(Zveřejněno 5.6.2009)

Nejnovější kroky:

Souvislosti:

Volební manifesty evropských politických frakcí jsou většinou obsahově odmítány jako nijaké, nic neříkající. Volební programy jsou považovány za dokumenty založené na nejnižším společném jmenovateli, protože musí uspokojit všechny národní strany, které jsou ve frakci spojeny a tím tyto manifesty ztrácí svůj smysl.

Mimo to je rozsah, ve kterém jsou používány národními stranami v předvolebních kampaní, tradičně minimální.

Zdá se ale, že se stanoviska národních stran mění. Evropští zelení byli první politickou skupinou, která se pokusila vést opravdovou panevropskou kampaň. Před volbami do EP v roce 2004 se národní politické strany, které se sjednocují v Evropských zelených, shodli na tom, že budou všechny používat společné obrazové i textové prvky kampaně pocházející z centrálního manifestu Evropských zelených.

Ostatní politické frakce následují tento rok Evropské zelené a přijaly uhlazenější a komplexnější volební manifesty. Mezi hlavní charakteristické vlastnosti pro tvorbu letošních kampaní patří to, že společenské mediální sítě – jako Facebook, Twitter a různé blogy – se stávají jedněmi z hlavních prostředků předvolebních kampaní.

Témata:

Z teoretického úhlu pohledu okupují čtyři hlavní evropské politické frakce velmi odlišné pozice na politickém spektru. Použitím letošních dominantních politických témat – tedy boje proti finanční krizi, role Evropské unie na světové scéně a změny klimatu – jako analytického rámce, EurActiv srovnává volební manifesty čtyř hlavních politických frakcí a to, jak se připravují na evropské volby.

Boj proti finanční a ekonomické krizi

Největší politická frakce v Evropském parlamentu, středo-pravá Evropská lidová strana (EPP), slibuje „vytvořit nová pracovní místa a zelenější ekonomiku“. Pod palcovým titulkem „Vytvoření prosperity pro každého“ EPP bez toho, aby používala slovo „socialismus“ znovu zdůrazňuje svou víru v evropské sociálně-tržní hospodářství a volá po užší kontrole a regulaci globálního finančního systému

S použitím silné konzervativní rétoriky EPP ve svém manifestu uvádí: „naše pozice jsou zřetelně odlišné od ideologického levicového postoje Evropských socialistů, ale zároveň se zásadně liší od pozice tržních fundamentalistů, kteří věří, že pouze samotný trh by měl vládnout světu“. Tato pozdější zmínka je především narážkou na tradiční protržně orientované evropské liberály.

Opěrné pilíře ekonomické strategie EPP obsahují:

Strana evropských socialistů (PES) vnímá finanční krizi jako výtvor středopravých stran, které většinově vládly zemím i institucím EU posledních pět let. Ve svém manifestu říkají: „Konzervativci často mluví o ekonomických krizích, jako o něčem, čemu se nedá předejít, mluví o nich jako o přírodním zákonu. Neexistuje však nic co by na finančních krizích bylo nevyhnutelné“.

Evropští socialisté pokračují tvrzením, že „konzervativci vyvíjeli politiku slepé víry v trh – což sloužilo spíše zájmům malé menšiny než zájmům široké veřejnosti – a my jsme nyní svědky škod, které špatně regulované trhy mohou napáchat“.

Strana evropských socialistů přichází s následujícími návrhy pro boj s finanční krizí:

Protržně orientovaná strana Evropských liberálů (ELDR) se drží svých osvědčených zbraní. ELDR uvádí, že by „uvítala kroky k reformě finančního systému“, ale zároveň argumentuje, že „opětovný úpadek k politikám znárodnění, přehnané regulovanosti a protekcionismu by byl zásadní chybou“.

Liberálové označují několik kroků, které mají napomoci ekonomickému růstu. Podle jejich volebního manifestu mezi zásadní kroky, kterými lze zlepšit mezinárodní ekonomickou konkurenceschopnost EU patří „přeshraniční soutěživost, sdílení znalostí a volný trh služeb a zboží“.

Hlavními body jsou:

Evropští zelení vnímají finanční krizi jako příležitost pro „transformaci našich ekonomických a sociálních systémů tak, aby ty budoucí systémy nabízely příštím generacím budoucnost založenou na stabilitě, soběstačnosti a udržitelnosti“.

