(Naposledy aktualizováno 23.7.2009)

Nejnovější vývoj a další kroky:

Souvislosti:

Velké množství produktů biomasy jako cukrová třtina, řepkové semeno, kukuřice, sláma, dřevo, živočišné a zemědělské zbytky a odpad může být přeměněno na biopaliva pro dopravu. Více obecných informací o biopalivech lze nalézt na stránkách wikipedie. Dobrým obecným úvodem do problematiky biopaliv je brožurka britského ministerstva pro životní prostředí „Fakta o biodieselu a bioethanolu“.

Obecně se biopaliva rozdělují na biopaliva první generace (vyráběné především z plodin jako cukrová řepa a řepkové semeno) a biopaliva druhé generace (z lignocelulózy, 'dřevnatých' zdrojů jako dřevo, sláma, dřevěné štěpiny či hnůj, nebo prostřednictvím nových technologií přeměnit biomasu v kapalinu (BTL)).

Dvě hlavní biopaliva první generace jsou bioethanol a biodiesel. Brazílie a Spojené státy jsou největšími producenty bioethanolu. Evropská unie má zase největší výrobu biodieselu. Německo, Francie, Švédsko a Španělsko patří mezi přední země EU, které využívají biopaliva v dopravě.

Výhodou biopaliv je fakt, že jejich spalováním dochází k vypouštění menšího množství skleníkových plynů než užíváním konvenčních paliv. To může být výhodou vzhledem k závazku Unie, že do roku 2020 srazí emise skleníkových plynů o 20 %. Problémem v tomto ohledu může být právě doprava, jejíž emise v posledních dvou dekádách rapidně narostly. Jestliže produkce CO2 v průmyslu spadla od roku 1990 o téměř 8 %, u dopravy došlo k růstu ve výši 27 %. Z celkových emisí CO2 v Unii je tak nyní doprava odpovědná za plnou třetinu z nich.

Dalším plusem biopaliv je jejich obecně nízké emise skleníkových plynů a skutečnost, že na rozdíl od ropy a plynu jsou početnější a dostupnější z domácích zdrojů. Dalším plusem je, že domácí výroba biopaliv by mohla pomoci evropským zemědělcům po reformě Společné zemědělské politiky, protože nabízí nový zdroj příjmů a možnost zaměstnání.

Vývoj evropské politiky:

Témata:

Cíl pro biopaliva pod palbou kritiky

Směrnice o obnovitelných zdrojích energie navržená Komisí v lednu roku 2008 si klade za cíl zvýšit podíl biopaliv na všech palivech ze současných asi 2 % na 10 % a to do roku 2020. Tím by ráda snížila emise skleníkových plynů a současně docílila nižší závislosti na dovozech energií z Ruska. V poslední době se však objevuje stále více hlasů, které tvrdí, že při implementování současných postupů, kdy jsou k výrobě biopaliv využívány převážně potravinové plodiny, přinese zvyšování jejich podílu víc škody než užitku. Podle mnoha vědců i nevládních organizací může rozmach plodin používaných pro výrobu biopaliv způsobit snižování biodiverzity, odlesňování, nedostatek vody a v neposlední řadě zvyšování cen potravin, což je v poslední době zvláště v rozvojových zemích často diskutovaná otázka.

Parlamentní komise pro životní prostředí EP na svém posledním zasedání reagovala na kritiku rozmachu biopaliv a navrhla snížení povinného podílu na 4 %, kterého má být dosaženo do roku 2015. O návrhu se bude v plénu hlasovat během října 2008, aby ho následně projednaly členské státy Unie. Ministři životního prostředí ze zemí sedmadvacítky se snažili v červenci též naslouchat kritickým hlasům a přišli s návrhem, aby se do cíle pro biopaliva počítal i tekutý vodík a elektrické články.

Výroba biopaliv pro dopravu čelí kromě výše zmíněných problémů několika výzvám:

Energetická rovnováha

Existuje spor ohledně energetické rovnováhy výroby biopaliv. Energetická rovnováha představuje množství potřebné energie na cyklus výroby biopaliv (input) proti množství energie vyrobené (output). Podle studií Pimentela a Patzeka je více energie spotřebováno na výrobu ethanolu, než kolik energie v sobě ethanol má. Jiné studie (např. amerického ministerstva zemědělství) ukazují, že energetická rovnováha je pozitivní. Dobrý přehled debaty o energetické rovnováze biopaliv nabízí následující internetová stránka „Celková energie ethanolu: úvod a odkaz ke studiím“.

