PARTNEřI

(Naposledy aktualizováno 18.11.2009)

Poslední kroky:

Souvislosti:

Poté, co Irové v druhém referendu vyjádřili svůj souhlas s Lisabonskou smlouvou a ratifikace byla po dlouhých průtazích uzavřena i v České republice, může staronový předseda Evropské komise José Manuel Barroso začít se sestavováním svého týmu, který bude v čele exekutivy stát po dalších pět let.

Prozatím ale není úplně jasné, které posty se budou v nové Komisi obsazovat. Na veřejnost před časem například pronikla informace, že by její staronový šéf mohl zrušit například portfolio mnohojazyčnost, které dosud zastával rumunský komisař Leonard Orban, a které je mnohými vnímáno jako nadbytečné. Spekuluje se ale i o vzniku nových porfolií. Jisté je ovšem jedno - jejich výsledné rozdělení bude výsledkem intenzivních politických jednání a bojem za získání co nejvlivnějších postů pro své národní komisaře.

Témata:

Zpátky do domácí politiky

Z jednání v posledních týdnech vyplynulo, že nová Evropská komise bude mít přibližně 15 nových členů s tím, že většina současných členů opustí exekutivní orgán EU z vlastní iniciativy nebo jako důsledek změn v domácí politice.

V případě komisařů je relativně běžné, že svůj post během svého funkčního období opustí. Stává se tak v případech, kdy dostanou nabídku k převzetí nějaké domácí politické (nejčastěji vládní) funkce. Z první Barrosovy Komise tak odešel například Brit Peter Mandelson nebo Ital Franco Frattini. Oba politici jsou nyní členy vládních kabinetů.

Kritici ale často poukazují na to, že takové chování oslabuje pozici Komise ve smyslu její administrativní kontinuity a obecného vnímání ze strany veřejnosti. V květnu 2009 se tyto praktiky potvrdily, když Dalia Grybauskaite, komisařka EU pro rozpočet a finanční plánování, oznámila, že opouští Brusel, aby (úspěšně) kandidovala na post prezidentky Litvy (EurActiv 18.5.2009).

Pozornost si nicméně zaslouží fakt, že mnoho komisařů hodlalo kandidovat ve volbách do EP. Pokud se komisaři v takové chvíli rozhodnou vrátit se do svých domovských zemí, aby se aktivně účastnili kampaní, musí opustit své pozice v Komisi. Pokud ale pouze nechají své jméno připojit na stranické kandidátky, není nutné, aby se své funkce vzdali. Teoreticky tak komisař může být jedničkou stranické kandidátky a díky svému vysokému postavení v Komisi získat mnoho hlasů, ale pak se rozhodnout, že svůj mandát v Evropském parlamentu nepřijme a přepustí své místo dalšímu na kandidátské listině. A to vše v době, kdy stále vykonává svou funkci v exekutivním orgánu EU.

Poul Nyrup Rasmussen, bývalý předseda Strany evropských socialistů (PES), EurActivu řekl, že někteří komisaři používají svého vysokého postavení, aby prosadili sami sebe jako kandidáty v evropských volbách. Rasmussen dodal, „že takové chování je špatné, a že předseda Komise by měl trvat na tom, že každý kdo kandiduje ve volbách do EP musí předtím svou pozici v Komisi opustit“.

Rasmussen, který takové praktiky důrazně odmítá, dále řekl, že přestože jsou „komisaři stranicky aktivní, musí striktně oddělit své oficiální povinnosti od politických aktivit“. Dále dodal, že pokud získá dojem, že „komisaři zneužívají své pozice nebo využívají stranicko-politické sympatie předsedů stran“, bude je „jmenovat a stěžovat si na ně“.

Předseda PES věří, že hlavní chyba vězí ve vnitřních pravidlech chování Evropské komise, které by podle jeho názoru měly být přinejmenším zrevidovány. „Bylo by lepší, pokud by komisaři byli zavázáni odstoupit ze své pozice, jakmile jsou vybráni jako kandidáti do jakýchkoliv voleb. Také nejsem příliš spokojen s nápadem, že komisaři odsupují jen na dobu trvání kampaně – a dělají tak nepřímo z práce komisaře nedůležitý úkol, který je jednoduše možné odsunout na druhou kolej, pokud má komisař na práci něco zajímavějšího.“

Barroso podruhé

Znovuzvolení předsedy dosluhující Evropské komise Josého Manuela Barrosa se od července 2008, kdy oznámil svou kandidaturu, začalo čím dál více jevit jako nevyhnutelné řešení, a to i navzdory tomu, že jeho hvězda díky jeho přístupu k finanční a hospodářské krizi poněkud pohasla.