Jejich volební manifest nazvaný ‚Nový zelený úděl‘ argumentuje, že „posun směrem k zelenější ekonomice a boji proti klimatickým změnám nastartuje zaměstnanost, zajistí pro občany EU soběstačnost a sníží naši závislost na dovozech energií“.

Zelení útočí na převládající neoliberální ideologie v Evropě i tím, že „tvrdí, že by EU měla bránit sociální systémy a pracovní podmínky od tlaků způsobených horlivou a nespoutanou konkurencí a soutěživostí“.

Zelená alternativa v svém manifestu argumentuje pro:

Změna klimatu a energetická politika

Středopravá EPP chce, aby EU byla lídrem v oblasti nízkoemisních a bezemisních technologií a volá po snížení produkce skleníkových plynů o 30% do roku 2020 (oproti úrovním z 90. let 20. století).

Dále také projevuje náklonnost k okamžitému zavedení úsporných mechanismů pro energie, jako jsou například programy pro energeticky účinné renovace existujících obytných a veřejných budov.

Evropská lidová strana také podporuje diverzifikaci energetických zdrojů EU, což by mělo obsahovat i rozvoj atomové energie „v některých zemích“.

Středolevá Strana evropských socialistů chce, aby EU podporovala masivní transfery technologií za účelem pomoci rozvojovým zemím v boji proti klimatickým změnám. Dále požaduje, aby se EU „ujala vedení při ustanovení globálního energetického a rozvojového fóra“.

Socialisté chtějí rozpracovat opravdovou ‚společnou energetickou politiku EU‘, která by byla založena na udržitelnosti, energetické bezpečnosti a nezávislosti, diverzifikaci energetických zdrojů a „solidarity mezi členskými zeměmi v případě energetické krize“.

Socialisté dále požadují udržitelnou reformu jak společné zemědělské politiky, tak i směrnice EU o biopalivech, stejně tak jako zavedení „komplexní směrnice EU o klimatu, která by zajistila, že cíle a akce ve všech sektorech, které ještě nejsou pokryté existujícím evropským právem (energie, zemědělství, transport, stavebnictví), jsou kombinovány tak, aby umožnily EU dosáhnout svých celkových emisních cílů.

Evropští liberálové zdůrazňují, že v klimatickém balíčku EU, „je potřeba snížit administrativní zátěž pro podnikání a zavést pobídky pro investice do technologií, které podporují růst silné nízkoemisní ekonomiky“.

ELDR chce také „provést unbundling v evropském energetické sektoru, který by zajistil větší transparentnost a energetický sektor by tak sloužil především zájmům zákazníků“. Liberálové chtějí investovat do inovačních technologií, které by „občanům zprostředkovaly řešení dlouhodobých energetických dodávek, zajistily jejich efektivnost a vyšší bezpečnost“.

Dále navrhují kompletní reformu společné zemědělské politiky EU, aby bylo farmářům „umožněno soutěžit na svobodném globálním trhu“ a byli schopni „vyhovět zvyšující se globální poptávce po potravinách v rámci environmentálně odpovědného postupu“. Liberálové také podporují druhou generaci biopaliv.

Zelení požadují „revoluci zdrojů“, která by zavázala EU ke snížení emisí o 40% do roku 2020 a 80-90% do roku 2050 oproti úrovním z konce minulého století. Chtějí, aby se EU zavázala k vytvoření pěti milionů pracovních míst v enviromentální oblasti v průběhu příštích pěti let.

Zelení jsou rezolutně proti budoucímu rozvoji atomové energie a namísto toho podporují založení Evropského společenství pro obnovitelné zdroje (ERENE), které by mělo za úkol podporovat dlouhodobý cíl 100% výroby energie z obnovitelných zdrojů, stejně tak jako “soustředěné investice do zelených technologií, ve kterých musí hrát svou roli Evropská investiční banka“ (EIB).

Další prioritou zelených je ukončení „zničující závislosti na ropě“, pomocí vytvoření udržitelného transportního systému. Toto by mělo být docíleno pomocí „investic do trans-evropských železničních spojení a sítí“ a cenově dostupných městských dopravních systémů.

