inzerce
Souvislosti:
Cílem politiky soudržnosti (kohezní politiky) je podpořit méně rozvinuté regiony, regiony potýkající se se strukturálními problémy, ale také modernizaci politik nebo modernizaci vzdělávacích systémů a systémů odborné přípravy. Její součástí jsou jak investiční projekty v oblastech jako je zlepšování infrastruktury, odstraňování ekologických zátěží nebo využívání obnovitelných zdrojů energie, tak neinvestiční projekty, jako např. rekvalifikační programy nebo podpora programů pro sociálně vyloučené skupiny obyvatel.
Politika soudržnosti sleduje v současném programovacím období 2007-2013 tři cíle – Konvergence, v jehož rámci EU podporuje rozvoj méně rozvinutých regionů a členských zemí, Regionální konkurenceschopnost a zaměstnanost, který je určen na podporu vybraných projektů v regionech, které nespadají pod cíl Konvergence (tj. nepatří v rámci EU mezi méně vyspělé, v případě ČR do tohoto cíle spadá pouze Praha) a Evropská územní spolupráce, z něhož Unie podporuje přeshraniční spolupráci regionů.
Témata:
Česká republika může v současném programovacím období prostřednictvím 26 operačních programů vyčerpat z evropských fondů až 26,7 miliard eur. Jak se situace změní v roce 2014, kdy začne platit další sedmiletý unijní rozpočet zůstává ovšem nejasná a závisí na několika věcech.
Důležitý je v tomto ohledu zejména hospodářský vývoj regionů, které v současné době získávají evropské dotace v rámci cíle Konvergence. Z tohoto cíle je možné podporovat pouze regiony, jejichž HDP v přepočtu na obyvatele nepřevyšuje 75 % průměrné hodnoty všech zemí EU. Zatímco v současném programovacím období se z této škatulky vymyká pouze Praha, po roce 2013 by takových regionů mohlo být více. S evropským průměrem pohne ale i případné rozšíření EU o nové země – méně rozvinuté Chorvatsko (a v budoucnu i další země Západního Balkánu), případně vyspělejší Island.
Dalším otazníkem je i budoucí nastavení celé politiky hospodářské a sociální soudržnosti, lépe řečeno zda (a do jaké míry) se změní její priority. Zejména starší členské země jako je například Itálie, Rakousko nebo Francie, jejichž regiony přestaly mít po vstupu dvanácti méně vyspělých členských zemí střední a východní Evropy nárok na dotace (z toho prostého důvodu, že poklesl průměr HDP, na nějž je podpora v rámci cíle Konvergence vázána) naléhají, aby se priority posunuly směrem k podpoře tzv. lisabonských cílů (tj. cílů vycházejících z plnění Lisabonské strategie) a tzv. nových výzev. K těmto novým výzvám se řadí například boj s klimatickými změnami, migrací nebo globalizací světové ekonomiky.
České regiony se o dotace po roce 2013 zřejmě bát nemusí
Rámcová pozice ČR k budoucnosti kohezní politiky, kterou v pondělí schválila vláda uvažuje tři možné scénáře vývoje, které vycházejí z odhadu hospodářského vývoje. Podle základní varianty, která podle dokumentu nastane s 60% pravděpodobností by s výjimkou Prahy neměl žádný z regionů v době, jež bude důležitá z hlediska posuzování způsobilosti pro čerpání evropských dotací v rámci cíle Konvergence, překročit hranici 75 % HDP na hlavu. K této hranici se budou pouze blížit dva z osmi regionů – Střední Čechy a Jihozápad.
Ve zbývajících dvou scénářích, jež podle materiálu mohou nastat s 15% pravděpodobností, bude hospodářský růst ČR vyšší nebo nižší než ve zbytku Evropské unie. V případě „optimističtější“ varianty by zmíněné dva regiony 75% hranici překročily, v „pesimističtějí“ nikoliv.
Na základě uvedených scénářů není tedy velkým překvapením, že si Česká republika do budoucna žádnou zásadní změnu nepřeje. Kohezní politika by se podle ní měla i nadále soustředit zejména na podporu méně rozvinutých regionů a členských států EU. „Základním imperativem budoucí kohezní politiky by … mělo zůstat posilování ekomické a sociální soudržnosti v EU a snižování zaostalosti méně vyspělých oblastí, protože se jedná o nezbytný předpoklad harmonického rozvoje EU,“ dočteme se v dokumentu. Cíl Konvergence by tak měl podle představ ČR zůstat i nadále nejvýznamnějším cílem politiky soudržnosti.
Vláda by také ráda rozšířila možnosti financování z Fondu soudržnosti. Z něj lze v současné době možné financovat pouze projekty v oblasti rozvoje dopravní infrastruktury a ochrany životního prostředí. Podle dokumentu by k těmto oblastem měla přibýt také podpora vědecko-výzkumné infrastruktury. Takové opatření by pomohlo především hlavnímu městu Praze, která (díky tomu, že se jako jediná pohybuje výrazně nad hranicí 75 % HDP) na rozdíl od zbytku republiky na peníze určené na rozvoj vědecko-výzkumné infrastruktury nedosáhne.
Co se zbývajícími penězi?
Pokud jde o naplňování tzv. lisabonských cílů, které vycházejí z Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost, vláda je přesvědčena o tom, že by se politika soudržnosti neměla ani po roce 2013 zaměřovat primárně na jejich dosažení. „Politika soudržnosti může přispívat k plnění cílů Lisabonské strategie; jejím hlavním cílem však musí zůstat zvyšování hospodářské a sociální soudržnosti,“ píše se v dokumentu.
S rezervou se dívá i na tzv. nové výzvy (mezi něž spadají problémy vyvolané globalizací, klimatickými změnami nebo migrací) o nichž se v souvislosti s kohezní politikou v posledních letech na evropské úrovni stále častěji hovoří. Podle vlády není pro nové výzvy třeba vytvářet v rámci politiky soudržnosti žádný samostatný cíl. Ve svém materiálu vláda argumentuje tím, že tyto výzvy jsou velmi rozmanité a také jejich dopady se liší v závislosti na konkrétním regionu. Jejich řešení by tak podle vlády mělo zůstat v kompetenci členských zemí.
Dokument sice připouští, že by se aktivity související s novými výzvami mohly „promítnout do intervencí“, ovšem zároveň zdůrazňuje, že by na ně členské země měly mít možnost reagovat flexibilně a „na základě vlastních potřeb“. Při poskytování dotací na řešení nových výzev by však podle vlády mělo i nadále hrát prim kritérium nižší vyspělosti regionů. Jak z materiálu vyplývá, vláda je přesvědčená, že vyspělejší regiony mají lepší šance novým výzvám čelit samostatně a Unie má pomáhat především chudším regionům.
Iniciativa je v rukou Komise
Vzhledem k tomu, že současné švédské předsednictví s řešením otázek souvisejícím s budoucností politiky soudržnosti po roce 2013 ve svém programu nepočítá, bude posun diskuse v nejbližších měsících záviset především na aktivitě Evropské komise. Do konce roku by se k tématu měl vyjádřit komisař pro regionální politiku a konkrétní návrh jak by měla politika soudržnosti v budoucnu vypadat by Komise měla předložit během roku 2010. S návrhem financování by pak měla evropská exekutiva přijít v první polovině roku 2011.
S tím jak se bude diskuse na evropské scéně vyvíjet se počítá i s aktualizací pozičního dokumentu české vlády, jenž českým představitelům slouží jako výchozí mandát pro jednání na evropské úrovni. Novou verzi by měla mít vláda na stole v červnu 2010.