Potenciál snižování změny klimatu

V podstatě jsou biopaliva neutrální na uhlík. Když jsou používána, není uvolňováno více oxidu uhličitého, než bylo přijato během růstu rostlin, ze kterých bylo vytvořeno dané biopalivo. Z tohoto důvodu nahrazení fosilních paliv biopalivy pro dopravu by mohlo pomoci v boji proti klimatickým změnám.

Existují ale jiné studie, které tento závěr popírají. Studie Marka Delucchiho z prosince 2003 tvrdí, že použití biopaliv by mohlo ve skutečnosti zvýšit emise skleníkových plynů, když země bude přeměněna z lesů, mokřadů a rezervací na chráněná území zaručující větší pěstování kukuřice nebo sójových bobů. Jak budou deštné pralesy v rozvojových zemích pokáceny, aby se zvýšil vývoz biopaliv, mohlo by to mít negativní dopady na emise skleníkových plynů.

V květnu 2007 vydala sekce pro energie Společnosti národů zprávu, ve které varuje, že zatímco biopaliva by mohla mít řadu výhod, existuje značně velké riziko zvýšení emisí oxidu uhličitého v důsledku využívání biopaliv v dopravě. Zpráva poznamenává, že s ohledem na snižování emisí skleníkových plynů by biopaliva mohla být vhodněji použita pro kombinovanou výrobu tepla a elektřiny než pro dopravu.

Využití půdy

Využití zemědělské půdy na pěstování bioenergetických plodin by si mohl konkurovat s využitím půdy pro výrobu potravin a krmiv. Podle Evropské agentury pro životní prostředí dosáhnout 5,75% cíle by znamenalo zvýšení pěstování plodin pro biopaliva mezi 4 % a 13 % celkové zemědělské půdy v EU-25.

Studie Komise z července minulého roku nicméně došla k závěru, že splnění 10% cíle pro biopaliva, by „neznamenalo z hlediska dostupnosti půdy v Unii žádný zásadní problém“. Pěstování plodin pro biopaliva by si totiž vyžádalo pouze 15 % obdělavatelné půdy v Unii, která by navíc z velké části mohla být pokryta z doteď nepoužívaných pozemků.

Životní prostředí

Biopaliva mohou mít několik výhod z pohledu životního prostředí – snížení znečišťování vzduchu nebo odpadu. Na druhé straně je nebezpečí většího použití umělých hnoji a pesticidů při pěstování plodin na biopaliva, rizika snížení biodiverzity a kvality půdy. Pěstování energetických plodin by mohlo vést k většímu odlesňování v rozvojových zemích.

Není tedy divu, že se hlasy volající po implementaci závazných environmentálních kritérií ozývají ze všech stran. V navrhované směrnici o OZE se objevuje požadavek, aby při výrobě a používání biopaliv vzniklo aspoň o 35 % méně emisí CO2, než při spalování konvenčních paliv. Další podmínkou pro uznání biopaliv do 10% cíle pak má být nenarušování chráněných oblastí, lesů nebo mokřadů pěstováním příslušných plodin. Poslancům EP se však takové podmínky zdají nedostatečné a požadují další zpřísnění zahrnující např. úspory v podobě minimálně 50 % CO2 oproti fosilním palivům nebo implementování několika sociálních kritérií. Za účelem nalezení kompromisu byla už na konci února sestavena expertní komise, jejíž výstupy ale zatím nevedly k cíli.

Náklady na biopaliva

Biopaliva jsou dražší než tradiční fosilní paliva. Z tohoto důvodu je osvobození od daně nutné pro větší konkurenceschopnost biopaliv. Druhá generace biopaliv by měla být levnější, ale stále se teprve rozvíjí. V některých zemích jako v Brazílii mohou být biopaliva vyráběna levněji.

Co přinesl klimaticko-energetický balíček

Politici se  v prosinci konečně dohodli na kompromisu ohledně návrhu směrnice o podpoře užívání energie z obnovitelných zdrojů. Do roku 2020 bude 10 % všech paliv používaných v dopravě pocházet z obnovitelných zdrojů energie (biopaliv, vodíku, „zelené“ elektřiny). 

Zástupci 3 nejvýznamnějších evropských institucí: Rady, Parlamentu a Komise dospěli na začátku prosince 2008 ke shodě nad příspěvkem biopaliv k celkovému cíli pro obnovitelné zdroje energie - OZE (podíl 20 % na energetickém mixu do roku 2020). Jedná se dílčí dohodu v rámci takzvaného klimaticko-energetického balíčku.

