PARTNEřI

(Aktualizováno 14.6.2010)

Nejnovější vývoj a další kroky:

Souvislosti:

V roce 1999 se 11 z 15 členských států EU definitivně rozhodlo přijmout euro. Od 1. ledna tohoto roku byly všechny kurzy EMU nenávratně zafixovány a nová evropská měna byla oficiálně představena veřejnosti. V lednu 2002 se dostaly do oběhu euro mince a bankovky, aby o 6 měsíců později zcela nahradily ty původní, národní.

Velká Británie, Švédsko a Dánsko se rozhodly zůstat mimo eurozónu. Řecko splnilo podmínky pro vstup v roce 2001 (jak se později ukázalo, zfalšovalo statistiky) a stalo se tak 12. zemí, která přijala společnou evropskou měnu. 

Všechny nové členské země EU, které přistoupily v květnu roku 2004, se podpisem Maastrichtské smlouvy zavázaly k přijetí společné evropské měny. I přes vzájemné ujišťování o co možná nejrychlejším procesu přijímání eura se ukázalo, že některé státy na něj nebudou do konce dekády připraveny. Největší problémy, zvláště pak s rozpočtovou disciplínou, měly Polsko a Maďarsko. Naopak Slovinci platí eurem již od začátku roku 2007. 

Uchazeči o členství v eurozóně musí splnit tzv. Maastrichtská kritéria: 

Kromě těchto kritérií je ještě třeba splnit další podmínky týkající se především sladění legislativy v ČR s předpisy v eurozóně a příprav na praktické zavedení mincí a bankovek do oběhu.  

Čím dál více se též akcentuje požadavek na reálnou konvergenci (sbližování HDP kandidátských zemí se státy eurozóny), který ale v oficiálně požadovaných kritériích nefiguruje. Jsou sice definovaná takzvaná Kodaňská kritéria, jež však mluví jen o „dostatečné úrovni konkurenceschopnosti v hospodářské oblasti“. Neuvádí žádná čísla, ale výslovně požadují schopnost odolávat tlakům volného trhu. Nicméně je jasné například z postoje k Litvě, že i nesplnění inflačního kritéria o 0,07 % může při nedostatečné reálné konvergenci znamenat problém (EurActiv 17.5.2006). 

Termín přijetí eura v České republice zůstává velkou neznámou. Ještě na konci roku 2001 se tehdejší ministr financí Rusnok nechal slyšet, že nominální kritéria pro vstup do eurozóny můžeme reálně splnit do pěti let a euro tak přijmout zhruba v roce 2008. Po těchto pěti letech jsme kritéria nejenže neplnili, ale bylo čím dál zřejmější, že je ještě několik let plnit nebudeme. Poslední termín, jímž byl rok 2010 fakticky „odpískal“ ministr financí Tlustý s guvernérem ČNB Tůmou, když nedoporučili vstup do ERM 2 v roce 2007.  

Jedním z hlavních důvodů, proč panuje skepse ohledně přijetí jednotné evropské měny, je neutěšený stav veřejných rozpočtů a s ním související neochota politiků uskutečnit potřebné reformy především ve zdravotnictví a v důchodovém systému. Mandatorní (předem dané) výdaje představují zhruba 80% toho, co stát ročně utrácí.

Nelze se pak divit, že v letech 2000 až 2005 se české vládě nepovedlo stlačit deficit veřejných financí pod 3 % ani jednou, a to přitom ve sledovaném období tuzemská ekonomika rostla průměrným tempem 3,7 %.

Témata: 

V květnu 2010 hodnotila připravenost ČR na přijetí eura Konvergenční zpráva, kterou připravují společně Evropská komise a Evropská centrální banka (ECB) každé dva roky, případně na žádost jednotlivých států EU. Zpráva se týká členských zemí, které dosud nenaplňují kritéria pro přijetí společné měny. Pojďme se tedy blíže podívat, jak si Česká republika stojí. 

Úspory a reformy

Klíčovým problémem jsou již zmiňované veřejné finance. „Na Českou republiku se v současnosti vztahuje rozhodnutí Rady o existenci nadměrného schodku. V referenčním roce 2009 vykazoval rozpočet jejích vládních institucí schodek ve výši 5,9 % HDP, a značně tak převyšoval 3% referenční hodnotu. Poměr veřejného dluhu k HDP činil 35,4 % HDP, což je úroveň zřetelně nižší než 60% referenční hodnota. Prognóza Evropské komise pro rok 2010 předpokládá, že poměr rozpočtového schodku k HDP poklesne na 5,7 % a poměr vládního dluhu k HDP vzroste na 39,8 %,“ shrnuje základní parametry českých veřejných financí poslední Konvergenční zpráva z května 2010 (další zprávy zde).

