PARTNEřI
(Naposledy aktualizováno 7.9.2009)
Nejvýznamnější milníky:
- Březen 2005: Komisař Siim Kallas představil novou iniciativu na posilování transparentnosti (detailní návrhy přišly v listopadu 2008);
- Květen 2008: Evropský parlament schválil zprávu, která volá po zavedení jednotného povinného registru pro všechny unijní instituce. Ten samý měsíc Komise přijala závazný etický kodex;
- Červen 2008: Evropská komise spustila dobrovolný registr lobbistů;
- Prosinec 2008: Byla ustavena expertní skupina zastupující Parlament a Komisi, která měla přijít s návrhem společného povinného registru pro lobbisty a závaznými pravidly;
- Duben 2009: Expertní skupina se dohodla na obecných pravidlech pro povinný registr a zásadách chování lobbistů;
- Září 2009: Komise vyhodnotí roční působení dobrovolného registru a navrhne případné změny;
- Do konce roku 2009: Odborníci pochybují, že by za švédského předsednictví došlo k posunu při vytváření povinného registru.
Podle údajů Evropské komise působí v současnosti okolo unijních institucí zhruba 15 tisíc různých lobbistů (konzultanti, právníci, zástupci průmyslových asociací nebo podniků a neziskových organizací), kteří se snaží získat vliv na rozhodování bruselských úředníků či politiků. Přímo v hlavním městě Belgie má sídlo asi 2.600 kanceláří různých zájmových skupin. Lobbování bylo Komisí definováno jako „činnosti vykonávané s cílem ovlivnit formulování politiky a rozhodovací procesy evropských orgánů“.
Komisař pro administrativní záležitosti, audit a boj proti podvodům Sim Kallas v březnu roku 2005 představil iniciativu na posilování transparentosti, která se zaměřila na tři oblasti: zprůhlednění finančních toků z unijních fondů, posílení integrity a nezávislosti evropských institucí a uvalení přísnějších kontrol na aktivity lobbistů.
Pokud jde o poslední téma, které je ve středu zájmu tohoto Link Dossier, Komise se při rozpracování Kallasovy iniciativy na podzim roku 2005 vyhnula nejkontroverznější otázce, a sice, zda má nebo nemá vyžadovat povinnou registraci všech lobbistů působících v evropských institucích. Sám Kallas tehdy pro EurActiv uvedl, že on by pro dobrovolnou registraci zvedl ruku jen pokud by byl přijat závazný etický kodex pro všechny unijní lobbisty.
V posledních letech se debata točila také okolo toho, do jaké míry budou muset lobbistické firmy odhalit své finanční zázemí, respektive, zda bude Brusel požadovat konkrétní údaje o působení jednotlivých lobbistů (fyzických osob). Nebylo též jasné, jestli zvolit stejný přístup k právnickým a profesionálním konzultantským firmám a k ostatním lobbistickým uskupením (neziskové organizace, průmyslová sdružení nebo think tanky). Evropský parlament v květnu roku 2008 přijal zprávu, v níž požaduje, aby nároky na finanční transparentnost lobbingu byly pro všechny stejné a aby měl registr závaznou formu.
S tím ale nesouhlasí například zástupci právnických kanceláří, kteří si nedokáží představit, že by povinně zveřejňovali citlivá data o svých klientech a finančních tocích. Právníci argumentují také tím, že takový postup by byl v rozporu s legislativní úpravou v řadě členských států a fakticky by znemožňoval účinné zastupování klientů například při obchodních sporech u Evropského soudního dvora.
Lobbisté, registrujte se a dodržujte pravidla
V červnu roku 2008 Evropská komise spustila dobrovolný registr lobbistů, kteří mají v úmyslu ovlivňovat unijní instituce nebo tvorbu legislativy. Ten má posloužit jako určitý test pro přípravu sjednoceného a povinného registru lobbistů, který by do budoucna měl obsáhnout všechny zájmové skupiny působící v Parlamentu, Radě i Komisi.
Registr se dělí na tři hlavní kategorie: profesionální konzultanty a právnické firmy, zástupce průmyslu a podnikatelů a neziskové organizace spolu se think tanky, přičemž požadavky na zveřejňování informací se skupinu od skupiny odlišují.
