PARTNEřI

(Zveřejněno 23.11.2007)

Souvislosti:

První politické skupiny vznikly už v roce 1953. Jednalo se o Skupinu liberálů a spojenců, Křesťansko-demokratickou skupinu a Socialistickou skupinu. Jejich statut a role upravoval jednací řád Společného shromáždění Evropského společenství uhlí a oceli. Společné shromáždění mělo celkem 78 členů a k vytvoření skupiny bylo potřeba devíti členů. Po ratifikaci Římských smluv v roce 1958 došlo nejenom k přejmenování Společného shromáždění na Evropské parlamentní shromáždění, ale také ke zvýšení počtu jeho členů na 142. Zároveň byla zvýšena hranice pro založení nové skupiny na sedmnáct členů.

V březnu 1962 členové Evropského parlamentního shromáždění odhlasovali, že budou pro Evropské parlamentní shromáždění používat název Evropský parlament. V evropském právu se ale toto označení objevuje až s přijetím Evropského jednotného aktu v roce 1986.

Roku 1965 bylo přijato pravidlo, které měnilo počet poslanců potřebných pro vytvoření nové politické skupiny na čtrnáct. V tomtéž roce vznikla čtvrtá politická skupina – Evropská demokratická unie, kterou vytvořili francouzští gaullisté.

Po prvním rozšíření Společenství opět došlo ke změně počtu poslanců nutných pro vznik politické skupiny. Ta mohla být nově tvořena minimálně deseti členy. Současně se zvýšil počet parlamentních politických skupin, protože poslanci EP za britské konzervativce si vytvořili vlastní skupinu pod názvem Evropští konzervativci.

Témata:

V současné době pro vznik nové politické skupiny v Evropském parlamentu platí, že skupinu může vytvořit minimálně dvacet poslanců EP a musí být v ní zastoupena minimálně 1/5 členských zemí Evropské unie. Podle článku 29 Jednacího řádu Parlamentu je dále nutné, aby do jednotlivých politických skupin vstupovali poslanci EP, kteří mají stejnou nebo podobnou politickou orientaci.

Pokud dojde ke splnění výše zmíněných podmínek pro vytvoření politické skupiny, je vypracováno prohlášení, které obsahuje název skupiny, složení předsednictva a seznam jejích členů. Prohlášení je předáno předsedovi Evropského parlamentu a následně zveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie.

V čele politických skupin stojí předseda (některé skupiny jich mají i více) a jejich činnost řídí předsednictvo. Poslanci EP v jednotlivých skupinách vytvářejí tzv. národní delegace. Administrativní chod politických skupin zajišťují jejich vlastní sekretariáty, které jsou součástí organizační struktury sekretariátu Parlamentu.

Politické skupiny mají výlučné právo navrhovat kandidáty pro volbu předsedy, místopředsedů a kvestorů Parlamentu. Na základě dohody mezi jednotlivými politickými skupinami dochází také ke jmenování členů jednotlivých výborů, podvýborů a meziparlamentních delegací. Mezi další pravomoci patří i předkládání návrhů doporučení Radě a návrhů při jednání Evropského parlamentu.

Od poloviny listopadu 2007, kdy zanikla politická skupina Identita, tradice a suverenita, existuje v Evropském parlamentu celkem sedm politických skupin a nezařazení poslanci.

Skupina Evropské lidové strany–Evropských demokratů (EPP-ED)

Evropská lidová strana–Evropští demokraté (EPP-ED) je nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Nyní má 277 poslanců konzervativního a křesťansko-demokratického zaměření.

Tato skupina vychází z Křesťansko-demokratické skupiny z roku 1953. Roku 1992 se členy této politické skupiny stali poslanci EP za britské a dánské konzervativce a za francouzský Svaz pro francouzskou demokracii. To vedlo ke změně názvu frakce na Evropskou lidovou stranu–Evropští demokraté.

