inzerce
Sameckého zprávu o budoucnosti politiky soudržnosti bude mít při přebírání své agendy k dispozici nový komisař pro regionální politiku, Rakušan Johannes Hahn. V dokumentu načrtnul Pawel Samecki „nové cíle a nutné strukturální změny, které k cílům povedou“. Euroúředníci podotýkají, že Sameckého návrhy se nesnaží zásadně změnit architekturu kohezní politiky. Ta se do agendy ES dostala v Jednotném evropském aktu (1986) a v letech 2007-2013 je na ni vyčleněna asi třetina unijního rozpočtu. Kohezní politika podporuje regiony s nižším HDP, než je 75 % průměru v EU.
Tzv. východní rozšíření EU roku 2004 výrazně změnilo situaci při rozdělováníí unijních peněz. Vstup 10 nových a převážně chudších zemí snížil průměrné HDP Unie, a mnoho regionů ze starých členských zemí tak na tyto fondy již nedosáhne. Většina peněz z politiky soudržnosti jde nyní do střední a východní Evropy. Samecki vyjádřil přesvědčení, že zásady kohezní politiky jsou pevné a že i v příštím rozpočtovém období (2014-2020) bude snaha dosáhnout „harmonického rozvoje“ snižováním nerovností mezi regiony EU.
Dále ale poznamenal, že kontext politiky soudržnosti se změnil a že se v budoucnosti bude třeba zaměřit na problematiku globalizace, trvale udržitelného rozvoje a problém zaměstnanosti v Evropě. Podmínkou pro splnění těchto cílů je, aby kohezní strategie byly blíže navázány na obecné priority a cíle EU. Měly by tedy být zohledněny v novém dokumentu, který po roce 2010 nahradí tzv. Lisabonskou strategii (EurActiv 24.11.2009). Klíčovými tématy v tomto ohledu budou regionální spolupráce a územní soudržnost (EurActiv 7.10.2008).
Evropská komise uznává, že na politiku územní soudržnosti jde nyní pouze 2,5 % z celkového rozpočtu kohezní politiky, a doufá, že se vstupem Lisabonské smlouvy v platnost se situace změní. V této reformní smlouvě se totiž poprvé objevila přímo klauzule o územní soudržnosti.
Cíle, pobídky a sankce
Dalším cílem je zefektivnit kohezní politiku EU, což by podle Sameckého zprávy měl zajistit větší důraz na výstupy a obecně zpětnou vazbu. Měla by vzniknout základní kritéria pro srovnávání kvality a úspěšnosti jednotlivých projektů. Taková pravidla by usnadnila porovnávání mezi jednotlivými státy a projekty.
Úředníci Komise ale upozorňují na problematiku s vytyčením cílů. Když totiž budou příliš skromné, pak jednotlivé regiony nebudou dostatečně motivovány a nedosáhnou optimálního pokroku. To je důvod, proč dokument odstupujícího eurokomisaře navrhuje „realistický a měřitelný“ systém cílů. Cíle by tedy například neměly být definované počtem kilometrů nových silnic. Zpráva navrhuje zaměřit se spíše na množství času, který řidičům nová silnice uspoří.
Dalším návrhem Sameckého je zavedení systému pobídek a sankcí, který by měl regiony při dosahování konkrétních cílů motivovat. Kritici ale namítají, že výsledkem takového systému by mohl být začarovaný kruh, kdy úspěšné regiony budou dále podporovány, a naopak regiony neúspěšné regiony budou sankcionovány. To by mohlo způsobit prohlubování regionálních rozdílů, což je přesně opačný výsledek, než jaký má kohezní politika za cíl.
V neposlední řadě komisař zdůrazňuje, že je třeba zlepšit systém institucí v nejslabších regionech. Odborníci k tomu dodávají: „Bez silné administrativy není nelze dosahovat smysluplných výsledků.“
