PARTNEřI
Jak hodnotíte načasování srbské přihlášky do Unie?
Schválení Lisabonské smlouvy hraje Srbům do karet, na druhou stranu je jasné, že jistá „únava z rozšíření“ v EU nepominula, zvláště ve starých členských státech. Vzhledem k dogmatu o „rozšiřování a prohlubování“ se ale dá očekávat, že nakonec Srbsko do Unie přece jen vstoupí. Pokud však uvážíme připravenost země na členství, bude to dle mého názoru ještě několik let trvat a záleží nejen na ochotě stávajících členských států, ale také na schopnosti Srbů urovnat své vztahy s Kosovem a postoupit v oblasti justice a vymahatelnosti práva.
Rada EU by měla podle balkánských médií srbskou žádost formálně přijmout do konce února či března, aby se země mohla pokusit získat kandidátský status do konce roku 2010. Myslíte, že se tak stane? Černá Hora po více než roce stále kandidátský status přiznán nemá a to se jí vytýká méně nedostatků.
Pro Srbsko bude dost podstatné, zda se mu podaří do konce roku pokročit v případě hledaných válečných zločinců. Černá Hora je samozřejmě geopoliticky méně významným hráčem. Její ekonomika je slabší, má méně vzdělané obyvatelstvo, její regionální vliv je minimální. Její výhodou je ale malý počet obyvatel , 660 tisíc, což jí činí fakticky bezrizikovou zemí, pokud to porovnáme například s Tureckem a jeho skoro sedmdesáti miliony obyvatel. Další výhodou Černé Hory je fakt, že je jednou ze zemí, přes které má vést klíčová dopravní spojnice, tzv. Jadransko-ionská magistrála. Černá Hora je sice státem s fakticky mírně autoritativním vedením, přesto si myslím, že kandidátský status do konce roku získá.
Ve Strategii EU o rozšiřování vydané v říjnu 2009 se o Srbsku hovoří jako o potenciálním kandidátovi. Země je zde pochválena za „podstatný pokrok směrem k EU“, ale problém genocidy a volných válečných zločinců je zde označen za závažný. Krom srbských vztahů s Kosovem jsou váleční zločinci hlavní překážkou vstupu. Je nějaká šance, že by země vstoupila do EU navzdory tomu, že by problém Mladiće a Hadžiće nebyl dořešen?
Pokud Srbsko dokáže, že v případě obou hledaných válečných zločinců dělá, co může, ale že je přesto z nějakých důvodů nemůže zatknout, třeba proto, že jsou za hranicemi, pak je vstup myslím možný i bez jejich zatčení. Osobně se ale domnívám, že minimálně Mladić se dosud skrývá na srbském území.
Jakou podporu má nyní mezi Srby vstup do EU? Průzkumy veřejného mínění mezi lety 2008 a 2009 ukazují sestupnou tendenci – jaké jsou pro to podle Vás důvody?
Je běžnou situací, že čím blíže k EU, tím menší je podpora vstupu. Nejvyšší podporou se tak nyní může pochlubit Kosovo a nejnižší naopak Chorvatsko, které je přitom jen krůček od integrace do EU. Vstup do Unie podporuje jen 29 % Chorvatů. Může za to jednak dlouhý a ne vždy srozumitelný proces integrace a jednak i pochopení, že vstup do EU znamená omezení práv národních států, ve jménu kterých se právě na Balkáně vedly v 90. létech krvavé války.
Konkrétně v případě Srbska či Černé Hory má vlivná pravoslavná církev zásadní problémy s velmi tvrdým tlakem Bruselu na zavedení antidiskriminační legislativy a s tím do určité míry spojeným přijetím zákona o registrovaném partnerství.
Jak chápou sami Srbové problematiku válečných zločinců? Existuje v zemi nějaká výrazná adorace těchto osob jako válečných hrdinů? Nakolik se v očích běžných Srbů EU „diskredituje“ právě tlakem na jejich vydání a podporou Kosova? Dovedou si představit, že jednou budou členy EU jak oni tak Kosovo?
To, že by členem EU bylo Kosovo (což ovšem není zatím reálné) si většina Srbů asi představit nedokáže. V případě Kosova u Srbů stále funguje jakási kolektivní autosugesce, že se nějakým zázračným způsobem znovu stane součástí Srbska. Na druhou stranu jen málokdo by kvůli tomu byl ochoten riskovat válečný konflikt, z toho je drtivá většina srbské veřejnosti vyléčena.
S válečnými zločinci se věc má asi tak, že většina Srbů nepodporuje procesy s nimi, na druhou stranu jen malá menšina je kvůli tomu ochotna vyjít do ulic. Prestiž EU tlakem na spolupráci s Haagem zatím příliš neutrpěla, protože Unii většina obyvatel Srbska chápe, pokud to zjednoduším, jen jako zónu blahobytu se samými pozitivy.
Myslíte, že Srbové kvůli vstupu do Unie změní své vztahy s Kosovem? Srbsko se chce stát členem EU, která se aktivně zapojila do obnovy kosovské provincie a stala se nejštědřejším dárcem finanční pomoci – 1,8 miliardy eur – v zemi. Převáží v Srbsku touha být součástí EU nad touhou mít zpět Kosovo?
To bude asi nejobtížnější otázka v přístupových jednáních. Podmínkou vstupu do EU je mít dobré vztahy se všemi sousedy, což v tomto případě zjevně neplatí. Kosovo navíc uznala drtivá většina členských států EU. Srbská vláda je tady v kleštích. Na jedné straně stojí většinová podpora veřejnosti pro relativně tvrdý kurz vůči Kosovu, který přiživuje vláda, na straně druhé pak vstup do EU, který je pro tu samou vládu životní otázkou, protože volby vyhrála „Koalice za evropské Srbsko“. Touha po vstupu do Unie asi nakonec převáží, ale srbská vláda bude muset najít nějakou cestu, jak si zachovat tvář.
Jak by EU měla podle Vás řešit problém s Kosovem?
To skutečně nejsem schopen říci. Soudím, že EU bude muset najít nějakou formu faktického uznání ze strany Srbska tak, aby nedošlo ke klasickému uznání Kosova, ale umožnilo by to alespoň na praktické úrovni normální sousedské vztahy. Jaká forma to konkrétně bude, si v tuto chvíli netroufnu odhadnout.
Je Srbsko lákavou destinací pro české podnikatele?
Srbsko je poměrně tvrdé místo pro byznys. Není proto divu, že tam slaví úspěch buď velké západní společnosti, nebo ruští podnikatelé. Kupříkladu největší investicí byla koupě smederevských železáren společností US Steel.
Rusové se mohou opřít jednak o politický vliv Ruska, což se projevilo například při prodeji srbského naftového gigantu NIS, a pak také mají zázemí ve své ruské „kultuře“ podnikání, která té srbské je poměrně blízká. Čeští podnikatelé mají v tuto chvíli volné ruce prakticky ve všech oborech a záleží jen na jejich schopnostech. Na žádné tradiční české obory se tu nehraje, stejně jako na žádné historicky dobré česko-srbské vztahy. Proti Němcům, Rusům nebo Američanům budeme vždy tak trochu outsidery.