inzerce
Soudci Mezinárodního soudního dvora (ICJ) svým verdiktem z konce minulého týdne (22. července) rozhodli, že vyhlášení nezávislost balkánského Kosova proběhlo v souladu s mezinárodním právem. I tak mezi členskými státy Evropské unie najdeme země, které s jejich rozhodnutím (má právní nezávaznost) nesouhlasí. Více o rozhodnutí soudu viz EurActiv 23.7.2010.
K těmto státům se kromě Srbska, od kterého se v únoru roku 2008 Kosovo, jeho bývalá provincie, odštěpilo, řadí i Španělsko, Kypr, Slovensko a Rumunsko. Důvodem, proč se tato skupina nedovede se samostatným Kosovem smířit, je jejich obava, že dojde ke zvýšení separatistických nálad menšinových národů uvnitř těchto států.
„Na své pozici neuznat Kosovo trváme. Zároveň pokračujeme ve volání po dialogu mezi oběma stranami (Kosovem a Srbskem),“ nechala se například slyšet místopředsedkyně španělské vlády Maria Teresa Fernandez de la Vega na tiskové konferenci krátce po vynesení haagského rozsudku.
Chce to optimismus…
I tak ale rozhodnutí ICJ někteří diplomaté a komentátoři vnímají jako pozitivní signál, který nese jednoznačnou zprávu: věci se dají do pohybu.
„Rozhodnutí soudu postavilo pětici států, které neuznávají Kosovu, do obtížné situace,“ citovala zpravodajská agentura AFP pod podmínkou anonymity vysoce postaveného diplomatického úředníka.
Před těmito státy se tak nyní otevírá prostor, jak svůj postoj přehodnotit. Podle diplomata se k tomu naskytne příležitost hned na dnešní schůzce ministrů zahraničí celé sedmadvacítky. Kosovská otázka totiž figuruje mezi diskutovanými tématy.
„Kosovo vystupovalo jako nezávislý stát dva a půl roku. Apeluji na ostatní státy, kteří dosud Kosovo neuznaly, aby tak učinily nyní,“ vyzval pětici států britský ministr zahraničí William Hague.
Michael Emerson, analytik z bruselského think-tanku Center for European Policy Studies, je přesvědčen, že k významnému posunu v kosovské otázce dojde během několika příštích let.
„Ta možnost (uznat Kosovo) tu před nimi stále leží. Mohou samozřejmě i nadále trvat na dosavadním statu-quo, ale mohou svůj názor i změnit. Je to otevřená otázka,“ myslí si Emerson a upřesnil: „Jeden nebo dva z nich mohou svůj postoj změnit dokonce v horizontu jednoho roku.“
Podle jeho názoru má k takové změně postoje nejblíže Slovensko a Rumunsko. Proč? Ač v obou zemích žijí menšiny, které volají po určitém stupni autonomie, separatistické nálady nejsou zdaleka tak vyostřené jako ve zbývající trojici, říká Emerson.
V tomto ohledu se pak zdá, že největší potíže s uznáním kosovské nezávislosti bude mít ostrov Kypr, který je rozdělen na tureckou a řeckou část, a Španělsko, jež čelí vytrvalým separatistickým tendencím Katalánců a Basků.
Mobilizace diplomatické síly
Optimismus některých komentátorů by ale mohlo zmařit Srbsko. Srbská vláda, která se po vynesení rozsudku ICJ sešla na svém mimořádném zasedání, rozhodla, že využije veškerých diplomatických prostředků, aby státy, které Kosovo dosud neuznaly, svůj postoj nepřehodnotily (ilustrační infografika zde).
Kromě osobního dopisu srbského prezidenta Borise Tadiće, který má být adresován více jak padesáti státníkům, plánuje ministr zahraničí Vuk Jeremić několik zahraničních cest. Srbská diplomatická ofenziva si na mušku vezme především nezúčastněné státy, nechal se slyšet Jeremić.
Kosovské ministerstvo zahraničí však pracuje na odvetě. „Připravili jsme dopisy žádající vlády o uznání státnosti Kosova. Rozešleme je poštou, elektronickou poštou a faxy,“ píše se v oznámení. „Verdikt soudu byl natolik jasný, že neexistuje žádný důvod nás neuznat.“