U první kategorie jsou nároky nejpřísnější (a proto se také lobbisté spadající do této skupiny do registru zrovna nehrnou). Právní firmy a profesionální konzultanti musí zveřejňovat, kolik dostali peněz (částky jsou zaokrouhleny na 50 tisíc eur) od jednotlivých klientů na prosazování jejich zájmů v evropských institucích. Je přípustné také vyjádření v procentech a sice jako podíl příjmů od konkrétního klienta na celkových příjmech za lobbistické služby (zaokrouhleno na desítky procent).
Pravidla pro další dvě skupiny jsou volnější: u průmyslových asociací stačí odhad celkových výdajů určených na lobbing v evropských institucích a neziskové organizace musí zveřejnit svůj celkový rozpočet a uvést hlavní zdroje financování.
Lobbisté, kteří chtějí být v registru zapsáni musí navíc splnit ještě jednu podmínku: zavázat se, že budou dodržovat pravidla Kodexu chování pro zástupce zájmových skupin (Code of Conduct for Interest Representatives), který Evropská komise schválila 28. května 2008.
Lobbisté by se podle Komise měli především řídit několika obecnými principy jako je „otevřenost, upřímnost a integrita“. „Nejde nám o to, aby Komise říkala lobbistům jak se mají chovat,“ upřesňoval význam pravidel v květnu roku 2008 Kallas. „Ve skutečnosti jsme provedli pouze konsolidaci principů, jimiž se lobbisté již beztak řídí, do jednoho textu.“
Schválená pravidla chování vyzývají lobbisty k následujícímu:
identifikovat se svým jménem a skupinou (skupinami) pro níž pracují nebo, kterou zastupují;
neuvádět zavádějící údaje ve snaze oklamat svou registrací třetí strany nebo zaměstnance institucí EU;
uvést své zájmy a v relevantních případech i klienty nebo členy, které zastupují;
zajistit, aby v souladu s nejlepšími dostupnými znalostmi byla poskytovaná informace nezaujatá, úplná, aktuální a nezavádějící;
nezískávat nebo se nepokoušet získávat informace nebo jiná rozhodnutí nepoctivým způsobem;
nenabádat evropské zaměstnance k porušování pravidel a standardů chování, která jsou pro ně platná;
pokud je zaměstnán bývalý zaměstnanec evropské instituce, respektovat jeho závazek neporušovat pravidla a požadavky na důvěrnost, které se jej týkají.
K jednotnému registru cesta daleká
V polovině června 2009 Komise uzavřela veřejnou konzultaci, jejímž cílem bylo zjistit, jak registr lobbistů během roku své existence naplnil účel, za nímž byl vytvořen, a navrhnout případné změny. Do dnešního dne se v něm zapsalo přes 1.800 lobbistických organizací.
Registr začal fungovat na bázi dobrovolnosti, neboť Komise předpokládala, že zapsání některých lobbistů bude vytvářet tlak i na ty ostatní, aby se také připojili. Představitelé evropské exekutivy však dnes připouštějí, že tento tlak není dostatečný a chystají v registru změny zaměřené nikoliv jen na kvantitu (rozuměj počet zaregistrovaných), ale také na kvalitu informací, které jsou tyto subjekty ochotny poskytnout. Výsledky analýzy registru lobbistů mají být podle Kallase na stole do konce září 2009.
Letos v dubnu se Evropská komise sice shodla s Evropským parlamentem na společných pravidlech a principech, na jejichž základě má vzniknout společný registr lobbistů, který bude sloužit oběma institucím, nicméně i přesto nebude cesta k zavedení povinného registru pro obě tyto klíčové unijní instituce jednoduchá.
Od švédského předsednictví se sice v tomto ohledu čekaly velké věci, nicméně realita bude patrně odlišná. Jak na začátku září 2009 pro EurActiv uvedl analytik European Centre for Public Affairs Tom Spencer, Švédové pravděpodobně iniciativu na posilování transparentnosti dále neposunou, neboť před nimi stojí mnohem ožehavější témata: schvalování Lisabonské smlouvy a sestavování nové Komise.
Hodnocení nejednotné
Zatímco konzultantské firmy sídlící v Bruselu fungování registru označují za úspěšné, neziskové organizace zaměřené na transparentnost poukazují na to, že povinná registrace lobbistů by byla účinnější. Kritika směřuje například k tomu, že v registru je sice již zapsáno přes 1800 organizací, nicméně pouze zhruba čtvrtina z nich má sídlo v Bruselu (právě ty patří mezi nejvlivnější). Organizace zaměřené na transparentnost kritizují zejména přístup právnických firem a think tanků, které registr prakticky ignorují.
