PARTNEřI

(Aktualizováno 29.9.2010)

Nejnovější vývoj a další kroky:

Souvislosti:

Stabilizační a asociační proces (SAP)

Po rozpadu bývalé Jugoslávie vytvořily Srbsko a Černá Hora federální Jugoslávskou republiku, která existovala od roku 1992 do roku 2003. Od roku 2003 bylo pak Srbsko s Černou Horou spojeno v unii, která skončila, když se v referendu v květnu 2006 vyslovili obyvatelé Černé Hory pro samostatnost. Následně pak Národní shromáždění Srbska vyhlásilo 5. června Srbskou republiku.

Vztahy EU a Srbska nabraly na dynamice po pádu autoritativního režimu Slobodana Miloševiče v říjnu roku 2000. Následně pak summit EU a zemí západního Balkánu v Záhřebu (listopad 2000) oficiálně nastartoval Stabilizační a asociační proces se všemi státy tohoto regionu. Země západního Balkánu souhlasily s podmínkami a cíli Stabilizačního a asociačního procesu. Do něj se zapojilo také demokratické Srbsko. Od roku 2001 pak Srbsko získávalo finanční pomoc nejdříve v rámci EU-FRY konzultativního taktického uskupení (EU-FRY Consultative Task Force), které později nahradil Stálý posílený dialog (Enhanced Permanent Dialogue). Jeho cílem je povzbudit reformy a monitorovat jejich průběh. Do Stabilizačního a asociačního procesu, na jehož konci je podpis Stabilizační a asociační dohody, se Srbsko zapojilo během sumitu EU v Soluni (2003). Nástrojem SAPu je Evropské partnerství, které pro Srbsko poprvé schválila Rada v roce 2004. Na základě rozhodnutí Rady z 30. ledna 2006 se Evropské partnerství se Srbskem upravilo a aktualizovalo. Jeho další modifikaci přineslo osamostatnění Černé Hory (červen 2006), se kterou EU uzavřela samostatné Evropské partnerství.

Evropské partnerství vytváří rámec pro reformy daného státu v klíčových oblastech, určuje hlavní pravidla pro přidělení finanční pomoci na jejich realizaci a stanoví principy pro fungování partnerství. To je pak monitorováno a hodnoceno Komisí, která každoročně vypracovává hodnotící zprávu o pokroku Stabilizačního a asociačního procesu v jednotlivých státech. Stabilizační a asociační proces a výsledná Stabilizační a asociační dohoda jsou předstupněm na cestě k plnému členství v Unii. Ve své „Strategii rozšíření 2009“ jmenuje Komise jako hlavní výzvu pro západní Balkán a Turecko boj proti korupci a organizovanému zločinu.

K hlavním cílům Evropského partnerství v Srbsku patří konsolidace ústavního pořádku, reforma veřejné správy, reforma soudnictví nebo zajištění plné spolupráce s Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY). Srbsko by mělo také zabezpečit vládu zákona a fungující demokracii, plně respektovat lidská práva a práva menšin. V ekonomické oblasti by pak k prioritám srbské vlády měla patřit makroekonomická stabilita (konsolidace fiskální a rozpočtové politiky, zlepšení stavu veřejných financí, reforma penzijního systému atd.). V rámci postupného sbližování Srbska s EU musí srbské úřady přizpůsobit národní legislativu právnímu rámci EU a zajistit její řádné respektování.

Dalším problémem je otázka Kosova. Bývalá srbská provincie v únoru roku 2008 vyhlásila samostatnost, kterou ovšem Srbsko neuznává a Kosovo stále považuje za součást své země. V otázce nezávislosti Kosova není ostatně jednotná ani EU, neuznává ji Rumunsko, Slovensko, Španělsko či Kypr, a to především z obav o vlastní územní celistvost. Srbsko trvá na tom, aby jeho bývalá provincie byla neustále označována jako „Kosovo podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/99“. Nejhlasitější odpůrci kosovské nezávislosti mimo Evropu jsou Brazílie, Rusko, Indie a Čína (tzv. státy BRIC).

Stabilizační a asociační dohoda (SAA)

EU začala o uzavření SAA se Srbskem jednat v dubnu 2005. Jednání o SAA však Komise přerušila 3. května 2006 z důvodu neplnění srbských závazků vůči ICTY. Po zadržení (leden 2007) Zdravka Tolimira obviněného z válečných zločinů a vytvoření nové proevropsky orientované srbské vlády zahájila Komise na základě rozhodnutí Rady znovu jednání o SAA, kterou nakonec podepsal srbský prezident Boris Tadić 29. dubna 2008. SAA právně upravuje vztahy EU a Srbska v období před jeho vstupem do EU.