Před vypuknutím finanční krize se zdálo, že Barroso požívá podporu zdravé většiny silných evropských středopravicových lídrů, například německé kancléřky Angely Merkel, francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho, italského premiéra Silvia Berlusconiho, lucemburského předsedy vlády Jean-Claudea Junckera a bývalého předsedy Evropského parlamentu Hanse-Gerta Pötteringa. Měl také podporu některých středolevicových lídrů, jako je například Španěl José Luis Zapatero a portugalský José Sócrates.

Sarkozy ale na březnovém summitu EU odmítl vyjádřit bývalému portugalskému premiérovi Barrosovi bezvýhradnou podporu a místo toho doporučil, aby lídři EU počkali do doby, než v Irsku proběhne druhé referendum o Lisabonské smlouvě. Navíc některé politické zdroje EurActivu sdělily, že navzdory tiskovým spekulacím o bezmezné podpoře Angely Merkel pro Josého Barrosa, se Merkel vědomě vyhýbala vyjádření explicitní podpory a zároveň si vyhodnocovala, jak Barroso hledá cestu z finanční krize.

Navzdory tomu si ale Barroso podporu členských států udržel a šéfové zemí a vlád mu nakonec pod vedením českého předsednictví na červnovém summitu vyjádřili jednomyslnou podporu (EurActiv 19.6.2009). Přispěla k tomu jistě i neschopnost evropských levicových sil postavit proti staronovému předsedovi svého kandidáta.

Barrosa 16. září podpořili i poslanci Evropského parlamentu. Jeho mandát je sice o něco slabší než v předchozím funkčním období, ale na druhou stranu je dostatečně silný na to, aby mu zajistil většinu i podle pravidel Lisabonské smlouvy, která patrně počátkem prosince 2009 vstoupí v platnost (podle Lisabonské smlouvy je ke zvolení předsedy Evropské komise třeba více poslanců nežli podle stávající Smlouvy z Nice).

„Lisabonská“ komplikace

Vzhledem k nejistotě jak dopadne ratifikační proces Lisabonské smlouvy v Irsku, Polsku, Německu a ČR nebylo prakticky až do doby, kdy prezidentem podepsaný dokument poslala do Říma jako poslední i Česká republika, jasné, podle jakých pravidel se bude nová Evropská komise sestavovat – zda ještě podle stávající Smlouvy z Nice nebo již podle Lisabonské smlouvy.

Se sestavením nové Komise, jímž je pověřen její předseda a které mu poté musí ještě odsouhlasit členské země a poslanci Evropského parlamentu, se tak v roce 2009 čekalo déle, než je obvyklé. Jména všech komisařů nejsou stále ještě známa a to i přesto, že mandát předchozí exekutivy vypršel k 31. říjnu.

Nyní je již ale každopádně jasné, že nová Komise vznikne na základě Lisabonské smlouvy a irských záruk, které každému členskému státu dávají jistotu, že bude mít v evropské exekutivě svého národního zástupce.

Nová Komise až začátkem roku 2010

Členské státy měly za úkol zaslat do Bruselu do pátku 13. listopadu jména svých kandidátů na komisaře a na pořadu jednání je nyní jednání o portfoliích, která by jednotliví kandidáti mohli zastávat.

Podle informací ČTK by na mimořádném summitu, který se odehraje 19. listopadu, měli evropští státníci neoficiálně jednat také o portfoliích. Kandidáti většiny států jsou již známí (podrobně viz tabulka). Mezi země, které dlouho nebyly schopny upřesnit své nominace, patřily vedle ČR i Velká Británie, Irsko, Řecko a Malta.