Podle Toma Spencera je úctyhodné, kolik lobbistů se během jednoho roku do registru zapsalo, nicméně, pokud jde o kvalitu uvedených informací, hodnocení už není tak jednoznačné. „Nejsem si jist, jestli registr skutečně změnil jednání jednotlivých hráčů. Na posouzení budeme potřebovat delší čas,“ řekl nedávno EurActivu.
Naopak český zástupce ve výboru regionů a znalec pozadí unijního lobbingu Petr Osvald v rozhovoru pro EurActiv uvedl: „Já vím, že tomu nebudou čtenáři věřit, ale v EU je lobbing již dnes zcela transparentní. Tam se totiž jedná o veřejné prosazování zájmů, kde potřebujete, aby váš hlas byl co nejvíce slyšet a ne o utajená jednání a konspirační schůzky spojené s předáním kufříků.“
Stanoviska:
Podle Asociace evropských konzultačních společností (EPACA), které mají lobbying v popisu práce, lze dosavadní existenci registru považovat za velký úspěch. Asociace to dokazuje velkým množstvím subjektů, které se již do systému zaregistrovaly. S tím, jak počet registrovaných lobbistů dále poroste, „by se Komise měla soustředit na otázku vymahatelnosti. Tím by všem vytvořila stejné podmínky a zlepšila fungování registru“, říká EPACA.
Bruselská Asociace odborníků na evropské záležitosti (SEAP) ale upozorňuje, že se úspěšnost systému nedá posuzovat jen podle toho, kolik subjektů se do něj zaregistrovalo. „Počet zaregistrovaných je možné použít jako určité měřítko úspěchu, ale skutečné měřítko by mělo být i kvalitativní,“ píše se v jejím prohlášení.
Právní firmy trvají na tom, že požadavek na povinné zveřejnění finančních poměrů se na ně vztahovat nemůže. Podle Rady advokátních a právních společností (CCBE) „závazná etická pravidla, která požadují zachování profesního tajemství a která jsou platná v mnoha evropských zemích, zakazují právníkům zveřejnit jména klientů nebo finančních poměrů, a to i v případě, že právník vykonává lobbing“.
Nevládní organizace Komisi vyzývají, aby ještě dříve než ve spolupráci s Evropským parlamentem vytvoří společný systém zahrnující povinnou registraci, změnila povahu svého registru na „kvazimandatorní“ s tím, že bude lobbisty, kteří se účastní jednání s představiteli Komise, jejích akcí nebo konzultací, nutit k registraci.
„Určité typy lobbistů (v registru) stále chybí,“ stěžuje si například bruselská pobočka Transparency International. „Přestože Komise správně a jasně uvedla, že lobbing chápe velmi široce a zahrnuje do něj konzultační společnosti v oblasti public affairs, firemní lobbisty, právní firmy, nevládní organizace i think-tanky, řada velkých hráčů ze všech kategorií v registru stále není,“ uvádí TI.
Aliance pro transparentnost lobbingu a regulaci etiky (ALTER-EU) začátkem června 2009 napsala, že ve chvíli, kdy není jasné, podle jakých pravidel by se měly subjekty zaregistrovat, je systém „zahlcen asociacemi, které v evropském lobbingu nehrají žádnou roli“. Think-tanky a právní firmy podle něj naproti tomu systém bojkotují.
Sdružení Corporate Europe Observatory, zabývající se zkoumáním ohrožení, které podle něj lobbisté představují pro demokracii, sociální spravedlnost a životní prostředí, popsalo pravidla pro chování lobbistů už při jejich vzniku na jaře 2008 jako „příliš slabá“ a „nejednoznačná“.
Podle českého zástupce ve Výboru regionů a lobbisty za zájmy měst Petra Osvalda je lobbing v Unii již nyní „zcela transparentní“ a zavedení dobrovolného registru tento trend k větší průhlednosti jen podpořilo. „Lobbista v EU potřebuje být známý a mít dobré jméno, a tak zapsání do tohoto registru bude pro něj spíše propagací a prokázáním jeho serióznosti a kvality než cokoliv jiného,“ řekl EurActivu Osvald.