inzerce
Srbský prezident Boris Tadić krátce poté co ve Stockholmu předal švédskému premiéru Fredriku Reinfeldtovi přihlášku své země do Evropské unie uvedl, že cílovým datem je pro bělehradskou vládu rok 2014.
Evropští představitelé jsou ale vůči srbskému entuziasmu opatrní. Srbským politikům ostatně v minulosti doporučovali, aby se svou přihláškou příliš nespěchali. Díky dobré spolupráci nynější srbské vlády s Mezinárodním soudním tribunálem pro bývalou Jugoslávii (ICTY) sice Nizozemsko přestalo začátkem prosince blokovat tzv. prozatímní obchodní dohodu (EurActiv 8.12.2009), na pozastavení ratifikace celé Stabilizační a asociační dohody (SAA), která upravuje vztah mezi EU a Srbskem, ale Nizozemci zatím trvají. Svůj souhlas nepřestávají podmiňovat „plnou spoluprací“ Srbska s ICTY a především dopadením a předáním válečných zločinců Ratka Mladiće a Gorana Hadžiće.
To je také důvodem, proč byla srbská přihláška evropskými státníky přijatá spíše vlažně, a to i přes prohlášení švédského předsednictví, které jí označilo za „rozhodující okamžik“ pro Srbsko i Evropskou unii.
Srbský ministr zahraničí Vuk Jeremić ale optimismem nešetří a tvrdí, že Srbsko je schopné i odhodlané zlomit všechny rekordy a na cestě do Evropy předběhnout řadu zemí, které o členství v EU v současnosti usilují. V rozhovoru uveřejněném na internetových stránkách srbské vlády Jeremić nicméně nebyl schopen jasně odpovědět na otázku, zda si myslí, že by se země mohla stát oficiálním kandidátem ještě letos.
Status kandidáta země získává až poté, co její přihlášku přijmou všechny členské státy EU a následně Evropskou komisi pověří, aby zemi zaslala obsáhlý dotazník, na jehož základě poté EU rozhodne, zda s ní zahájí přístupové rozhovory. Naposled zaslala Komise takový dotazník Albánii (EurActiv 17.12.2009).
Pokud jde o datum možného vstupu Srbska do EU, diplomaté se shodují pouze v tom, že se tak stane někdy během příštích deseti let. Konkrétní rok si však nikdo netroufá odhadovat.
První krok na dlouhé cestě
Georgi Dmitrov, bulharský velvyslanec v Bělehradě, EurActivu sdělil, že podání přihlášky je pouze prvním krokem na dlouhé cestě k vysněnému členství.
„Ze své zkušenosti víme, že mezi podáním přihlášky a skutečným členstvím uběhne mnoho let,“ říká Dmitrov. V případě jeho země se jednalo o 12 let trvající proces, který byl završen 1. ledna 2007.
Podobně by se o své zkušenosti mohla podělit i Česká republika. Ta svou přihlášku ke podala v roce 1996 a cesta ke členství jí zabrala dlouhých osm let (členem EU je od 1. května 2004).
Bulharský velvyslanec připomíná, že vyjednávací proces pro kandidátskou zemi představuje období nepřetržitých reforem. Země musí do svého právního řádu implementovat obrovský balík evropské legislativy a pod dohledem EU musí projít hlubokou transformací.
Co s Kosovem?
Diplomaté se shodují, že kromě obvyklých potíží bude muset Srbsko vyřešit před svým vstupem do EU dva zásadní problémy. Tím prvním je již zmíněná „plná spolupráce“ s ICTY a druhým otázka Kosova. Bývalá srbská provincie v roce 2008 vyhlásila samostatnost, kterou ovšem Srbsko neuznává a Kosovo stále považuje za součást své země. V otázce nezávislosti Kosova není ostatně jednotná ani EU – některé země, jako například Slovensko nebo Španělsko, jej jako samostatný stát neuznávají.
„Srbsko říká, že proces evropské integrace a problém Kosova jsou dvě různé otázky. Nepřímý dopad tam ale samozřejmě je. Bude hodně záležet na tom, jakou míru pozornosti bude mezinárodní společenství těmto dvěma problémům věnovat,“ říká Dimitrov.
K potížím podle něj došlo například v případě účasti Kosova v programech regionální spolupráce, neboť Srbsko trvá na tom, aby jeho bývalá provincie byla neustále označována jako „Kosovo podle rezoluce Rady bezpečnosti OSN č. 1244/99“.
V reakci na otázku, zda úsilí o členství v EU nezkomplikuje také vzájemné obviňování mezi Srbskem a Chorvatskem z genocidy spáchané během válečných let 1991-1995, bulharský diplomat připomíná, že dobré sousedské vztahy jsou jedním z nejdůležitějších politických kritérií pro vstup do EU.
„Pokud nedojde k urovnání vztahů se sousedy a k navázání regionální spolupráce, lze jen velmi stěží očekávat pokrok v integraci s EU. Všechny zúčastněné země by proto měly dobře zvážit důsledky svých postojů,“ uzavírá Dimitrov.