EU na světové scéně

Všechny čtyři hlavní politické frakce se shodnou v tom, že EU musí zvýšit svůj vliv na globální scéně a věří, že Lisabonská smlouva je správným nástrojem jak tohoto cíle dosáhnout.

Nicméně zajímavé rozdíly mezi jednotlivými frakcemi se objevují ve chvíli, kdy jednotlivé strany navrhují konkrétní kroky k dosažení tohoto cíle.

EPP chce „zintenzivnit akce, které by vedly k úplnému zastavení všech forem globálního terorismu“, a chce v příštích pěti letech „konsolidovat v Evropě oblast míru“ do níž má být zahrnuta východní Evropa i Kavkaz.

Co se týče bezpečnostní politiky, EPP obviňuje členské státy z chování, jako by EU „pořád měla ještě dvacet let na přípravu na komplexní vojenské výzvy dnešního světa“. Jejich manifest navrhuje aktualizovat Evropskou bezpečností strategii z roku 2003 a zavázat členské státy k „společnému výzkumu v oblasti zbraní a vojenských technologií“ pod záštitou Evropské obranné agentury a se silnou spoluprácí mezi EU a NATO.

Středolevicová PES se kloní ke komplexní reformě globálního vládnutí, především k reformě OSN, Světové obchodní organizace (WTO), Světové banky a Mezinárodního měnového fondu (IMF) tak, aby lépe reflektovaly zájmy rozvíjejících se zemí.

Socialisté také navrhují, aby byla zajištěno, že EU ustanoví souvislý systém prevence před pohromami, že EU bude podporovat světové nukleární odzbrojení a vytvoří „Alianci civilizací“ prostřednictvím OSN. Dále by měl být zesílen dialog a partnerství mezi lidmi a kulturami.

Socialisté favorizují „decentralizovanou spolupráci“ v evropské rozvojové politice a také založení ‚Evropského sboru dobrovolných humanitárních pomocníků‘.

Liberálové naopak věří, že EU by měla hrát „důležitou roli při přispívání k globální bezpečnosti, pokud možno ve spolupráci se strukturami NATO“. ELDR také požaduje „nové pokusy o zesílení a rozšíření Evropské bezpečností a obranné politiky tím, že se spojí dohromady evropské obranné zdroje a kapacity.

Zelení chtějí EU, aby „vedla příkladem ostatním svým zapojením se zbytkem světa“ a k tomu by měl být založen „nový styl“ zahraniční politiky.

Evropští zelení jsou ve prospěch zesílení všestranných mezinárodních orgánů a mezinárodního práva. Zelení tvrdí, že by EU měla „věnovat více energie a zdrojů na podporu mezinárodního společenství pokud jde o řešení konfliktů, které byly dlouho přehlíženy“.

Zelení zdůrazňují důležitost mezinárodní spolupráce a humanitární pomoci a volají po založení ‚Evropského sboru civilního míru‘, který by byl připraven podnikat nevojenské intervence pro humanitární účely.

Volební programy českých stran

Národní strany mají nejdůležitější roli v předvolební kampani do EP. Jsou těmi, kdo určují tón kampaně v jednotlivých zemích, proto se vám EurActiv.cz rozhodl nabídnout srovnání programů hlavních domácích politických stran s manifesty evropských frakcí.

KDU-ČSL, která je členem Evropské lidové strany (EPP), ve svém programy zmiňuje všechny tři oblasti – boj proti finanční krizi, změnu klimatu a energetickou politiku i roli EU na evropské scéně. V úvodníku svého volebního programu stana říká: „změna klimatu a oteplování planety vyžadují znovunalezení respektu ke zdrojům přírody“. Lidovci si také myslí, kdy „boj proti krizi vyžaduje moudrost, nadhled, rozhodnost a pospolitost“.