Nynějšími členy této skupiny jsou např. německá Křesťansko-demokratická unie/Křesťansko-sociální unie (CDU/CSU), britská Konzervativní strana a španělská Lidová strana. Českou republiku zde reprezentuje devět poslanců EP za Občanskou demokratickou stranu (ODS), tři za Sdružení nezávislých kandidátů-Evropští demokraté (SNK-ED) a dva poslanci za Křesťanskou a demokratickou unii–Československou stranu lidovou (KDU-ČSL).

Předsedou EPP-ED je od ledna 2007 francouzský poslanec Parlamentu Joseph Daul. Ve funkci nahradil poslance za německou CDU Hanse-Gerta Pötteringa, který ve vedení EPP-ED působil od července 1999 a nyní je předsedou Evropského parlamentu.

Pro volební období 2004–2009 si politická skupina vytyčila několik priorit, jejichž cílem je „vybudovat prosperující Evropu“, která bude schopna v globálním měřítku konkurovat ostatním aktérům.

Priority jsou:

V rámci této priority EPP-ED zdůrazňuje nutnost posílení evropské konkurenceschopnosti a vytvoření jednotného trhu v oblasti znalostí a výzkumu. Za tímto účelem klade důraz na výchovu a celoživotní vzdělávání, rozvoj výzkumu (EPP-ED požaduje zvýšení výdajů na výzkum alespoň na úroveň 3% HDP), rozvoj malého a středního podnikání s cílem vybudovat „podnikatelskou evropskou ekonomiku nejvyšší kvality“, a na rozvoj efektivní dopravní infrastruktury.

Tato priorita se zaměřuje na prosazování koncepce udržitelného rozvoje, který by podle EPP-ED měl zasahovat do všech oblastí politiky, především politiky životního prostředí, regionální, dopravní, energetické, ekonomické, obchodní a zemědělské. Z tohoto důvodu EPP-ED podporuje společné evropské dědictví, udržitelný růst a sociální začleňování, a usiluje o nalezení vhodného řešení, které by EU pomohlo vyrovnat se s důsledky stárnutí populace (např. zvýšit věk pro odchod do důchodu, zajistit, aby lidé ve věku kolem 55 let byli stále aktivně zapojeni do pracovního trhu).

Cílem této priority je přispět k zajištění vnitřní bezpečnosti a stability společnosti, k lepší kontrole vnějších hranic, k boji proti terorismu, k zajištění ochrany zdraví občanů EU či potravin a také k posílení spotřebitelských práv.

V rámci této priority EPP-ED podporuje, aby Společná zahraniční a bezpečnostní politika EU (SZBP) byla začleněna do struktur Společenství. SZBP by tak měla přispívat k zachování míru, bezpečnosti, ochraně společných hodnot, rozvoji demokracie a respektování lidských práv. Je také pro vytvoření Evropské obranné politiky. EPP-ED klade také důraz na posílení strategických partnerství (spolupráce se sousedními státy EU, zajištění stability v JV Evropě, spolupráce s Ruskem, rozvoj transatlantických vztahů, spolupráce s asijskými zeměmi a Latinskou Amerikou atp.). Snahou EPP-ED je i usilovat o spravedlivý globální obchod a odstranění chudoby.

EPP-ED klade důraz na zajištění otevřenosti a transparentnosti při zacházení s veřejnými financemi, usiluje také o posílení odpovědnosti za nakládání s finančními prostředky a zajištění jejich efektivního využívání, čímž chce zabránit jejich zneužívání a finančním podvodům.

Ne všichni členové EPP-ED ale s nimi souhlasí. Například delegace Spojeného království vyjádřila své výhrady k takto definovaným prioritám.

Nová frakce občanských demokratů a britských konzervativců?

