České předsednictví se zaměřilo na energetickou bezpečnost. Myslíte si, že příští předsednictví budou v této linii pokračovat?
Když si vezmeme poslední tři předsednictví EU, můžete si všimnout, že počínaje francouzským předsednictvím hrála energetika hlavní roli. Francouzi preferovali spíše klimaticko-energetický balíček a my jsme se během českého předsednictví soustředili hlavně na oblast energetické bezpečnosti a na související summity Jižní koridor nebo Východní partnerství. Švédové se nyní zabývají otázkou energetické efektivity. Podle mě to bude v nejbližších letech jedno z nejvýznamnějších témat EU.
Nedávné aktivity Evropské komise a podpis mnohostranné dohody v Turecku o plynovodu Nabucco to jen potvrzují. Plynová krize tuto diskuzi jenom urychlila. Já si myslím, že po letošní zimě to bude ještě zřetelnější.
Energetická problematika má několik rovin. Za prvé je to rovina závislosti na dodávkách plynu a ropy z různých zemí. Za druhé je to míra rizikovosti tranzitních zemí. Za třetí je to neschopnost splnit vlastní závazky v oblasti klimatických změn.
To znamená, přesně jak jsem řekl, Evropa potřebuje diverzifikovat zdroje energie a také oblasti, odkud zdroje energie proudí. V neposlední řadě je třeba diverzifikovat také způsob dodávek, tím myslím například zkapalnění plynu. EU musí také diverzifikovat svůj energetický mix. Dále také musí totálně změnit své chování v oblasti úspor a obezřetnosti využívání energie. A všechna tato témata souvisejí s energetickou bezpečností.
Zopakoval jste mnoho úkolů a témat, o kterých se v Bruselu mluví už roky. Co podle Vás může tuto diskuzi posunout kupředu?
Během předsednictví se nám podařilo identifikovat hlavní cíle a pojmenovat hlavní iniciativy. To, že se věnovalo 5 miliard euro (což není mnoho) na budování infrastruktury, je pouze začátek. Pravdou ale je, že velcí hráči v Evropě si většinou tyto problémy řeší sami, nezávisle na EU.
Jestli má nějaká společná evropská politika smysl, pak to není zemědělská, ale právě energetická politika. Pokud Evropa nebude mít společnou energetickou politiku, pak bude EU podle mého mínění rozdělena zevnitř právě mírou závislosti na dodávkách zvenčí.
Musíme si také uvědomit, že menší státy mají v této oblasti menší schopnost vyjednat si a vynutit dodržování dohod a dodávek. Z geopolitického pohledu bude v tom případě střední Evropa stále ve sféře vlivu Ruské federace. Formálně budeme členy Evropské unie a NATO, ale neformálně bude stále Evropou probíhat „demarkační čára“, která bude kopírovat poválečné rozdělení sfér vlivu.
Souhlasíte tedy s předsedou pravicové strany Fidesz Viktorem Orbánem, že spolupráce Visegrádské čtyřky (V4) by mohla být v oblasti energetiky posílena?
S Viktorem Orbánem mám na tuto věc dlouhodobě podobný názor. Předchozí středolevé vlády měly ale na tuto otázku mírně odlišný názor a postoj České republiky a Maďarska se tedy lišil.
Přestože předchozí levicová vláda Ference Gyurcsányho prohlásila, že Nabucco je pro Maďarsko životně důležité, byla ochotná vyjednávat o projektu, který není komplementární, ale konkurenční, a to je South Stream.
Stále platí, že pokud se „Visegrád“ dohodne na nějakém řešení, tak se ho bojí i Sarkozy. A v tomto smyslu jsem rád, že v příštích volbách má velkou šanci vyhrát právě strana Viktora Orbána. To by i v těchto otázkách znamenalo výrazné posílení pozice, kterou dlouhodobě prosazujeme.
Pokud v maďarských volbách znovu vyhraje levice, bude mít spolupráce v rámci Visegrádské skupiny šanci na úspěch?
Nerad spekuluji na téma voleb. Nicméně na visegrádskou spolupráci si nemohu stěžovat, také jsem jej ostatně půl roku řídil. Pravdou je, že bych si přál, aby země Viśegrádu byly schopny se domluvit na větším množství záležitostí, než tomu bylo doposud. Protože síla zemí Viśegrádu v Evropské komisi i v Parlamentu je poměrně velmi vysoká. Já jsem si spolupráce s Gyurcsánym vážil. V tomto smyslu tedy zájmy těchto zemí přesahují jejich vnitřní spory.
Vraťme se k energetice. Vy jste podporovatelem jaderné energie. Má podle vás být hlavním nebo pouze doplňkovým zdrojem energie?
Chápu, že v každá země má jiná východiska, jiné domácí zdroje, jiný energetický mix, na který navazuje. Obecně si ale myslím, že pokud bych vzal něco, co je velmi diskutabilní, něco jako „evropský energetický mix“, tak podíl jádra v něm musí být vyšší.
Pro mě je absolutním vzorem Finsko – země, kterou nikdo nepodezřívá z nepřátelského postoje k životnímu prostředí, a přesto jádro hraje v jejím energetickém mixu významnou roli. Myslím si, že se změní postoj Švédska k jádru, a doufám, že Německo po volbách zruší moratorium na jadernou energetiku. Země s vysokým podílem energie z jádra budou plnit evropské závazky daleko lépe než ostatní země.