inzerce
„Svoboda slova a tisku, jež představuje zásadní součást každého demokratického systému, zůstává v některých kandidátských zemích nadále vážným problémem,“ sdělil komisař pro rozšíření Štefan Füle v úterý (9. listopadu) na tiskové konferenci, na níž byla oficiálně odhalena nová Strategie pro rozšíření EU a Zprávy o pokroku v jednotlivých kandidátských i potenciálně kandidátských zemích (EurActiv 10.11.2010).
Zastrašování novinářů se týká především balkánského regionu, kde se rovněž nachází většina států, které aspirují na vstup do Evropské unie. Druhou oblast, kde je svoboda projevu omezována, představuje dlouhodobý kandidát na členství v Unii Turecko.
Turecko spadlo na historické dno
Zpráva o pokroku, která hodnotí reformy v Turecku, poukazuje na fakt, že v této zemí zcela chybí právní rámec, jež by uspokojivě zaručoval svobodu slova.
Ačkoliv Evropská unie v tomto roce finančně přispívala Turecku, aby pokročilo v občanském dialogu, a to především v otázce svobody médií, situace se o mnoho nezlepšila. Pro ilustraci: turečtí novináři se v mnoha případech musí neustále zpovídat ze své práce před soudním tribunálem, nebo mají například zablokován přístup na některé webové stránky.
Znepokojivé je podle Komise i to, že až čtyřicet novinářů je v současné chvíli uvězněno v tureckých věznicích. „Dělali zkrátka svou práci čestně a profesionálně“, zní zdůvodnění jejich uvěznění podle Evropské novinářské federace. V říjnu zase vypršel dvouletý zákaz stahování videí ze serveru YouTube.
Opoziční politické strany v Turecku tvrdí, že referendum o ústavních změnách, které se konalo v září, se neslo v atmosféře strachu, jež byly způsobeny právě finančním tlakem na média (EurActiv 13.9.2010).
Evropská exekutiva spatřuje v oblasti svobody médií v Turecku jen velmi omezený pokrok a kritizuje rovněž otevřený antisemitismus tamějších ultranacionalistických médií.
Podle zprávy mezinárodní organizace Reportéři bez hranic klesla svoboda tisku v Turecku na své historické minimum. Turecko se umístilo na 138. místě v seznamu 178 zemí. Těsně za ním se nachází například Etiopie a Rusko. Turecko se oproti minulému roku propadlo o šestnáct příček.
Mediální násilí na Balkáně
Evropská komise ve svém hodnocení konstatovala, že ačkoliv se země Balkánu snaží do své legislativy implementovat zákony, jež by ochránily média před nátlakem a zastrašováním, v praxi se jejich úsilí dosud míjí účinkem.
„V mnoha zemích západního Balkánu přetrvává vyhrožování a dokonce i fyzické útoky na novináře,“ informuje strategický dokument. Nejhorší situace panuje momentálně v Makedonii, Bosně a Hercegovině a Kosovu - tyto státy si v otázce svobody projevu a tisku vedly hůře než minulý rok.
V Bosně museli někteří novináři dokonce čelit smrtelným výhrůžkám. Podle Freedom House Indexu stoupl v této zemi politický tlak na média přímo rapidně. Například South East Europe Media Organisation zjistila, že Alternativna Televizija, bosenský televizní kanál, obdržela od místních sociálních demokratů varování, aby neinformovala o posledních volbách.
V lednu tohoto roku zase bosenský mediální magnát a aspirující politik Fahrudin Radoncic, který vlastní největší místní deník Dnevni Avaz, několikrát slovně napadl novináře Duska Jurisic, přičemž mu vyhrožoval na základě jeho etnického původu.
Transparentnost vlastnických struktur médií představuje problém i v dalších balkánských zemích, zejména pak v Makedonii a Albánii. I v těchto státech jsou novináři vystavováni vydírání, další téma zde tvoří například Romové, jež jsou v tisku vykreslování velmi negativně.
Srbskem zase otřásá dosud nedošetřený pokus o vraždu novináře Dejana Anastasijevice z dubna roku 2007. Anastasijevic sbíral informace a psal o srbských válečných zločinech během období, kdy funkci prezidenta zastával Slobodan Milošević.
Silné politické vměšování a celkové ovlivňování mediální sféry se ukazuje jako znepokojivé také v nejmladší zemi Evropy – Kosovu. Politické elity zde patří mezi největší, a tedy nejvlivnější, inzerenty místních novin. Podle britského týdeníku The Economist vedení kosovské veřejnoprávní televize RTK dokonce obvinilo přímo vládu z vydírání.