Jsou to právě především britští konzervativci a také občanští demokraté, kteří nesdílejí některé hodnoty EPP-ED, zejména v otázce směřování politické integrace Unie. Navíc se cítí také opomíjeni při vypracovávání strategických dokumentů EPP-ED. Proto se představitelé obou stran domluvili na vytvoření nové frakce v Evropském parlamentu. Původně měla nová frakce vzniknout ještě v tomto volebním období Parlamentu (2004–2009), ale díky situaci po volbách Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR v červnu 2006, bylo vytvoření nové politické skupiny odloženo až na nové funkční období EP, které bude zahájeno po volbách v červnu 2009.

Základem nové politické skupiny pravého středu by se mělo stát Hnutí pro evropskou reformu (MER). Její politika by měla stát na třech následujících pilířích: otevřený trh, vytvoření Evropy národních států a silné transatlantické partnerství.

Podle pravidel pro vznik nové politické skupiny je jasné, že poslanci EP za britské konzervativce a občanské demokraty sami politickou skupinu vytvořit nemohou. Spekuluje se o polské straně Právo a spravedlnost (PiS), španělské  Lidové straně či o švédské Umírněné koaliční straně. Ani David Cameron, ani Mirek Topolánek zatím neuvedli, se kterými dalšími stranami by přípůadně novou frakci v EP vytvořili. Je nutné si tedy počkat až na léto 2009.

Skupina Strany sociálních demokratů (PES)

Skupina Strany sociálních demokratů byla do roku 1999 nejsilnější politickou skupinou v Evropském parlamentu. Nyní je s 218 poslanci druhou největší skupinou. Narozdíl od EPP-ED je názorově více kompaktnější a zcela podporuje současnou podobu evropské integrace.

V současné době mezi důležité členy PES patří britská Labouristická strana, německá Sociálně-demokratická strana (SPD), francouzská Socialistická strana a španělská Socialistická a dělnická strana (PSOE). Českou republiku v této frakci zastupují dva poslanci za Českou stranu sociálně demokratickou (ČSSD).

Předsedou PES je Martin Schulz.

Prioritami skupiny Strany sociálních demokratů jsou:

Poslanci PES podporují text Lisabonské smlouvy. Podle jejich názoru je nutné, aby Evropa disponovala určitými pravidly a hodnotami, které následně umožní efektivní rozhodování, zajistí otevřenost a zodpovědnost. Socialisté chtějí také sehrát aktivní roli při ratifikaci Lisabonské smlouvy.

Socialisté požadují větší investice do dovedností a výzkumu v celé EU. Chtějí také, aby vlády jednotlivých členských zemí EU skutečně realizovaly politiky vedoucí ke splnění cílů obnovené Lisabonské strategie – k většímu ekonomickému růstu a vytváření nových pracovních míst.

Obdobně jako EPP-ED i socialisté zdůrazňují nutnost ochrany životního prostředí, které podle nich zásadním způsobem přispívá ke zlepšování života občanů. PES prosazuje zajištění kvalitního životního prostředí pro budoucí generace.

Socialisté zdůrazňují nutnost zavést rovné zacházení se všemi bez rozdílu. Přestože rovnost patří k základním principům Unie, není tento princip v praxi naplňován. Je nutné tedy usilovat o zavedení stejného platu za stejnou práci a snažit se snížit současný 17% rozdíl v platech mezi muži a ženami. Dále PES zaměřuje na problematiku rasismu, xenofobie, práv lesbiček a homosexuálů a na obchodování se ženami za účelem prostituce.

Cílem této priority je chránit lidská práva po celém světě a podporovat mír ve světě. Socialisté usilují o zajištění stability v sousedních zemí EU a míru na Blízkém východě. Podporují „fair trade“ a vstup nejchudších zemí na světě na trhy vyspělých zemí.

V rámci této priority socialisté zdůrazňují, že to byli občané EU, kteří je zvolili, a proto je žádoucí s nimi komunikovat o zásadních a aktuálních otázkách evropské integrace jako je prosperita, více a kvalitnější pracovní místa, migrace, sociální otázky či boj proti terorismu.