Současný stav vyjednávání napovídá, že v nové Komisi by mohlo pokračovat 12 členů té současné. Mezi nové členy by se mohl zařadit například současný francouzský ministr zahraničí Bernard Kouchner. S křeslem eurokomisaře se naopak budou muset rozloučit například Vladimír Špidla či Němec Günter Verheugen. Podle probíhajících vyjednávání se navíc zdá, že vzniknou některé nové rezorty (například pro ochranu klimatu) a jiné budou naopak v původní podobě zrušeny (např. komunikace).

Až skončí vyjednávání o jednotlivých eurokomisařích a jejich portfoliích, musí jejich seznam schválit v Radě členské země. Poté každý z nominovaných komisařů předstoupí před příslušné výbory Evropského parlamentu, kde bude čelit otázkám poslanců ohledně jeho způsobilosti stát se členem Komise (v bruselské hantýrce se tomuto procesu říká "grilování").

Jakmile slyšení jednotlivých komisařů skončí, plénum Evropského parlamentu musí Komisi schválit jako celek. Jak uvádí oficiální stránky Evropského parlamentu, slyšení komisařů a celkový proces jejich jmenování bude možné sledovat prostřednictvím webu Evropského parlamentu.

Popsaná procedura by mohla být dokončena na plenárním zasedání Parlamentu v prosinci. Pokud by poslanci slyšení na prosincové schůzce nestihli dokončit, přesune se zřejmě na další, tj. lednový termín.

Jakmile novou Komisi posvětí poslanci Evropského parlamentu, vrátí se míček do Rady, která exekutivu oficiálně jmenuje a ta pak zahájí svou práci. V závislosti na dokončení slyšení by se tak tedy mohlo stát v lednu či únoru 2010. Podle neoficiálních informací je ale únorový termín pravděpodobnější. Poslanci nejsilnější parlamentní frakce EPP (Evropská strana lidová), jejímiž členy jsou i čeští lidovci, se podle deníku E15 netají tím, že by se na „výslech“ nových eurokomisařů rádi vrhli až v lednu. Získali by tím čas, aby se na jednotlivé kandidáty mohli dobře připravit.

Českým komisařem bude Štefan Füle

Výběr českého eurokomisaře dlouho komplikoval fakt, že je v současnosti u moci prozatímní kabinet, jehož existence je závislá na podpoře největších politických stran – ODS a ČSSD. Vláda, která je za jmenování komisaře zodpovědná, tak nemohla svého kandidáta prosazovat tak razantně jako v případě běžné politické vlády. Premiér Jan Fischer chtěl navíc dosáhnout konsensuálního řešení a předejít tak situaci z roku 2004, kdy Česko po několika týdnech úřadování odvolalo z Bruselu Pavla Teličku a nahradilo jej bývalým premiérem Vladimírem Špidlou.

V úterý 10. listopadu se vláda po komplikovaných jednáních s politickými stranami, které neoblomně prosazovaly na post evropského komisaře své kandidáty Vladimíra Špidlu (ČSSD), Alexandra Vondru (ODS), Pavla Svobodu (KDU-ČSL), Jana Švejnara (Zelení) a Vladimíra Remka (KSČM), nečekaně dohodla, že by se novým eurokomisařem měl stát člen úřednického kabinetu, ministr pro evropské záležitosti Štefan Füle. Na jeho jméno nakonec kývli i největší rivalové, občanští demokraté a sociální demokraté.

Štefan Füle je kariérním diplomatem. Po sametové revoluci působil jako první tajemník stálého zastoupení ČSFR a ČR při OSN v New Yorku, později byl členem delegace v Radě bezpečnosti. V druhé polovině 90. let se podílel na vyjednáváních vstupu ČR do NATO. Mezi lety 2001 a 2002 vykonával funkci prvního náměstka tehdejšího ministra obrany Jaroslava Tvrdíka (ČSSD). Před vstupem do Fischerovy vlády byl Füle velvyslancem ČR při NATO. Dosavadní český eurokomisař Vladimír Špidla výsledek jednání přijal, když prohlásil, že Füle má „všechny předpoklady tuto náročnou práci zvládnout“.

