inzerce
V Bruselu byla počátkem týdne zveřejněna zpráva, která ex-post hodnotí evropské programy financované z Evropského fondu pro regionální rozvoj v regionech spadajících pod Cíl 1 a 2 (podpora zaostalých regionů, resp. revitalizace regionů potýkajících se se strukturálními obtížemi). Zprávu na zakázku Evropské komise vypracoval tým vedený belgickou výzkumnou společností Applica.
Zpráva podle Johannese Hahna, komisaře pro regionální rozvoj, dokazuje, že celou řadu programů a projektů podporovaných v rámci politiky soudržnosti lze smysluplně vyhodnotit.
Výsledky studie podle něj prokázaly úspěchy evropských fondů při vytváření pracovních míst nebo podpoře malých a středních podniků. Fondy prý také úspěšně přispívají k pokroku v sociální oblasti a při ochraně životního prostředí.
Ponaučení si můžeme vzít i navzdory krizi
Hahn věří, že závěry zprávy budou užitečným příspěvkem do probíhající diskuse o reformě regionální politiky po roce 2013 a pomohou přínosy této politiky maximalizovat. V této souvislosti zdůraznil, že do budoucna bude třeba rozšířit skupinu indikátorů, na jejichž základě se hodnotí úspěšnost financování z evropských fondů. Výsledky podle komisaře nelze zakládat pouze na HDP.
Přítomní odborníci dali Hahnovi za pravdu. Také podle nich je možné si ze závěrů zprávy, která na rozdíl od současného programovacího období pokrývala dobu prakticky nepřetržitého hospodářského růstu, vzít ponaučení pro formování politiky po roce 2013.
„Význam tohoto hodnocení je v tom, že se učíme ze starých chyb,“ říká šéf generálního ředitelství Evropské komise pro regionální politiku (DG Regio) Dirk Ahner.
Buďte realisty, regionální politika nemůže řešit vše
V probíhají diskusi o budoucnosti evropských fondů sílí ze strany některých členských zemí tlak na vytvoření nových cílů, které by odrážely tzv. „nové výzvy“, jakými je například boj se změnami klimatu, stárnutí populace nebo migrace. V souvislosti s přípravou nové strategie Evropa 2020 zaznívá navíc volání po silnějším provázání regionální politiky s jejími cíli.
Na přidávání nových cílů k hlavním cílům regionální politiky není samo o sobě nic špatného, říká Harvey Armstrong z University of Sheffield. Platí to ale pouze za předpokladu, že „ambice zůstanou skromné“.
Pokud bychom od regionálních fondů očekávali příliš, mohli bychom jejich efektivitu ohrozit, dodává Armstrong. Určitou „deformaci poslání“ je přitom podle něj možné vysledovat už v předchozích programovacích obdobích. Jinými slovy, počet oblastí, které má evropská regionální politika řešit, je v současné době už příliš vysoký.
Větší smysl by dávalo zaměřit se na omezený počet cílů, uzavírá Armstrong.
