inzerce
Podle zprávy mezivládního panelu ke klimatickým změnám (IPCC) budou za implementaci 50-70 % opatření ke snižování emisí skleníkových plynů a adaptaci na změny klimatu zodpovědné regiony. Zástupci regionů proto tvrdí, že je pouze logické, že by měly podílet i na jejich přípravě. Shodli se na tom na výročním setkání Sdružení evropských regionů (Assembly of European Regions, AER).
„Odpověď na klimatické změny nemůže být úspěšná pokud se na ní nebudou podílet regiony,“ zdůraznila předsedkyně AER Michele Sabban.
Chceme, aby Evropská unie i mezinárodní společenství v Kodani uznaly náš význam v boji proti změnám klimatu, píše se ve Výzvě z Belfortu, kterou regionální vlády adresovaly evropským institucím a účastníkům kodaňské konference. „Tato ekologická a energetická krize si žádá širší odezvu, na níž národní vlády samy nestačí. Odezva nebude účinná, pokud se do kolektivního úsilí v boji s klimatickými změnami nezapojí regiony,“ píše se ve výzvě, pod níž jsou podepsány také dva české kraje – Olomoucký a Královehradecký.
Zástupci regionálních vlád a krajských samospráv říkají, že je na čase, aby je vlády při přijímání opatření na snižování dopadů klimatických změn začaly brát jako rovnocenného partnera. Argumentují tím, že klimatické změny v budoucnu ovlivní životy občanů jak v ekonomické tak sociální rovině a regiony mají vzhledem k větší znalosti místního prostředí a bližšímu vztahu k občanům lepší možnost všechny výzvy účinně řešit.
Snižování emisí skleníkových plynů a přijímání opatření, která omezí dopady klimatických změn regiony nechápou jen jako výzvu, ale také jako příležitost svého rozvoje. Regiony jsou „připravené využít příležitosti, které skýtají obnovitelné zdroje, energeticky účinné budovy a zařízení, nízkoemisní technologie a infrastruktura, která je šetrná k životnímu prostředí,“ stojí dále ve výzvě.
Podle Gudrun Mosler-Törnström, zastupitelky Salzburského regionu, mohou regiony podporovat energetické úspory (například formou bezúročných půjček na zateplení budov), využívání obnovitelných zdrojů energie v domácnostech a podnicích, nebo ekologičtější způsob dopravy. Regiony mohou pracovat také na změně spotřebitelských návyků a všeobecném zvyšování povědomí o změnách klimatu, říká Mosler-Törnström. Jako příklad uvedla program, v jehož rámci její region podporuje tréninkové programy určené řemeslníkům, které jim poskytnou informace o nových energeticky úspornějších materiálech a produktech, které posléze mohou nabízet svým klientům.
Chybí nám kompetence
Odpověď na otázku, co konkrétně regiony mohou dělat ale závisí také na tom, jaké mají reálné pravomoci. Mezi členy Sdružení evropských regionů jsou jak samosprávy, které mají v oblasti klimatických změn poměrně rozsáhlé legislativní pravomoci, tak i regiony, jejichž pravomoci v oblasti klimatických změn jsou, jako v případě dvou českých členů – Olomouckého a Královehradeckého kraje, značně omezené.
EurActivu to potvrdili jak náměstek hradeckého hejtmana Vladimír Derner, tak náměstkyně olomouckého hejtmana Yvona Kubjatová. Problémem je podle jejich názoru i nedostatek financí, jimiž by kraje mohly případná opatření související se změnami klimatu financovat.
Českým krajům chybí například kompetence v energetice, která je z hlediska boje s klimatickými změnami klíčová, a nemají ani finanční zdroje, s jejichž pomocí by mohly vytvářet vlastní programy podpory. Derner je přesvědčen, že by kraje měly být v oblasti klimatických změn aktivnější. „Na rozdíl od pana prezidenta se domnívám, že klimatické změny jsou zjevné a je třeba jim věnovat větší pozornost i regionální úrovni,“ říká.
Zabraňme sektoralizaci klimatických opatření
Nizozemský europoslanec Lambert van Nistelrooj (EPP), který je členem regionálního výboru v EP, regiony v jejich volání po větších pravomocích podpořil. Upozornil v této souvislosti ale na „nebezpečí“, které spočívá v nynějších tendencích evropskou politiku v oblasti klimatických změn „sektoralizovat“. Pokud by takový přístup zvítězil, hrozí podle poslance, že v nové politice soudržnosti mohou regiony naopak o některé pravomoci přijít na úkor národních vlád (o přístupu ČR ke kohezní politice po roce 2013 viz EurActiv 8.10.2009).
Nevyužitý potenciál
Sdružení evropských regionů nepatří mezi evropské instituce. Jedná se o volnou asociaci, jejíž kořeny sahají do roku 1985, kdy vznikla jako nezávislá síť evropských regionálních samospráv s cílem prosazovat své zájmy na evropské úrovni. Jeho členy jsou regiony z 33 evropských zemí, tedy i ze zemí mimo EU. Skutečnost, že nemá charakter instituce ale neznamená, že by nebyla vlivným sdružením – na svém kontě má například vznik poradního orgánu evropských institucí – Výbor regionů, nebo poradní instituce Rady Evropy.
Mezi jeho členy patří i dva české kraje – Olomoucký a Královehradecký (a donedávna byl jeho členem i Středočeský kraj) se ovšem podle informací EurActivu do formulace svých postojů a jejich prosazování prostřednictvím AER zatím nepouštějí. Jak Kubjatová, tak Derner přiznávají, že v tomto směru zůstává potenciál členství v AER zatím nevyčerpaný a kraje využívají spíše jiných výhod, které jim členství přináší jako je například výměna zkušeností mezi regionálními samosprávami.
Důvodů proč se kraje nesnaží využít také určitého vlivu, který AER má na prosazování evropských politik, je více, ale opět se na nich ukazuje, že evropská politika mezi priority českých subjektů prozatím nepatří. Olomoucká náměstkyně hejtmana považuje za největší překážku pro zapojení se do diskuse na evropské úrovni nedostatek jazykově vybavených úředníků. Také Derner z Královehradeckého kraje potvrzuje, že kraji chybí především kapacity. Podle jeho názoru si krajští úředníci zatím význam podobných institucí jako je AER neuvědomují a bude třeba je přesvědčit. „Naší snahou bude účast v AER oživit,“ dodává.