Na pozastavení ratifikace celé SAA ale stále trvá Nizozemsko. Svůj souhlas nepřestává podmiňovat „plnou spoluprací“ Srbska s ICTY a především dopadením a předáním válečných zločinců Ratka Mladiće a Gorana Hadžiće. Díky relativně dobré spolupráci nynější srbské vlády s ICTY alespoň Nizozemsko přestalo začátkem prosince minulého roku blokovat tzv. prozatímníobchodní dohodu (viz EurActiv 8.12.2009)

Bezvízový styk

Pár týdnů před podáním oficiální žádosti o vstup do EU (prosinec 2009) zrušila sedmadvacítka vízovou povinnost pro některé státy západního Balkánu - pro Srbsko, Makedonii a Černou Horu. Občané těchto zemí mohou nyní do schengenského prostoru vycestovat za jedno půlroční období až na 90 dní (viz EurActiv 1.12.2009). Od té doby zaznamenaly některé evropské země, kupříkladu Belgie či Švédsko, prudký nárůst žádostí o azyl, které podávají nejčastěji etničtí Albánci z jihosrbské oblasti Preševo a z okolí města Kumanovo na severu Makedonie.

Finanční rámec

Srbsko v současné době čerpá finanční pomoc z EU na základě Nástroje předvstupní pomoci (IPA – Instrument for Pre-Accession Assistance) schváleného pro období 2007 – 2013. IPA je jediným nástrojem finanční pomoci pro kandidátské země i pro státy usilující o získání kandidátského statusu. IPA nahradila program CARDS, který byl finančním nástrojem Stabilizačního a asociačního procesu v předchozím rozpočtovém období (2000 – 2006).

Kosovo má celkem dva miliony obyvatel, z nichž je většina albánského původu. Na kosovském území žije také 128.000 Srbů. Kosovo bylo na základě rezoluce 1244 Rady bezpečnosti OSN od roku 1999 pod správou mise OSN v Kosovu (UNMIK). Rezoluce 1244 umožnila vytvoření provizorních institucí samosprávy Kosova, které postupně přebíraly pravomoci od UNMIK. EU se zapojila do obnovy provincie a stala se nejštědřejším dárcem finanční pomoci, jejíž celková částka se již vyšplhala na 1,8 miliardy eur. Od roku 2007 Kosovo čerpá finanční pomoc z IPA

Témata

Kosovo bylo od června 1999 na základě rezoluce 1244 RB OSN pod správou mise UNMIK. Rezoluce dala kosovským představitelům právo vytvořit samosprávné instituce a provizorní vládu, která postupně získávala více pravomocí. Rezoluce upravovala status Kosova pouze na přechodnou dobu a postupně bylo zřejmé, že návrat k situaci před rokem 1999 nebude možný. Cílem představitelů kosovských Albánců se stalo získání plné nezávislosti na Srbsku, které ale považuje Kosovo za historickou součást svého území. Srbsko podporovalo širokou autonomii této provincie.

Ke strategickým zájmům EU patří zabezpečit stabilitu regionu západního Balkánu, proto patřilo jednání o budoucím statusu srbské provincie Kosovo ke klíčovým pro budoucí vývoj nejen tohoto regionu, ale i celé Evropy. EU si nemůže dovolit ponechat těsně u svých hranic nestabilní region, jehož vývoj by se mohl stát časovanou bombou a vyústit v nový válečný konflikt u bran EU. Unie proto stále opakuje, že budoucnost západního Balkánu je v Evropě.

Mezinárodní společenství se na návrh USA začalo zabývat budoucím statusem srbské provincie Kosovo v květnu 2005. V listopadu jmenoval tehdejší generální tajemník OSN Koffi Anan zvláštním vyslancem OSN pro Kosovo bývalého finského prezidenta Martti Ahtisaariho, který vypracoval plán, podle něhož Kosovo mělo získat částečnou suverenitu, která by mu umožnila uzavírat mezinárodní dohody a vstupovat do mezinárodních organizací. Ahtisaari dále navrhoval, aby Kosovo mělo vlastní vlajku, ústavu a dokonce i armádu. Právě tyto atributy národní suverenity se staly trnem v oku pro srbské představitele. Rusko srbské stanovisko podpořilo.

