(Zveřejněno 20.11.2006)
Nejnovější vývoj & další kroky:
- Česká republika se na půdě Rady EU snaží o tvrdý přístup k autoritářským režimům na Kubě a v Bělorusku, což se odrazilo i v prosazování sankcí proti vysokým představitelům běloruského režimu po zmanipulovaných volbách.
- Pokračují přípravné práce na zapojení do bojových skupin - s Německem a Rakouskem a se Slovenskem.
Souvislosti:
Společná zahraniční a bezpečnostní politika (SZBP) byla založena Maastrichtskou smlouvou v roce 1991, konkrétně její kapitolou V. Vzhledem ke specifickému charakteru spolupráce v zahraniční politice je často označována jako druhý pilíř EU (kde ES tvoří první pilíř a spolupráce v trestních věcech pilíř třetí). Po dohodě mezi Francií a Británií o potřebě autonomních evropských vojenských kapacit se v jejím rámci začala rozvíjet i vojenská složka, evropská bezpečnostní a obranná politika (EBOP).
Evropská unie může v rámci SZBP využívat tři druhy nástrojů – společných strategií, společných postojů a společných akcí. Společné strategie určují obecný rámec pro dlouhodobější vztahy Evropské unie ke třetím zemím nebo jiným regionům, společné postoje se týkají vždy jednoho konkrétního problému třetího státu nebo regionu a konečně společné akce slouží k implementaci konkrétních opatření zahraniční politiky. Při schvalování všech těchto nástrojů je nutný jednomyslný souhlas členských států. Tato zásada jednomyslnosti zaručuje, že SZBP nepoškodí zahraničněpolitické zájmy jednotlivých členských států.
Pomocí společných strategií, postojů a akcí se Evropská unie snaží vystupovat na mezinárodní scéně jako jeden aktér. Česká republika se jako řádný člen EU podílí na tvorbě společné zahraniční politiky od roku 2004. Může jednotlivá opatření vetovat pokud poškozují české zájmy, ale může také využít váhy všech 25 zemí, prosadit své vlastní názory a mít tak daleko větší vliv na mezinárodní politiku, než by jí vzhledem k poloze, populaci a síle příslušelo.
Aby Česká republika byla schopna využívat možností, které jí SZBP nabízí, musí mít nejen jasně definované priority, ale také jasné postoje k základním zahraničním a bezpečnostním otázkám. Musí také být schopná své názory v Bruselu jasně formulovat a přesvědčit o nich ostatní členské státy.
Témata:
Priority České republiky v rámci SZBP
Priority České republiky v SZBP vycházejí z postavení ČR jako menšího státu se specifickou historickou zkušeností. Témata na něž se česká zahraniční politika v Bruselu soustředí jsou:
- podpora dalšího rozšiřování a spolupráce se zeměmi ve východní a jihovýchodní Evropě a na Blízkém východě,
- opatření proti šíření zbraní hromadného ničení,
- podpora demokracie a lidských práv.
Důraz na spolupráci s východoevropskými a balkánskými zeměmi se projevuje nejen účastí zástupců ČR v misích EU i NATO v oblasti, ale i diplomatickými aktivitami (ne vždy úspěšnými), jako byl například česko-řecký plán pro uklidnění situace v Kosovu, či kandidatura Alexandra Vondry na post vysokého představitele mezinárodního společenství pro Bosnu.
Podpora demokracie a lidských práv se odráží v aktivitách zvláštního odboru transformační spolupráce Ministerstva zahraničních věcí, který se zabývá podporou transformace v zemích, kde se drží u moci autoritářské režimy. Zvláštní pozornost věnuje Česká republika Kubě, za jejíž transformaci bojuje například Mezinárodní výbor na podporu demokracie na Kubě, založený bývalým prezidentem Václavem Havlem. Tento výbor sídlí v Praze a těší se podpoře Ministerstva zahraničních věcí. Česká republika byla také jedním z největších zastánců tvrdého přístupu vůči kubánskému režimu v Radě EU, kde se stavěla proti zejména španělské a francouzské iniciativě.
ČR a vytváření EBOP
Česká republika od počátku podporuje vytváření evropské obranné politiky. Ačkoli ještě nebyla řádným členem, podílela se aktivně na tvorbě Evropské bezpečnostní strategie v roce 2003. Účastní se také operací EBOP i zbrojní spolupráce v rámci druhého pilíře.
Jedním z hlavních projektů současné EBOP jsou tzv. bojové skupiny (battlegroups). Tyto soběstačné jednotky o síle 1.500 osob budou základním nástrojem pro budoucí operace pod hlavičkou Evropské unie. Čeští vojáci se stanou součástí společné česko-rakousko-německé skupiny a povedou další skupinu, v níž budou působit společně se Slováky.
