedosahoval vyšší účinnosti než navrhuje ČEZ ve svém projektu.
Fiktivní varianta nadkritického bloku je nesmyslná nejen z pohledu životního prostředí, ale především proto, že v lokalitě pro ni není dostatek uhlí a jeho dovážení je ekonomický i ekologický nesmysl.
Zpráva DNV potvrdila, že proces posuzování vlivu rekonstrukce EPR II proběhl podle zákona. A konečně potvrdila i to, že v 57 parametrech projekt ČEZ odpovídá doporučeným požadavkům nejlepších technologií a ve zbývajících dvou parametrech je odchylka odůvodněná místními požadavky, což ČEZ od počátku jasně komunikoval.
- Blíží se květnové Jaderné fórum v Bratislavě. Plány ČEZ jsou, pokud jde o atomovou energii, velkolepé: plánuje dostavbu Temelína a Dukovan. Někteří kritici ale poukazují na fakt, že pokud tzv. „zakázku století“ získá konsorcium české Škody JS a ruského Atomstrojexportu na úkor Westinghouse a Areva, prohloubí se naše závislost na nevyzpytatelném „ruském medvědovi“. Jak byste jim odpověděl?
Za prvé, že tendr stále běží a účastní se ho tři zájemci. A za druhé, v jaderné energetice je situace jiná, než je v oblasti energetiky primárních zdrojů – tedy dodávek ropy a plynu, které jsou náročné na skladování. Ne tak jaderné palivo. Vzhledem k objemu paliva, které se spotřebuje během jednoho roku, není překážkou skladovat zásobu na několik let dopředu. Navíc existuje několik světových výrobců jaderného paliva a v případě jakýchkoliv problémů je možné jeho výrobu objednat u konkurenčních dodavatelů.
- Evropská komise nedávno schválila podporu pro šest pilotních projektů CCS, v Česku se ale nebude realizovat ani jeden. Fandí ČEZ této technologii?
Je velká škoda, že Česká republika nebyla vybrána jako jedna ze zemí, kde bude tato technologie zkoušena. Měli jsme o realizaci této technologie zájem v našich českých projektech, například jsme s místem pro instalaci CCS jednotky počítali u nadkritického bloku v severočeských Ledvicích. Bez podpory se však tato technologie zatím neobejde. Uvidíme tedy, jaké budou praktické výsledky projektů, které nakonec podporu získaly.
- Dalším „horkým“ tématem v energetice je směrnice o průmyslovém znečištění (IPPC). Zástupci ČEZ argumentují tím, že příliš rychlá implementace IPPC by měla negativní dopad na energetickou účinnost. Daří se vám europoslance, kteří o směrnici právě jednají, přesvědčit, že potřebujete delší přechodná období? Zelení zákonodárci a aktivisté vyjadřovali obavy z nekonečného sledu výjimek, které IPPC „rozmělní“…
Snížení emisí škodlivin je našim dlouhodobým a reálným závazkem, přechodná opatření ale skutečně potřebujeme. Europoslanci rozumí tomu, že situace je odlišná v zemích, které jsou především z historických a geografických důvodů více závislé na výrobě elektřiny a tepla z uhlí. Změnit situaci v zemích jako je Česká republika, Polsko, ale také Velká Británie či Itálie, nelze při nejlepší vůli během několika let. Klíčovými parametry jsou délka investičních cyklů v energetice a objem zařízení, kterých se IPPC týká. Dodavatelé "zelených" technologií by takovou poptávku nebyli schopni v tak krátkém horizontu pokrýt. My navíc plánujeme mnohé z našich zdrojů vyřadit z provozu a miliardové investice do nich několik let před jejich plánovaným vyřazením by se nevyplatily.
Přechodných mechanismů, které po zralé úvaze navrhla Rada, chceme využít především k zajištění bezpečných a dostupných dodávek elektřiny našim zákazníkům po dobu, kdy budeme připravovat uvedení našich nových, čistějších zdrojů do provozu.
Pevně věřím, že většina europoslanců při svém rozhodování vezme v potaz bezpečnost dodávek elektřiny a proveditelnost návrhu, jehož prvotní záměr – snížit emise – bereme dlouhodobě za svůj.
- Velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška minulý rok prohlásil: „Ukažte mi jedinou společnost na světě, která se bude snažit, aby poptávka po jejím hlavním výrobku poklesla.“ Poukázal na to, že chytré sítě s novými měřícími přístroji umožní zákazníkům lépe kontrolovat, tedy v mnoha případech snižovat, spotřebu, což rozhodně není v zájmu energetických společností. Co si tedy ČEZ slibuje od svého pilotního projektu chytrých sítí ve Vrchlabí?
Dovolím si s tím polemizovat, energetikům záleží na jejich produktu stejně jako ostatním výrobcům. Jejich stavovská čest nevidí ráda, když se s jejich výrobkem plýtvá. Navíc s ohledem na vývoj spotřeby elektřiny jsou všechny dosažitelné úspory vítané.
V rámci projektu Futur/e/motion připravuje Skupina ČEZ testování a zavádění inteligentních technologií v distribuční síti. A právě pro testování nejmodernějších energetických prvků v mikroregionu Vrchlabí se společnost ČEZ rozhodla po vyhodnocení velkého množství kritérií.
Projekt je dlouhodobě zaměřen na testování inteligentních měřidel, nových automatizačních prvků v distribuční síti, připojení rozmanitých výroben elektřiny do sítě a v budoucnu i dobíjecích stanic pro elektromobily.
- ČEZ se v posledních letech prezentuje jako společnost, které velmi záleží na energetických úsporách a obnovitelných zdrojích energie, ale neziskové organizace ho kritizují dál. Jak byste reagoval například na následující výtku Martina Sedláka z Hnutí Duha? „Plány v obnovitelných zdrojích mají typické razítko ČEZ. Elektrárenská společnost v zelené energetice zaspala a teď se snaží zachytit tep doby někdy až příliš megalomanskými projekty. Za všechny takové lze jmenovat projekt 30megawattové solární elektrárny na jihu Čech o rozloze až 60 hektarů.“
V rámci programu snižování uhlíkové expozice, který ČEZ deklaroval již před několika lety, se významně zaměřil i na budování portfolia obnovitelných zdrojů. Kromě budování největší větrné přímořské farmy v Evropě (bude zprovozněna v průběhu příštího roku poblíž rumunského přístavu Constanta, pozn. red.), stojí i za několika fotovoltaickými elektrárnami v ČR. Navíc se ČEZ zaměřil na spalování biomasy, ať už formou spoluspalování nebo čistého spalování. To jen dokazuje, že kritika ze strany nevládních organizací není oprávněná.
- ČEZ minulý rok slíbil, že začne budovat dobíjecí stanice pro pilotní provoz elektromobilů. Ty se ale v osobní dopravě zatím po světě prosazují jen pozvolna. Myslíte, že se Česko stane průkopníkem? Co si od tohoto kroku slibujete?
Rozhodně je již nyní možné ČEZ a ČR považovat za průkopníky v bývalém východním bloku, žádná jiná energetická společnost v této oblasti se totiž touto problematikou tak intenzivně, pokud vůbec, nezaobírá. Přičemž v sektoru dopravy emise rostou nejrychleji. S rozvojem osobní dopravy však v řadě měst došlo ke zhoršení podmínek pro život: auta na „ropu“ zatěžují ulice nadměrným hlukem, prachem a především emisemi skleníkových plynů. S ohledem na ztenčující se zásoby ropy je také na místě se ptát, zda by tato cenná surovina neměla být využívána efektivněji – v běžných autech se totiž využije pouze 20 % energetického potenciálu paliva.
Přechod na elektřinu je pro osobní dopravu obrovskou příležitostí, jak snížit emise CO2, zpříjemnit životní podmínky obyvatelům měst a přitom snížit závislost na dovozech ropy z politicky nestabilních oblastí. Pro energetické firmy typu ČEZ pak elektřina v dopravě znamená možnost efektivněji využít potenciál obnovitelných zdrojů a rovnoměrněji rozložit zatížení distribuční sítě. Elektřina tak nabízí elegantní řešení, jak i v dopravě docílit trvale udržitelného rozvoje bez ztráty efektivity.