Rada bezpečnosti OSN se začala zabývat situací v Kosovu v dubnu 2007. Projednala několik návrhů rezolucí, které vycházely z Ahtisaariho plánu, ale protože Rusko stále hrozilo použitím právo veta, bylo jednání o rezoluci upravující statut Kosova staženo z RB v červenci 2007. Generální tajemník OSN Pan Ki-mun poté pověřil „trojku“, složenou ze zástupců EU, USA a Ruska, zprostředkováním dalších jednání mezi zástupci Kosova a Srbska. Trojka měla předložit závěrečnou zprávu o výsledku jednání 10. prosince 2007. EU do této doby mohla zasahovat do jednání o budoucím statusu Kosova pouze v omezené míře, protože není jako celek členem RB OSN.

Vývoj po vyhlášení nezávislosti Kosova

Po parlamentních volbách, které proběhly v Kosovu v listopadu 2007, prohlásil budoucí kosovský premiér Hashim Thaçi, že je Kosovo připravené vyhlásit nezávislost i jednostranně. USA následně deklarovaly, že jsou připravené tento krok podpořit. Kosovo nakonec vyhlásilo samostatnost 18. února 2008. Srbsko označilo tento krok za porušení mezinárodního práva a Rusko jeho stanovisko podpořilo. EU se k osamostatnění Kosova nepostavila jednotně, Rada EU vydala prohlášení, že „členské státy o svém vztahu ke Kosovu rozhodnou v souladu s národní praxí a mezinárodním právem“ (viz EurActiv 19.2.2008). Samostatné Kosovo dosud uznalo šedesát devět zemí z celého světa. Ze členských států Unie jej neuznalo Španělsko, Slovensko, Rumunsko a Kypr. Vláda ČR uznala nezávislost Kosova 21. května 2008 (viz EurActiv 22.5.2008). Rusko spolu s Čínou a Indií prosazují další jednání mezi Bělehradem a Prištinou. Podle nich není samostatnost Kosova uzavřenou záležitostí. Srbsko přerušilo s většinou států, které samostatnost Kosova uznaly, diplomatické styky a Rusko jako spojenec Srbska také Kosovo uznat nehodlá. Například Černá Hora se v říjnu 2008 rozhodla navázat s Kosovem diplomatické vztahy a Srbsko na to zareagovalo odvoláním svého tamního velvyslance.

Již Ahtisaariho plán předpokládal přítomnost civilní mise EU v Kosovu. Evropská rada schválila vyslání mise na summitu v prosinci 2007, k rozmístění došlo koncem roku 2008. EU-LEX je dosud největší a nejkomplexnější misí EU, která doplňuje a částečně nahrazuje misi OSN UNMIK. Zahrnuje asi dva tisíce lidí vyslaných ze zemí EU a soustředí se na rozvoj demokracie, vytváření a udržení stability a boj proti organizovanému zločinu. Hlavním cílem je dosáhnout v Kosovu evropské úrovně právního státu. Zahájení činnosti EU-LEX bylo několikrát odloženo kvůli námitkám Ruska a Srbska.

Nejnovější vývoj

V Srbsku proběhly 11. května 2008 předčasné parlamentní volby po tom, co tehdejší premiér Vojislav Koštunica prohlásil, že další spolupráce v koalici s Demokratickou stranou prezidenta Borise Tadiće není možná. Ve volbách pak vyhrála proevropská Demokratická strana prezidenta Tadiće se 39%. Naopak Koštunicova Demokratická strana Srbska získala pouze 11% a skončila na třetím místě za Radikální stranou Tomislava Nikoliće. Všechny hlavní politické strany Srbska odmítají uznat nezávislost Kosova.