V ekonomické oblasti chtějí lidovci především zachovat ověřené sociálně tržní hospodářství, které zachovává rovnováhu mezi volným trhem a sociální citlivostí. Pod nadpisem „Prosperita pro každého českého a evropského občana“ se KDU-ČSL zaměřuje v boji proti krizi především na:

V oblasti změny klimatu a energetické politiky vidí KDU-ČSL velkou důležitost. Řešení těchto problémů vidí „jedině v odvážném a rychlém rozhodnutí směrem k novým moderním a efektivním technologiím“. Cílem lidovců v energetické oblasti je taková „politika, která se pokusí předejít budoucím energetickým krizím“. Hlavními prioritami v boji proti klimatickým změnám a v hledání zdrojů energie jsou:

V oblasti role EU na světové scéně pod palcovým titulkem „Sjednocená Evropa jako silný světový hráč“ lidovci prosazují, aby „Evropa ve světě hrála aktivní roli a nebyla jen pasivním ‚otlounkánkem‘, který musí všechno vytrpět. Toho chtějí dosáhnou pomocí:

ODS, je také v současné době členem Evropské lidové strany, ale její předseda Mirek Topolánek v roce 2006 podepsal spolu s lídrem britských konzervativců závazek založit po volbách do EP v červnu 2009 novou konzervativní frakci. ODS se ve svém volebním programu zabývá především dvěmi zkoumanými tématy – boji proti finanční krizi a energetickou bezpečností.

V ekonomické oblasti považuje ODS za hlavní cíl „udržet zaměstnanost“, a proto prosazuje především opatření zaměřená na zaměstnanost a udržení stability veřejných financí, přičemž považuje „nárůst zadlužování za velkou hrozbu“. Mezi nejvýznamnější opatření prosazovaná ODS patří:

V oblasti klimatických změn a energetické bezpečnosti se ODS převážně zabývá energetickou bezpečností, kterou rozumí „schopnost zajistit pro občany ČR stabilní dodávky energie v dostatečném množství a kvalitě, za přijatelné ceny při snížení závislosti na vnějších zdrojích. V boji za energetickou bezpečnost se ODS zaměřuje na:

ODS ve svém volebním programu věnuje poměrně malý prostor roli EU na světové scéně. Hlavním tématem je to, že ODS vždy „bude podporovat posílení akceschopnosti EU v boji proti mezinárodnímu terorismu a organizovanému zločinu“. Mezi další návrhy patří:

ČSSD, člen Strany evropských socialistů (PES), jako do svého volebního programu zahrnula i volební program své sesterské evropské frakce. Tento fakt však poněkud ovlivnil témata, kterými se ČSSD zabývá ve svém volebním programu. Ve svém programu se minimálně zabývá změnou klimatu a skoro vůbec se nezabývá rolí EU na světové scéně.

Hlavní součástí volebního programu ČSSD je řešení finanční krize a znovu-nastartování české ekonomiky. Hlavní prioritou je brzké přijetí Lisabonské smlouvy z toho důvodu, „aby se nestala tématem, které nahradí potřebnější debatu o čelení finanční krizi. Mezi nejdůležitější bodu volebního programu v ekonomické oblasti patří:

ČSSD se zabývá také odvětvovou politikou v oblasti klimatických změn a energetické bezpečnosti. Podstatné je pro ČSSD „formulování vztahu k jaderné energetice a klasickým zdrojům elektřiny“. V této oblast jsou hlavními navrhovanými kroky:

Role EU na světové scéně se v volebním programu ČSSD omezuje na vložení manifestu Strany evropských socialistů, se kterým se plně ztotožňuje. V této oblasti ČSSD nepřináší žádné konkrétní návrhy a nápady.

Strana zelených, jež je členem Evropských zelených, se ve svém volebním programu zabývá všemi třemi hlavními tématy s důrazem na změnu klimatu a energetickou bezpečnost.

V oblasti boje proti finanční krizi Zelení vidí „příležitost pro zásadní restrukturalizaci evropského průmyslu a vytvoření miliónů pracovních míst založených převážně na místní ekonomice“. Hlavními body volebního programu zelených jsou:

Boj proti klimatickým změnám je hlavním tématem volebního programu zelených. Klimatická změna je pro ně „největším globálním problémem lidstva“. Proto navrhují, že vyspělé země musí do roku 2050 přejít na prakticky bezuhlíkovou ekonomiku a také lepší zacházení s půdou a hospodaření z vodou. Zelení také zmiňují důležitost účasti všech největších znečišťovatelů – Číny, USA, Indie, EU a Japonska – při dohodě o ochraně klimatu.

