inzerce
Předsedkyně výboru pro regionální rozvoj Evropského parlamentu a bývalá komisařka pro regionální rozvoj v první Barrosově Komisi Danuta Hübner EurActivu sdělila, že setkání bylo důležité jak po formální, tak i obsahové stránce.
„Nebylo to jen tématické setkání, byla to také součást procesu rozvíjení strukturované spolupráce mezi Evropským parlamentem a národními parlamenty, kterou předjímá Lisabonská smlouva,“ vysvětlila poslankyně.
Role národních parlamentů v rozhodování o evropských politikách se v průběhu času postupně zvyšuje. Parlamenty mají možnost podílet se na přípravě legislativy a spolupracují za tímto účelem s Evropskou komisí, Evropským parlamentem, ale také spolu navzájem. Lisabonská smlouva, která začala platit k 1. prosinci 2009, jejich roli dále posiluje – parlamenty dostávají právo ukázat evropským legislativcům tzv. žlutou kartu v případě, že připravovaná norma porušuje princip subsidiarity. Pokud je Komise nevyslyší, mohou dokonce prostřednictvím Evropského soudního dvora dosáhnout zrušení sporné legislativy.
K tomu, aby se mohli do debaty o budoucnosti evropské regionální politiky „plně zapojit“, se zástupci národních parlamentů (seznam účastníků zde) museli na pondělní (12. července) diskusi předem připravit, říká Hübner s tím, že podobná setkání pomáhají „zvýšit citlivost poslanců (na dané téma). I když,“ dodává, „mám dojem, že podněcování není nikdy dost“.
Potvrzuje to i francouzský EurActiv – řada národních poslanců prý připouští, že rozhýbání této nové formy spolupráce (mezi národními parlamenty a Evropským parlamentem) nebude jednoduché. Ale přestože někteří poslanci přiznali, že se s novým modelem stále seznamují, většina oslovených francouzských politiků se shodla na tom, že čím budou jednání intenzivnější, tím více si národní poslanci budou hlídat, aby byl jejich nově nabytý hlas při přípravě evropské legislativy slyšet.
Výzvy k omezení rozpočtu jsou spíše ojedinělé
Většina zástupců národních parlamentů je přesvědčena, že peníze z evropských fondů mají v době hospodářské krize velký význam. Nizozemský poslanec (Nizozemsko patří mezi čisté plátce – do evropského rozpočtu více odvádí než z něj dostává), ale prohlásil, že by rozpočet politiky soudržnosti měl být v příštím programovacím období po roce 2013 nižší než ten současný a měl by se zaměřit primárně na podporu nejzaostalejších regionů.
Většina poslanců ale o snižování rozpočtu nemluvila, říká polská europoslankyně, která meziparlamentnímu jednání předsedala. Jinými slovy, většina poslanců se zřejmě shodne na tom, že by se výše prostředků, které jsou v evropském rozpočtu vyhrazeny na politiku soudržnosti, měnit neměla.
Earmarking funguje, tvrdí poslanci
Stálicí diskuse o budoucí podobě politiky soudržnosti je otázka takzvaného „vyčleňování“ (neboli earmarkingu) části rozpočtu evropských fondů na podporu některých konkrétních politických cílů. V současném programovacím období mohou takto státy vyčlenit část peněz na podporu cílů vycházejících z Lisabonské strategie pro růst a zaměstnanost. V minulosti se k takovému využívání evropských peněz dokonce zavázaly.
Některé skupiny europoslanců ale earmarking nikdy neakceptovaly. Argumentují tím, že se tím regionální politika vzdaluje svému původnímu poslání – podporovat hospodářsky méně vyspělé regiony, říká předsedkyně regionálního výboru. „S tím naprosto nesouhlasím (…) Máme důkazy, že earmarking funguje,“ dodává Hübner.
Námitky, o nichž poslankyně hovoří, vycházejí často z nových členských států, které jsou vzhledem ke své relativní hospodářské zaostalosti největšími příjemci podpory z evropských fondů. Obávají se, že pokud se politika soudržnosti bude ve větší míře zaměřovat na cíle, jakými je například podpora konkurenceschopnosti nebo boj s klimatickými změnami, o významnou část regionálního rozpočtu přijdou (viz také česká pozice k budoucnosti politiky soudržnosti zde, případně viz rozhovor s ředitelem Národního orgánu pro koordinaci MMR zde).
Mezi delegáty meziparlamentního setkání ale většina earmarking zjevně podporuje, zejména za předpokladu, že jej bude rámovat vznikající nástupkyně Lisabonské strategie – Evropa 2020 (více v LinksDossier).
Hübner si pochvaluje postoj belgického předsednictví
Propojení budoucí politiky soudržnosti s cíli strategie Evropa 2020 je také prioritou belgického předsednictví, které na jednání v Evropském parlamentu zastupoval premiér valonské regionální vlády Rudy Demotte.
Europoslankyni belgický přístup silně oslovil. Belgičané podle Hübner „chápou regionální politiku jako způsob, jak veřejnosti poskytnout přístup ke zboží a službám – ať už se jedná o dopravní infrastrukturu nebo připojení k internetu“.
Demotte na jednání uvedl, že Evropa potřebuje posílenou regionální politiku – takovou, která by byla schopná přispět k hospodářskému růstu a strukturálním změnám. Belgie si také uvědomuje, že by politika měla být schopná reagovat na současnou situaci charakterizovanou dopady hospodářské krize, ujistil poslance premiér regionální vlády.
Hospodářská krize podle Hübner na regionální a místní samosprávy dopadla obzvláště silně a Demotte si je toho jako občan silně decentralizované Belgie dobře vědom.
ESF pod křídly evropské regionální politiky
Hodně se diskutovalo také o budoucím fungování Evropského sociálního fondu (ESF). Evropská komise nedávno naznačila, že by fond, z jehož peněz jsou podporovány projekty v oblastech jako je politika zaměstnanosti, vzdělávání nebo začleňování sociálně znevýhodněných skupin, měl v příštím programovacím období získat větší míru autonomie. To by se mimo jiné mohlo odrazit i v tom, že by jeho činnost do budoucna v Evropském parlamentu nekontroloval výbor pro regionální rozvoj (jako dosud), ale výbor pro zaměstnanost a sociální věci.
Návrh, který podle předsedkyně regionálního výboru pronikl na veřejnost zhruba před týdnem, má ale k případné realizaci ještě velmi daleko.
„Komise v otázce ESF vysílá smíšené signály,“ říká Danuta Hübner. Ještě před týdnem se prý zdálo, že už je rozhodnuto, ale úředníci Komise pak tuto informaci začali vyvracet.
Poslanci národních parlamentů si v každém případě myslí, že by ESF měl být i nadále součástí regionální politiky. Pokud by se fondy oddělily, začaly by se zřejmě řídit každý vlastními pravidly a to by v důsledku mohlo vést k nárůstu byrokracie a administrativních nákladů.
Řada poslanců dala navíc během debaty jasně najevo, že se „sektoralizací“ evropských politik nesouhlasí a dávají spíše přednost integrovanému přístupu.
Obavy z toho, že vyčlenění ESF z regionální politiky zhorší jeho efektivitu sdílí s poslanci i bývalá polská komisařka. Komise chce dát patrně v rámci určité PR strategie v době hospodářské krize veřejnosti najevo, že něco jako ESF existuje, říká Hübner. „Toho ale mohou stejně snadno dosáhnout i v případě, že ESF součástí regionální politiky zůstane,“ dodává.
Společná doporučení parlamentních výborů pro budoucí regionální politiku si můžete v aj přečíst zde.