Kosovo má od 15. června 2008 po devíti letech správy OSN novou ústavu. Srbsko její právní hodnotu zpochybňuje a dle slov prezidenta Borise Tadiće i nadále považuje Kosovo za svou jižní provincii. Matyáš Zrno z Občanského institutu k tomu v rozhovoru pro EurActiv řekl: „Podmínkou vstupu do EU je mít dobré vztahy se všemi sousedy, což v tomto případě zjevně neplatí […] Srbská vláda je v kleštích. Na jedné straně stojí většinová podpora veřejnosti pro tvrdý kurz vůči Kosovu, který přiživuje vláda, na straně druhé pak vstup do EU, který je pro tu samou vládu životní otázkou. Touha po vstupu do Unie asi nakonec převáží, ale srbská vláda bude muset najít nějakou cestu, jak si zachovat tvář.“

Média v současnosti hovoří o diplomatické válce mezi Kosovem a Srbskem. V květnu 2010 se desetitisíce lidí v srbských enklávách na území Kosova ocitly bez signálu mobilních telefonů, pevných linek a internetu. Celou infrastrukturu odřízla kosovská policie s tím, že srbští operátoři nemají potřebné licence pro poskytování svých služeb v Kosovu. EU se do celého sporu odmítla více zapojovat. Skrze svou misi EU-LEX ale již dříve Srbům vzkázala, že jejich operátoři působí na území Kosova protiprávně.

Stanoviska

Český eurokomisař pro rozšíření Štefan Füle v rozhovoru pro EurActiv řekl: „Obě země (pozn. red. Srbsko i Kosovo) mají podle nás jasnou evropskou perspektivu. Srbsko požádalo o členství v EU na konci loňského roku a Komise čeká, až jí dá Evropská rada zelenou k zahájení procesu formování oficiálního názoru.“

„Soudím, že EU bude muset najít nějakou formu faktického uznání Kosova ze strany Srbska tak, aby nedošlo ke klasickému uznání, ale umožnilo by to alespoň na praktické úrovni normální sousedské vztahy. Jaká forma to konkrétně bude, si v tuto chvíli netroufnu odhadnout,“ řekl EurActivu Matyáš Zrno, expert z občanského institutu.

Kosovský premiér Hashim Thaci v rozhovoru pro server iHNed.cz řekl: „Kosovo a Srbsko jsou dva nezávislé oddělené státy. Jako dva státy budeme mít v budoucnu dobrou spolupráci.“

Ve svém projevu v Radě pro zahraniční vztahy 12. ledna 2010 Fatmir Sejdiu, prezident Kosova uvedl, že „i když utrpení našeho lidu bylo velké, Miloševičův plán ztroskotal, protože NATO vojensky zasáhlo a vyhnalo srbské vojáky a i polovojenské jednotky z Kosova. Intervence NATO v Kosovu byla nepochybně jedinečnou záležitostí, a to nejen v historii Aliance, ale v celých dějinách lidstva, protože šlo o první zásah z humánních důvodů, pro záchranu lidí před absolutním odstraněním“.

25. září 2009 srbský prezident Boris Tadić prohlásil, že „jednostranné vyhlášení nezávislosti Kosova je pokusem o nastolení režimů z 19. století v 21. století“. „Srbsko nikdy, za žádných okolností, implicitně či explicitně, neuzná jednostranné vyhlášení nezávislosti albánských úřadů v naší jižní provincii. Nadále budeme důrazně bránit svou integritu nekonfrontačním způsobem, ale s využitím všech mírových prostředků, které máme k dispozici [...]“

Ruský ministr zahraničí Sergej Lavrov po schůzce se svými protějšky z Číny a Indie 15. května 2009 řekl: „Rusko, Čína a Indie vyzývají k obnovení jednání mezi Bělehradem a Prištinou v rámci mezinárodního práva, aby bylo možné dosáhnout dohody o všech problémech s touto srbskou provincií.“

Španěský premiér José Luis Rodríguez Zapatero se vyjádřil, že pozice jeho země v otázce jednostranného vyhlášení nezávislosti na území Kosova byla známá už dříve: Španělsko Kosovo neuznává. „Musíme si tuto pozici udržet a budeme ji udržovat i v budoucnosti,“ prohlásil.

Loni v červnu (8. června 2009) přijal francouzský prezident Nicolas Sarkozy v pařížském Elysejském paláci kosovského premiéra Thaçiho. Jednalo se o první návštěvu Thaçiho ve Francii od vyhlášení nezávislosti Kosova. Prezident Sarkozy na setkání prohlásil, že nezávislost Kosova je „nezvratitelná“ a podpořil snahu této převážně muslimské země o vstup do Evropské unie a do euroatlantických struktur. Sarkozy také Thaçiho vyzval, aby nalezl způsob „mírového soužití“ se Srby v Kosovu.

© EurActiv 2003-2012. Všechna práva vyhrazena.