Konečný kompromis zavazuje výrobce biopaliv, aby při jejich produkci a spotřebě dosáhli nejméně 35% redukce vypuštěných emisí CO2 oproti tradičním fosilním palivům. Do roku 2013 by se toto číslo mělo navýšit na 45 % a do roku 2017 na 50 % a po té o dalších 10 %. V této otázce musel ustoupit Evropský parlament, který požadoval emise nižší o 45 % hned od začátku platnosti legislativy.

Rozdělení cílového podílu pro biopaliva na dvě části (pro ty první a druhé generace) vyžadované Parlamentem, avšak striktně odmítané členskými státy, se nakonec v konečném legislativním návrhu neobjevilo. Namísto toho byly do tohoto podílu zahrnuty také další pohony z kategorie OZE jako například elektrické články (ale pouze ty napájené „zelenou“obnovitelnou energií).

Poslední sporný bod – zda přičíst produkci biopaliv „na vrub“ emise skleníkových plynů vypuštěné do ovzduší v důsledku odlesňování – zůstal nakonec nedořešen. K dalším nezamýšleným důsledkům nárůstu výroby biopaliv odborníci obvykle řadí podíl na zdražování potravin. Ve finální verzi dohody bylo nakonec od zmínky o vedlejších efektech produkce biopaliv upuštěno. Namísto toho má Komise v roce 2010 přijít s návrhy, jak těmto negativním konsekvencím do budoucna předejít.

Stanoviska:

I přes sílící kritiku Evropská komise trvá na svých cílech v oblasti biopaliv. Komisařka pro zemědělství Mariann Fischer-Boël uvedla, že mety, které si Unie vytyčila jsou „dosažitelné“ a „nezbytné pokud to myslíme vážně s globálním oteplováním a energetickou bezpečností“. Komisař pro energetiku Andris Piebalgs k problému souhlasí s názorem, že biopaliva jsou cestou k udržitelné politice v oblasti dopravy a nižší závislosti na ropě. Navíc promyšlenou podporou biopaliv může Unie poskytnout příležitosti rozvojovým zemím a pracovat na výzkumu druhé generace biopaliv.

Evropská exekutiva později vyjádřila svůj souhlas s implementování „kritérií udržitelnosti“ do připravované legislativy. Jde při tom hlavně o zachování biodiverzity a určitý minimální podíl úspor ve smyslu vypouštěného CO2 oproti fosilním palivům.“Vím, že proti biopalivům byla vznešena řada námitek, ale také vím, že Komise je bere vážně a dokáže na ně odpovědět,“ řekla Fischer-Boël v březnu 2008. Nechala se zároveň taky slyšet, že růst cen potravin „není špatná věc“, protože zvyšuje příjmy farmářům z Unie i rozvojových zemí.

V říjnu 2007 zpráva OECD doporučila, aby vlády Unie „přestaly vytvářet závazné cíle pro biopaliva“a zároveň v červnu 2008 zpráva Světové banky konstatovala, že protěžování biopaliv na úkor potravinových plodin je ze 75 % zodpovědné za růst cen potravin.

Evropský parlament se do značné míry připojil k sílící mezinárodní kritice biopaliv. Europoslanec ze zelené Claude Turmes, který v EP vede diskusi okolo směrnice o OZE požaduje, aby byl kvůli „příliš mnoha neznámým“ cíl pro biopaliva úplně opuštěn. V září 2008 odhlasoval vlivný Výbor pro výzkum, průmysl a energetiku (ITRE) EP zachování limitu 10 % pro obnovitelné zdroje energie na celkovém objemu používaných paliv, ale zároveň určil, že minimálně 40 % z tohoto podílu musí být dosaženo buď z druhé generace biopaliv nebo pomocí tekutého vodíky či elektrických článků. Tím ITRE významně omezil roli první generace biopaliv.

Po prosincovém (2008) schválení klimaticko-energetického balíčku Turmes řekl, že Parlament uspěl a prosadil aplikaci tzv. „kritérií udržitelnosti“, když zavázal Komisi, aby s příslušnými návrhy k zohlednění vedlejších efektů produkce biopaliv přišla v roce 2010. Turmes také zdůraznil, že tyto efekty budou omezeny započítáním dalších paliv na bázi OZE do desetiprocentního cílového podílu.

Evropští farmáři

Výrobci automobilů

Producenti biopaliv

Neziskové organizace

© EurActiv 2003-2012. Všechna práva vyhrazena.