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE)

Skupina Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) zaujímá v Evropské parlamentu třetí nejsilnější pozici. Hraje tak roli jakéhosi jazýčku na vahách ve sporech mezi dvěma největšími politickými skupinami EPP-ED a PES. ALDE navazuje na předchozí liberální uskupení Parlamentu. V současné době ji tvoří 106 poslanců EP. Mezi významné národní strany lze zařadit britské liberální demokraty, německou Svobodnou demokratickou stranu (FDP), Svaz pro francouzskou demokracii (UDF) a rumunskou Národní liberální stranu (PNL). Česká republika nemá v této politické skupině žádné zastoupení.

Předsedou ALDE je Graham R. Watson.

Tato skupina klade důraz na individuální svobodu, podporuje kulturu podnikání, hospodářskou a sociální solidaritu. Zasazuje se také o ochranu životního prostředí a práv menšin, je proti jakékoli formě diskriminace a prosazuje jazykovou rozmanitost EU. Jednou z priorit je také demokratizace a posílení odpovědnosti jednotlivých evropských institucí vůči občanům Unie a snaha, aby EU hovořila „jedním hlasem“.

Skupina Zelených a Evropské svobodné aliance (Zelení/EFA)

Politická skupina Zelených a Evropské svobodné aliance vznikla v červenci 1999. Tvoří ji strany, které se zaměřují na prosazování ochrany životního prostředí v politické oblasti (zelení), a zástupci stran „národů bez státu“, tzv. regionalisté. V EP je nyní zastoupena 42 poslanci. K významným členským národním stranám této skupiny patří německé Spojenectví 90/Zelení a francouzští Zelení. Česká republika nemá v této skupině žádné zastoupení.

Obecně je tato skupina evropské integraci nakloněna, kritizuje ale, že na evropské úrovni není dostatečný prostor věnován otázkám ochrany životního prostředí. Kromě ochrany životního prostředí se tato skupina zaměřuje na udržitelný rozvoj, kvalitu života, posílení občanského prvku na politickém rozhodování, ochranu rovných práv a příležitostí, především zajištění rovného postavení žen a mužů v zaměstnání.

Na rozdíl od ostatních politických skupin Evropského parlamentu byla skupina Zelení/EFA schopna vést před volbami do EP v červnu 2004 jednotnou kampaň ve všech členských zemích Unie. Stejný postup plánují i před nadcházejícími volbami do Parlamentu, které proběhnou v červnu 2009.

V čele skupiny stojí předseda Daniel John-Bendit a předsedkyně Monica Frassoni. Mezi

Skupina Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice (GUE /NGL)

Tato skupina je tvořena zejména komunistickými nebo postkomunistickými stranami. Je tedy výrazně levicově orientována, což se odráží na jejím vnímání současné podoby evropské integrace. Tu skupina Konfederace evropské sjednocené levice a Severské zelené levice považuje za „kapitalistický projekt“, v jehož důsledku dochází ke zvyšování rozdílů mezi bohatými a chudými sociálními vrstvami společnosti a posilování moci velkých firem.

Zaměřuje se na podporu udržitelného rozvoje a ochranu životního prostředí. Podporují sociální práva a kulturní rozmanitost.

Hlavními politickými tématy skupiny jsou:

Mezi významné členské národní strany patří Komunistická strana Čech a Moravy (KSČM), která v červnových volbách do EP v roce 2004 získala šest mandátů; dále je to německá Strana levice, švédská Levicová strana a Komunistická strana Francie. V Evropském parlamentu má tato skupina nyní 41 křesel.

Předsedou skupiny GUE/NGL je Francis Wurtz.

Skupina Nezávislost a demokracie (IND/DEM)

Skupina Nezávislost a demokracie vznikla v červenci 2004. Tvoří ji 24 poslanců z devíti členských zemí Evropské unie. Členy této skupiny jsou politici, kteří nesouhlasí s procesem evropské integrace. IND/DEM tak sdružuje „kritiky EU, euroskeptiky a eurorealisty“. Skupina klade důraz na transparentnost a podporu demokracie. Zaměřuje se také na prosazování respektu k tradičním a kulturním hodnotám, dále na prosazování spolupráce mezi suverénními státy, odmítá centralismus Bruselu a jakékoli návrhy na vytvoření evropského superstátu. Skupinu IND/DEM od jejího vzniku provází nejednotnost a vnitřní rozpory.

