inzerce
Do diskuse o budoucnosti evropských fondů po roce 2013, kdy skončí současné programovací období, chce Česká republika nastoupit připravená. Cílem vyjednávačů bude dosáhnout co nejvýhodnějších dotačních podmínek. Vyplývá to z vyjádření náměstka Brauna a poslankyně Kristýny Kočí (VV) po jednání s parlamentní konzultační skupinou.
Z evropských strukturálních fondů a Kohezního fondu může Česká republika v letech 2007-2013 vyčerpat až 26,7 miliard euro. V dalším sedmiletém unijním rozpočtu, jehož základní obrysy by měla v průběhu září navrhnout Evropská komise, již ale zřejmě dotace tak štědré nebudou.
Zejména staré členské země totiž v současné době tlačí na změnu priorit celé regionální politiky (politiky soudržnosti) tak, aby z fondů, které jsou v současné době primárně určené na rozvoj zaostávajících regionů, bylo možné podporovat také jiné cíle, jakými jsou například konkurenceschopnost nebo boj proti změnám klimatu. To by v praxi znamenalo, že si v budoucnu na evropské fondy budou moci ve větší míře sáhnout i bohatší státy Unie.
Přestože nové členské země, které jsou díky nižší hospodářské úrovni také největšími příjemci evropských dotací, mají k podobným návrhům výhrady (viz dnešní článek k návštěvě polského prezidenta v Bruselu), je jasné, že při vyjednávání o příští politice soudržnosti budou muset ze svých pozic částečně ustoupit.
Středočeský kraj bude na hraně
Situace není navíc úplně jednobarevná. Hlavním kritériem pro rozdělování podpory z evropských fondů je ekonomická úroveň regionů, která je stanovená na 75 % HDP na hlavu. Jakmile regiony tuto úroveň překročí, ztrácí nárok na čerpání dotací určených nejchudším oblastem. V České republice se tato situace zatím týká pouze hlavního města Prahy (její HDP na hlavu převyšuje i průměr EU), ale s tím, jak se ekonomická úroveň postupně zvyšuje, je možné, že v období, které bude rozhodující pro udělení podpory do budoucna, překročí hranici 75 % i další české regiony.
Podle Daniela Brauna predikce naznačují, že by taková situace mohla nastat ve Středočeském kraji. Pokud by k tomu došlo, „bude to pro pro nás ztráta“, říká náměstek.
Přestože o tom ministerští úředníci otevřeně příliš nehovoří, je možné, že by určitý posun v cílech politiky soudržnosti nemusel být do budoucna pro ČR zcela nevýhodný. Pokud by se tak stalo, na podporu z evropských fondů by si tak mohly ve větší míře sáhnout i regiony, které se již nebudou kvalifikovat jako nejzaostalejší. Na druhou stranu takových krajů bude i v příštím období méně, než těch, které se budou stále nacházet pod 75% úrovní.
Potřebujeme priority
Přestože je diskuse na evropské úrovni teprve na začátku, některé hlavní obrysy budoucí regionální politiky jsou zřejmé už nyní. Podle Brauna je například jasné, že oproti současnému období se podpora z evropských fondů bude ve větší míře zřejmě orientovat na dosažené výsledky. Jinými slovy, pro poskytnutí dotací by už nemělo být tak důležité, jestli byly přesně dodrženy všechny předpisy jako spíše to, zda jsou projekty smysluplné a zda mají nějaké výsledky. Tím by se alespoň částečně mohla omezit složitá administrativa, která je příčinou častých chyb a komplikuje život příjemcům dotací.
Členské země navíc do budoucna nebudou mít takovou volnost při rozhodování, na co evropské dotace využijí a budou si muset vybrat pouze několik priorit. Podle Brauna to souvisí s chystanou evropskou strategií Evropa 2020. „Evropa 2020 je hřiště, na kterém se budeme pohybovat,“ řekl náměstek na dotaz EurActivu.
Strategie Evropa 2020 má od příštího roku nahradit Lisabonskou strategii, kterou mnozí vnímají jako neúspěšnou, neboť cíl, který si kladla (EU se podle ní měla do roku 2010 stát nejkonkurenceschopnější ekonomikou světa), se Unii splnit nepodařilo. Nová strategie má pět cílů, které se týkají zvýšení zaměstnanosti, snižování chudoby, vzdělávání, vyšší podpory výzkumu a vývoje a klimaticko-energetické oblasti (více viz LinksDossier). Na červnovém summitu se na nich shodli v Bruselu představitelé členských států a vlád.
Nyní státy doma čeká diskuse, z níž vyplyne, jak tyto cíle naplnit. Každý stát si přitom v zásadě může k jejich dosažení zvolit své vlastní prostředky.
Součástí návrhu strategie 2020 je i požadavek, aby se její priority odrážely v evropské politice soudržnosti. Jinými slovy, podpora z evropských fondů má v budoucnu podporovat dosahování cílů celkové strategie a to způsobem, který si členské státy zvolí.
„To hřiště je dost velké, takže si myslím, že se na něj naše potřeby vejdou. Budeme se ale muset na národní úrovni shodnout na prioritách a na tom, co chceme podpořit,“ říká k tomu Braun a dodává, že na formulaci těchto cílů bude ministerstvo spolupracovat i s ostatními relevantními rezorty.
Pozice ČR musí být jednotná
Vedle orgánů, jakými jsou například společná jednání s řídícími orgány jednotlivých operačních programů, vznikly nyní při ministerstvu dvě poradní skupiny, které by měly MMR při formulaci české pozice k budoucí politice soudržnosti pomoci.
První z nich je složená z expertů na regionální politiku a jejími členy jsou například předseda Svazu měst a obcí a europoslanec Oldřich Vlasák (ODS), europoslanec Jan Březina (KDU-ČSL), bývalý ministr pro místní rozvoj a nynější hejtman Pardubického kraje Radko Martínek (ČSSD) nebo konzultant Pavel Telička.
S druhou, politickou, za jejímž vznikem stojí poslankyně Kristýna Kočí (VV) a jejímiž členy jsou poslanci a senátoři napříč politickým spektrem, se zástupci MMR sešli včera. Kočí na včerejší tiskové konferenci připomněla, že vedle odborné diskuse je třeba o budoucnosti politiky soudržnosti debatovat také na politické úrovni a tato diskuse podle ní při ministerstvu zatím chyběla.
„Naše politika v rámci vyjednávání o rozpočtovém rámci po roce 2013 musí být jednotná,“ prohlásila poslankyně s tím, že je nutné nalézt alespoň základní konsensus napříč stranami tak, aby ČR při vyjednáváních vystupovala jedním hlasem.
