inzerce
Souvislosti:
Směrnice o vysílání pracovníků byla přijatá v roce 1996 a účinnosti nabyla v roce 1999. Cílem této legislativy je zajistit, aby se minimální práva a povinnosti, která jsou platná pro zaměstnance v dané členské zemi, vztahovala i na „vyslané pracovníky“, které v členské zemi působí pouze na krátkodobý kontrakt.
Zároveň má ovšem směrnice těmto pracovníkům zaručovat určité minimální standardy, které jsou výsledkem univerzálně platných kolektivních dohod. Jde například o maximální pracovní dobu, minimální čas vyhrazený na odpočinek, minimální plat včetně plateb přesčasových hodin, apod.
Směrnice má tedy na jedné straně omezovat překážky pro poskytování služeb přes hranice a zároveň pracovníkům zajišťovat přiměřenou ochranu.
Témata:
V roce 2006 Komise vydala sdělení, v němž členským zemím radí, jakým způsobem mají směrnici o vysílání pracovníků uplatňovat.
Včera Komise zveřejnila zprávu o opatřeních, které členské státy měly přijmout v oblasti dohledu nad vysílanými pracovníky a v oblasti spolupráce administrativ jednotlivých zemí. Cílem této zprávy bylo odhalit opatření, která brání volnému pohybu služeb.
Podle Komise členské země musí dohlížet na to, aby se poskytovatelé služeb řídili národními pravidly. EU přitom členským zemím nechává volnost v tom, jaký sociální model si zvolí, nebo na jakém principu v zemi funguje kolektivní vyjednávání. Podle zprávy, kterou si Komise nechala vypracovat, jsou ovšem opatření uplatňovaná v určitých členských zemích příliš přísná, jdou nad rámec ochrany vysílaných pracovníků a představují překážky volnému pohybu služeb.
Výzva na odstranění těchto nadměrných opatření, kterou Komise včera směřovala členským státům, se opírá také o rozsudek Evropského soudního dvora, podle nějž musí být přijaté opatření proporcionální cílům.
Úřady v zemi původu by měly spolupracovat s úřady v zemích, do nějž jsou pracovníci vysláni tak, aby tyto země mohly účinně provádět dohled a bojovat s protiprávními praktikami. Přestože v některých zemích došlo k mnohým zlepšením (tisková zpráva Komise uvádí příklad Belgie, kde existuje internetová stránka, na níž jsou veškeré informace o právech a povinnostech vysílaných pracovníků), většina zemí spoléhá pouze na svá národní opatření. Komise proto vyzvala členské země k zlepšení vzájemné komunikace, například prostřednictvím Informačního systému vnitřního trhu, nebo vytvořením zvláštních skupin určených k výměně vzájemných zkušeností.
Evropská komise pohrozila těm členským zemím, které nadměrně omezují volný pohyb služeb žalobou u Evropského soudního dvora. Podle komisaře pro zaměstnanost, sociální věci a rovné příležitosti Vladimíra Špidly jsou již dnes u ESD žaloby na 3 členské státy a dalších 27 žalob v současné době Komise připravuje.
Stanoviska:
Podle komisaře Vladimíra Špidly je „skutečnost, že již bylo dosaženo určitého pokroku, pokud jde o zpřístupnění informací o vysílání pracovníků prostřednictvím internetových stránek, kontaktních míst a tištěných materiálů, povzbudivá. Přesto lze mít pochybnosti o tom, zda všechna kontrolní opatření zavedená některými členskými státy skutečně sledují ochranu vysílaných pracovníků.“
„Mobilita má zásadní význam pro řešení nedostatku pracovní síly v EU. Podniky se na vnitřním trhu nesmí setkávat se zbytečnými překážkami při poskytování služeb formou vysílání pracovníků. Hostitelské země musí být současně schopny používat přiměřená kontrolní opatření k boji proti nelegálnímu zaměstnávání a k zajištění ochrany pracovníkům,“ dodal komisař.