Mezi významné národní strany patří Strana nezávislosti Spojeného království, která prosazuje vystoupení Spojeného království z Evropské unie. Českou republiku reprezentuje v této skupině Vladimír Železný, jenž je také členem vedení skupiny.

V čele IND/DEM stojí dva předsedové Jens-Peter Bonde a Nigel Farage.

Skupina pro Evropu národů (UEN)

Poslanci sdružení v této skupině jsou evropské integraci jako celku nakloněni, ale kritizují přenášení suverenity z národních států na nadnárodní úroveň. „Evropa by měla spojovat a spolupracovat.“ Tato spolupráce by však měla být založena na svobodné vůli národních států, nikoli na vůli byrokratických institucí. Evropa může „být vybudována a může prosperovat pouze tehdy, pokud budou respektovány tradice, suverenita, demokracie a identita evropských občanů“.

Tato skupina podporuje větší spolupráci se Spojenými státy v kontextu mezinárodních problémů, lepší kvalitu života občanů EU, ochranu životního prostředí, rozvoj malých a středních podniků a je proti všem formám rasismu a diskriminace. Zdůrazňuje také větší spolupráci členských zemí v oblasti boje proti terorismu, organizovanému zločinu, nelegální migraci, obchodování s lidmi, atd.

Má celkem 44 poslanců EP. Mezi významné národní strany, které tvoří skupinu UEN, patří italská Národní aliance, Liga polských rodin, polská Právo a spravedlnost a Sebeobrana. Česká republika v této skupině nemá žádného zástupce.

I v této skupině je kolektivní předsednictví. Předsedou je Brian Cowley a předsedkyní Cristiana Muscardini.

Nezařazení poslanci (NI)

Do této skupiny patří ti poslanci, kteří se rozhodli, že nebudou členy žádné politické skupiny v Evropském parlamentu. Z tohoto důvodu není jejich postavení v EP příliš silné. Na základě čl. 31 Jednacího řádu Parlamentu mají nárok na určité materiální zázemí. V současné době tuto specifickou skupinu tvoří 29 poslanců EP. Česká republika je ve skupině NI zastoupena prostřednictvím Jany Bobošíkové.

Skupina Identita, tradice a suverenita (ITS)

Skupina Identita, tradice a suverenita vznikla krátce po vstupu Bulharska a Rumunska do Evropské unie 15. ledna 2007. Členy ITS se stali poslanec bulharské strany Národní svaz–Útok, pět poslanců za Stranu velkého Rumunska (PRM), jeden poslance za FPÖ, tři poslanci za Vlámský blok, sedm poslanců za francouzskou Národní frontu, jeden poslanec italského FT, Alessandra Mussolini z italské a jeden nezávislý britský poslanec, který byl do EP zvolen za Stranu nezávislosti Spojeného království (UKIP). Jejími členy se tedy nestali všechny krajně pravicové síly v Parlamentu.

Politická skupina ITS si vytyčila prosazování následujících cílů:

Předsedou skupiny se stal Bruno Gollnisch z francouzské Národní fronty a jejím generálním tajemníkem dlouholetý ideolog rakouské strany Svobodných Andreas Moelzer.

Díky nejednotnosti poslanců a vnitřním neshodám došlo v polovině listopadu 2007 k rozpadu této skupiny.

Mezi významné národní strany patřily Strana velkého Rumunska a francouzská Národní fronta.

Další kroky:

Volby do Evropského parlamentu se uskuteční ke konci českého předsednictví EU v červnu 2009.

 

© EurActiv 2003-2012. Všechna práva vyhrazena.