Jejich volební manifest navrhuje tyto hlavní body:

V oblasti role EU na světové scéně dávají zelení důraz na ochranu lidských práv v EU i ve světě, kvalitnější rozvojovou politiku a v neposlední řadě na vytvoření efektivnější evropské bezpečnostní a obranné politiky. Mezi hlavní podporované kroky patří:

Stanoviska:

Poté co byly tématicky porovnány manifesty čtyř hlavních politických frakcí se EurActiv zeptal expertů, aby zhodnotili jestli došlo co se týče volebních manifestů ke zlepšení oproti snahám z minulých let.

Dr. Hermann Schmitt z Univerzity v Mannheimu provedl hloubkovou analýzu všech evropských voleb od roku 1979 a přitom se především zaměřil na předvolební kampaně a manifesty evropských politických frakcí, aby poměřil souvislost jejich poselství.

Ve své práci evropské strany za letošní manifesty předběžně pochválil:

„Myslím si, že evropské politické frakce letos vynakládají pozitivní úsilí. Velmi dobře se jim daří zapojit nově příchozí strany z nových členských států a jsou čím dál tím více homogenní ve svých ideologických a politických proklamacích. Také se stávají velmi soudržnými co se týče chování jejich členů. Výběr kandidátů v národních státech a produkce volebních platforem se velmi vhodně doplňuje se zastřešujícími evropskými politickými frakcemi“.

Dr. Schmidt dále dodal, že „neporovnává pouze manifesty na evropské úrovni, ale, že také studuje kampaně národních politických stran a to jak dobře se shodují s jejich sesterskými organizacemi a empiricky dokazuje, že se velmi dobře shodují.“

Schmitt řekl že, „čtyři hlavní frakce mají vysokou kompatibilitu mezi poselstvím, které produkují ve svých evropských manifestech a mezi tím, které vychází z národních předvolebních kampaní.“

Schmitt toto téma uzavřel tím, že řekl: „Výše popsané skutečnosti jsou nutným – ale stále nedostačujícím předpokladem pro další demokratizaci EU“.

David Earnshaw, britský spoluautor komplexního průvodce Evropským parlamentem, je však méně ohromen úsilím evropských frakcí.

Earnshaw poznamenal, že „během posledních dvaceti let (a tento rok není výjimkou) se manifesty evropských frakcí staly nejnižším společným jmenovatelem politických konstrukcí. Letos jsou o mnohem lepší nežli kdykoliv předtím. Někteří z nás ještě pamatují dny kdy jsme počítali poznámky pod čarou ve volebních manifestech. Dnes už tam žádné nejsou, což je nesporně pokrok, ale i tak manifesty evropských frakcí zůstávají pouhým nejnižším společným jmenovatelem“.

„Představují bohužel zklamání. Na druhé straně je Evropa sama svým vlastním největším nepřítelem, když dojde na překládání toho co je vytvořeno v Bruselu do jazyka, kterému rozumí i lidé mimo Brusel. Evropa produkuje politicky vysoce citlivé věci, ale bohužel příliš často je prosazuje v příliš technokratickém pojetí“.

Sebastian Kurpas, bývalý analytik Centra pro evropská politická studia (CEPS) v Bruselu, věří, že efektivita volebních manifestů záleží na tom, jak je prezentují jednotlivé národní strany ve svých příslušných zemích.

„V těchto manifestech vidím jasný pokus evropských stran předložit voličům před letošními volbami různé politické alternativy. Problémem je, že docílit toto zůstává strukturálně velice problematické na evropské úrovni v porovnání s národní úrovní“, řekl Kurpas.

Nakonec Kurpas dodal: „Úspěch či neúspěch těchto manifestů závisí na tom jak důvěryhodně jsou prezentovány. U všech z nich se objevuje téma ekonomiky a prosperity: EPP chce „vytvořit prosperitu pro všechny“, PES chce „znovu nastartovat ekonomiku a předejít novým finančním krizím“, ELDR hodlá nastartovat „růst jednotného trhu EU a zaměstnanosti“. Všechny tyto slogany znějí podobně, a tak je nejdůležitější jestli je národní strany budou schopny rozvést nad tyto slogany, jestli je budou schopny podepřít nějakými konkrétními kroky“.

© EurActiv 2003-2012. Všechna práva vyhrazena.