Česká vláda plánovala letos srazit schodek veřejných financí na 5,3 % HDP (z loňských 5,9 %), ale, jak přiznal ministr financí Eduard Janota, ke splnění tohoto cíle musí erár letos ušetřit dalších 10 miliard korun. V dalších letech by podle jeho odhadů mohl deficit postupně klesat na 4,8 % v roce 2011, 4,2 % v roce 2012 a pod hranici 3 % v roce 2013.

To je přesně v souladu s doporučeními Rady a Komise z prosince 2009, kdy z Českem byla zahájena procedura při nadměrném schodku. Máme snížit schodek pod 3 % do roku 2013, což si vyžádá, aby tzv. strukturální deficit (bez cyklických vlivů) klesal každý rok o 1 % HDP.

Podle Konvergenční zprávy se ovšem Česku nepovede dostat veřejné finance pod kontrolu bez hlubokých strukturálních reforem. „Co se týče udržitelnosti veřejných financí České republiky, (...) se zdá, že je tato země vystavena vysokému riziku. Pokud má Česká republika splnit střednědobý rozpočtový cíl stanovený v Paktu stability a růstu, je třeba provést komplexní fiskální konsolidaci,“ uvádí zpráva.

Konsolidace ano, ale euro?

To bude hlavní úkol pro příští vládu. Plány všech stran pravděpodobné příští koalice jsou v tomto směru velmi ambiciózní: ODS chce vyrovnané rozpočty do roku 2017, TOP 09 do roku 2015 a Věci veřejné dokonce do roku 2014. Podle analytiků ovšem Věci veřejné i TOP 09 nasadily laťku až příliš vysoko – tak razantní škrty by vládě u voličů jen těžko prošly.

Tohoto cíle by pravicová vláda měla být schopna dosáhnout a splnit tak základní kritérium pro přijetí eura. Evropská komise by Česko mohla doporučit pro vstup do eurozóny třeba už na jaře 2015, tedy ještě před vypršením mandátu nových poslanců.

Budou ovšem strany nové koalice do eurozóny vůbec chtít? Jasné to zatím není. „Eurozóna je v krizi a když z ní vyjde, pak bude určitě jiná. Pokud tu euro bude, myslím, že je výhodné mít ho někdy po roce 2015,“ tvrdí například Miroslav Kalousek (TOP 09). Podobně na euro nahlíží také ODS, která chce důsledně „porovnat přínosy a náklady společné měny“. Věci veřejné jsou sice k euru vstřícnější, ale v jejich programu najdeme ke společné měně jen jednu větu: „Budeme požadovat stanovení odborně podloženého termínu a harmonogramu přijetí eura.“

Jediná „eurooptimistická“ strana: ČSSD pravděpodobně skončí v opozici (v jejím programu se přímo mluví o letech 2015 až 2016 jako termínu vstupu do eurozóny). Tento „eurooptimismus“ se přitom netýká jen společné měny. Zatímco sociální demokraté byli ochotni diskutovat o zřízení Evropského měnového fondu nebo o posílení rozpočtových pravomocí Bruselu, u českých pravicových stran jsou podobná témata tabu.

Další kritéria bez problémů

Deficit veřejných financí však samozřejmě není jediným kritériem nutným pro přijetí eura. Ta ostatní ale vážný problém nepředstavují. O veřejném dluhu už řeč byla, pod kontrolou je ale i inflace, která od dubna 2009 do března 2010 dosáhla v České republice v průměru úrovně 0,3 %, což je výrazně pod referenční hodnotou 1,0 %, a dlouhodobé úrokové sazby, jež v tom samém období činily 4,7 % (také v limitu).

Budoucí vývoj těchto ukazatelů je však samozřejmě otázkou. „Při pohledu dále do budoucna je také pravděpodobné, že na inflaci a/nebo nominální směnný kurz bude mít v dalších letech vliv vyrovnávání hospodářské úrovně, neboť HDP na obyvatele i cenová hladina jsou v České republice stále nižší než v eurozóně. Přesný rozsah vlivu, který z tohoto procesu vyrovnávání úrovně vyplývá, je však obtížné posoudit,“ upozorňuje Konvergenční zpráva. Podle většiny ekonomů však s těmito kritérii mít problémy nebudeme. Tedy za předpokladu, že se české vládě bude dařit fiskální konsolidace a uvážlivá měnová politika.

K přijetí do eurozóny je také potřeba sladit národní legislativu s předpisy měnové unie. Obvykle je to formalita, ovšem ne tak v Česku, kde prezident Václav Klaus na konci května 2009 vetoval zákon o České národní bance s tím, že „dosud ani zdaleka není vyřešena ryze politická otázka, kterou je samo případné přijetí eura, popřípadě termín jeho přijetí“. Nová sněmovna tak bude muset rozhodnutí hradu „přebít“.

© EurActiv 2003-2012. Všechna práva vyhrazena.