inzerce
Souvislosti:
Kohezní politika, která je vybudována na předpokladu, že redistribuce bohatství mezi chudými a bohatými regiony musí vyvažovat efekty postupující ekonomické integrace, se v dnešní podobě v legislativě objevila s přijetím Jednotného evropského aktu v roce 1986.
Kohezní politika pro léta 2007 až 2013 si činí nárok na více než třetinu unijního rozpočtu pro toto období. Na podporu s příslušných fondů mají nárok pouze regiony, jejichž HDP nedosahuje ani 75% průměru EU. S příchodem nových deseti států v roce 2004 se rázem většina regionů, které až doposud měly nárok na podporu, ocitla nad zmíněným prahem. Největší část prostředků tedy nyní směřuje do střední a východní Evropy.
O reformě současné kohezní politiky se v Unii diskutuje již posledních několik let. Rozhovory v roce 2007 vyústily v předběžnou dohodu mezi Radou a Parlamentem o jejím dalším nasměrování.
Témata:
Ve studii Fabrizia Barcy z italského ministerstva financí (vypracované za spolupráce s experty z celé Evropy) se dočteme, že současná kohezní politika sice představuje „dobrý základ“, nicméně bez dalších reforem nedokáže přispět k plnění dlouhodobých cílů Unie po roce 2013.
Barca na současné podobě kohezní politiky nejvíce kritizuje nedostatek kvantifikovatelných cílů – jen málo totiž víme o jejích konkrétních dopadech na kvalitu života v podporovaných regionech. „Špatné nebo žádné reformy“ by mohly podle Barcy vážně ohrozit dlouhodobou životaschopnost kohezní politiky. Italský expert také kritizuje, že až příliš klademe důraz na sbližování regionů, což by v důsledku mohlo přinést všeobecné snížení blahobytu.
Deset pilířů reformy
Studie navrhuje, aby Unie kladla mnohem větší důraz na zapojení všech zúčastněných stran na lokální úrovni do vytváření konkrétních projektů. Je podle ní taky důležité vyvarovat se přílišného vlivu některých zájmových skupin. Zaměření politik na co nejmenší regiony a jejich co největší „vtažení“ do celého problému klíčem k úspěchu, uvádí studie. Podle Barcy je nutné, aby prim hrála kvalita a ne kvantita schvalovaných projektů, na něž směřuje skoro třetina evropských peněz.
Expertní zpráva doporučuje vložení větší části pravomocí ohledně kohezní politiky do rukou Evropské komise, která by napříště měla rozhodovat o tom, kde „evropské peníze přinesou největší užitek“, a tedy stanovovat priority. Podobné návrhy ale nemusí být „po chuti“ členským státům, pod jejichž pravomoc až doposud tyto otázky spadaly. Posílit by se podle Barcy měla také role Evropského parlamentu, a to především v kontrole a monitoringu.
Nutnost politické dohody
Barca se domnívá, že nejvýznamnější evropští lídři si nyní musí sednout k jednacímu stolu a přijít s podobně přelomovým kompromisem jako v roce 1988 Gonzalez, Kohl, Mitterand a Thatcher. Taková dohoda bude představovat první krok, po němž mají následovat další politická jednání. Ta by měla v konkrétní návrh vyústit nejpozději do roku 2012, narýsoval ideální scénář italský diplomat.
Další kroky:
- Červen 2009: Vyjde 6. zpráva o ekonomické a sociální soudržnosti.
- 2007-2013: Období stávající kohezní politiky.
- 2012: Na stole by měl být konkrétní návrh reformy kohezní politiky.