Kritici ale Fülemu vyčítají jeho komunistickou minulost. Současný ministr pro Evropu byl v letech 1982 až 1989 členem KSČ a studoval mezinárodní vztahy a diplomacii na moskevské škole MGIMO, která měla pověst školy s úzkými vazbami na KGB.

Šéf občanských demokratů Mirek Topolánek k tomu řekl, že Füleho komunistická minulost mu vadí, nicméně byl prý osobou, na které se dokázali s ČSSD dohodnout. Předseda sociálních demokratů Jiří Paroubek potvrdil, že to byla „dohoda z nutnosti“. Füleho komunistická minulost nevadí ani bývalému prezidentovi Václavu Havlovi, který upozornil, že je třeba rozlišovat. Lidé, kteří se nějakým způsobem provinili, by šance na významné funkce podle něj mít neměli.

Nutno dodat, že komunistická minulost pro funkci eurokomisaře nebývá překážkou. To potvrzují příklady Polky Danuty Hübner, Estonce Siima Kallase nebo Maďara Pétera Balásze, kteří v minulosti všichni působili v komunistické straně.

Přestože je již známo jméno českého eurokomisaře, jeho portfolio ještě vyjednané není. Politici o tomto tématu v současnosti nechtějí konkrétněji hovořit. Premiér Fischer dodal: „Nerad bych vysílal silné signály, samozřejmě uděláme vše pro to, aby bonita portfolia byla rozumná, dobrá." Ve čtvrtek 12. listopadu 2009 Füle jednal v Bruselu s předsedou Komise Barrosem a podle svých slov by se chtěl v nové Komisi věnovat rozšíření EU nebo dopravě. V případě rozšíření má podle ČTK slibnou šanci uspět, neboť o toto portfolio zatím projevilo zájem pouze Bulharsko. Další portfolia, o kterých Füle uvažuje, jsou podle jeho slov energetika, sociální věci, věda a výzkum, regionální rozvoj a životní prostředí.

 Tabulka: Seznam uvažovaných kandidátů na eurokomisaře i s možnými portfolii.

země

možné portfolio

kandidáti

Belgie

energetika, obchod

Karel de Gucht

Bulharsko

nejasné

Rumjana Želeva

Česko

regionální rozvoj, justice, vzdělání, kultura, sociální věci, energetika, doprava

Štefan Füle

Dánsko

klimatické změny a energetika

Connie Hedegaard

Estonsko

administrativní záležitosti, audit, boj s korupcí

Siim Kallas

Finsko

ekonomika, vysoký představitel pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku

Olli Rehn

Francie

vnitřní trh

Michel Barnier, Christine Lagarde, Hubert Védrine, Bernard Kouchner

Irsko

nejasné

Pat Cox, Maire Geoghean-Quinn, Pat Gallagher, John Bruton, Mary Harney

Itálie

spravedlnost, svoboda a bezpečnost

Antonio Tajani

Kypr

nejasné

Andrulla Vassiliu

Litva

rozpočet

Algirdas Šemeta

Lotyšsko

vzdělání, kultura, mnohojazyčnost

Andris Piegbals

Lucembursko

informační společnost a média, duševní vlastnictví

Viviane Reding

Maďarsko

regionální politika

László Andor

Malta

rybolov

nejasné

Německo

průmysl, finanční služby

Günther Oettinger

Nizozemsko

nejasné

Maria van der Hoeven, Ernst Hirsch Ballin, Cornelis Pieter (Cees) Veerman

Polsko

hospodářské a měnové záležitosti, vnitřní trh, průmysl

Janusz Lewandowski

Portugalsko

předseda komise

José Barroso

Rakousko

životní prostředí, zemědělství, rozpočet

Johannes Hahn, Wilhelm Molterer

Rumunsko

zemědělství

Dacian Ciolos

Řecko

nejasné

Anna Diamantopulos, Vaso Papandreu

Slovensko

energetika, doprava

Maroš Šefčovič

Slovinsko

ekonomika, věda a výzkum

Janez Potočnik

Španělsko

nejasné

Joaquín Almunia

Švédsko

nejasné

Carl Bildt, Cecilia Malmström, Gunilla Carlsson

Velká Británie

nejasné

Shriti Vadera, Catherine Ashton

 

 

© EurActiv 2003-2012. Všechna práva vyhrazena.