Česká republika podpořila vytvoření Evropské obranné agentury a podílí se na její činnosti. Přistoupila také na dobrovolnou úmluvu EU o liberalizaci trhu s vojenským materiálem, podle níž jsou vojenské zakázky otevřeny konkurenci v rámci Unie.
Účast na operacích EBOP
Pro pozorovatele nejvděčnějším projevem společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU je její aktivita v krizových oblastech ve třetích zemích. Od ledna 2003, kdy byla spuštěna první mise EUPM v Bosně a Hercegovině, bylo spuštěno již patnáct operací pod hlavičkou Evropské unie. Česká republika se účastní těchto operací již od samého počátku, nejdříve jako přistupující země a později jako členský stát.
Čeští vojáci se účastnili misí Concordia v Makedonii (dva vojáci AČR) a Althea v Bosně a Hercegovině (nyní 65 příslušníků AČR pod rakouským velením). Policisté z České republiky zase byli vysláni do již zmíněné mise EUPM v Bosně (pět policistů) a mise Proxima v Makedonii (čtyři policisté).
Česká republika se soustředí při svém zahraničním angažmá na své prioritní oblasti. Proto se nezúčastňuje operací EU v Africe a koncentruje své síly na oblast Balkánu.
Vztahy EU-NATO
Česká republika se snaží najít rovnováhu mezi svým evropským a atlantickým rozměrem bezpečnostní politiky. Všechny vlády a velká většina politických stran ale považuje Severoatlantickou alianci za primární záruku bezpečnosti země. Česká republika proto úzkostlivě dbá na to, aby vytváření evropské bezpečnostní a obranné politiky nepoškodilo transatlantickou vazbu a bojeschopnost aliance.
Podle české pozice by měla EU budovat svoji obrannou složku v úzké součinnosti s NATO tak, aby si obě organizace navzájem nekonkurovaly a nezdvojovaly své schopnosti. Jedním z důležitých důvodů pro tento přístup je fakt, že jako mnoho dalších zemí nemá ČR k dispozici dostatečné kapacity pro obě organizace, a její jednotky jsou proto poskytovány zároveň EU i NATO. Při tvorbě EBOP dbá ČR také na postavení evropských států NATO, které nejsou členy Evropské unie, protože má zkušenosti ze stejného postavení z let 1999-2004.
Postoj české veřejnosti
Česká veřejnost se staví velmi pozitivně k vytváření společné zahraniční a bezpečnostní politiky v Evropské unii. Podle výzkumu veřejného mínění Eurobarometer jsou více než dvě třetiny Čechů pro společnou politiku EU vůči třetím zemím a dokonce 87% obyvatel ČR podporuje společnou evropskou obranu, což je vysoko nad průměrem Evropské unie. Více než dvakrát více lidí se domnívá, že by rozhodnutí o evropské obranné politice měla být přijímána spíše v rámci EU (49%), než na půdě NATO (22%) nebo samotnými vládami členských států (20%).
Budoucnost SZBP
České politické strany se liší v pohledu na budoucnost SZBP. Sociální a křesťanští demokraté, zelení i SNK-ED se vyslovují pro rychlejší či pomalejší prohlubování integrace ve druhém pilíři a tedy i postupnou komunitarizaci rozhodování. Občanští demokraté naproti tomu ostře nesouhlasí s odstraňováním práva veta v otázkách zahraniční politiky. I ODS ale podporuje vytváření společných stanovisek zejména k okolním státům a regionům.
Stanoviska:
Bývalý předseda vlády a šéf ČSSD Jiří Paroubek považuje účinné zapojení do SZBP za „velmi důležité“ při prosazování zájmů ČR. Další rozvíjení transatlantické vazby potom podle něj patří ke „klíčovým úkolům [českého] působení v NATO a EU“.
Prezident Václav Klaus by si přál, aby si ČR zachovala svoji zahraniční politiku k cizím zemím a nepřizpůsobovala se evropským postojům. Podle prezidenta Unie není politickou entitou, protože v ní neexistuje politický národ (démos) a tudíž nemůže mít ani zahraniční politiku.
Cílem ODS v SZBP je podle jejich zahraničního volebního programu princip dobrovolnosti a jednomyslnosti, což umožní zajistit co nejvyšší možnou rovnost mezi státy. Strana ale zdůrazňuje, že prioritní je transatlantická vazba, která zaručuje mír a bezpečnost v Evropě.
Strana zelených podporuje integraci ve druhém pilíři a podle jejího názoru by v dlouhodobé perspektivě měly síly EBOP nahradit vojáky NATO v Evropě. Vyslovuje se také pro společné evropské křeslo v Radě bezpečnosti OSN.