Visegrad EU portals : EurActiv.cz | EurActiv.pl | EurActiv.hu | EurActiv.sk | Facebook | Twitter | YouTube EU4YOU
Logo EurActiv.cz

Uvízla politika rozšiřování EU na mrtvém bodě?


zdroj: Evropský parlament.

27.03.2012
Chorvatsko, které k Evropské unii přistoupí v roce 2013, může být nadlouho jediné. Další balkánské země se totiž potýkají s překážkami: vstup Turecka dlouhodobě znemožňuje kyperský problém a Island teprve čekají rozhovory nad spornými kapitolami, jako je rybolov. Účastníci diskuse v Evropském domě se proto shodli na tom, že „nejúspěšnější zahraniční politika EU“ zpomaluje.

inzerce

Rozšíření bývá považováno za nejzdařilejší „zahraniční politiku Evropské unie“. Kromě zřejmého dopadu na hranice EU má i významný stabilizační efekt pro své nejbližší okolí: EU totiž příslibem členství motivuje jednotlivé státy, aby pokročily v ochraně lidských práv, úrovni své demokracie či spolupráci v boji proti organizovanému zločinu. 

Přesto se po historicky největším rozšíření roku 2004, kdy bylo do Evropské unie přijato deset nových členů včetně České republiky, a zejména po přistoupení Rumunska a Bulharska o tři roky později, chuť evropské veřejnosti na přijímání dalších států vytrácí. Podle průzkumů Eurobarometru je v současnosti většina obyvatel EU  přesvědčena o tom, že by se nyní EU měla zaměřit sama na sebe a k dalšímu rozšiřování nepřistupovat. 

Navzdory této „únavě z rozšíření“ dnes kandidátský status přísluší Turecku, Makedonii, Černé Hoře a Islandu. Chorvatsko již všechny podmínky pro vstup splnilo, v prosinci podepsalo přístupovou smlouvu a připojí se k EU za dva roky (EurActiv 9.12.2011 a EurActiv 23.1.2012). 

Zbývající země západního Balkánu, totiž Albánie, Kosovo a Bosna a Hercegovina, jsou považovány pouze za „potenciální kandidáty“. To vypovídá o vůli Evropské unie momentálně pokračovat v procesu rozšiřování právě v jihovýchodní Evropě a ne třeba směrem na Moldavsko, Ukrajinu a Kavkaz, ale zároveň o četných hospodářských i politických nesnázích, které balkánské státy provázejí. 

Jaké tedy mají zmíněné státy vyhlídky? Budou v blízké budoucnosti následovat příklad Chorvatska? 

Malí a problematičtí 

Albánii byl kandidátský status prozatím odepřen především  kvůli nestabilní domácí politické situaci. Vláda a opozice se vzájemně obviňují z korupce a vloni v lednu se situace vyhrotila natolik, že při bouřích před prezidentským palácem byli zastřeleni čtyři protivládní protestující. 

Kosovo je sice vnitropoliticky stabilnější, ale cestu do Evropské unie má komplikovanou tím, že jej pět států EU neuznalo. Krom toho dokumenty současné strategie pro rozšíření  potvrzují nedostatky v boji s organizovaným zločinem a korupcí. 

Bosna a Hercegovina se jen pomalu vymaňuje z nedávného patu, kdy zástupci jejích tři etnických skupin, Bosňáků, Srbů a Chorvatů, jež rozděluje krvavá minulost i náboženská příslušnost, nedokázali najít shodu na centrální vládě. Nové vedení státu nicméně chystá podat přihlášku do EU letos (EurActiv 22. 2. 2012). Komisař pro rozšíření EU Štefan Füle v této souvislosti zmínil, že pokud mají jednání pokročit, bude nutné, aby Bosna a Hercegovina schválila ústavní změny, které zaručí, že země bude i nadále fungovat jako jeden jediný stát. 

Kandidátský status, který těmto státům zatím chybí, je přitom nezbytný. Teprve až jej Rada EU udělí, jinými slovy budou s jeho udělením souhlasit všechny členské státy EU, lze zahájit přístupové rozhovory. Ty zpravidla začínají screeningem, čili zkoumáním legislativy kandidátské země, a pokračují projednáváním jednotlivých kapitol. Teprve pak může být sepsána přístupová smlouva. 

Připomeňme jen, že například České republice proces, který byl v jejím případě celkem bezproblémový, zabral čtyři roky. Dá se proto očekávat, že ani při zlepšení situace na Balkáně nebude případné přijetí zdaleka okamžité.  

Větší a blokovaní 

Navíc platí, že ani zisk kandidátského statusu neznamená vždy jisté vítězství. Důkazem je Turecko, které podalo přihlášku do EU roku 1987, avšak kandidátem se stalo až v roce 2005 (více informací v Links Dossier). Jednání totiž uvízla na mělčině nejen kvůli údajným nedokonalostem turecké demokracie, ale i zejména kvůli otázce Kypru. 

Rozdělený ostrov je v Evropské unii zastoupen Kyperskou republikou, kterou ale Ankara neuznává. Změnu svého postoje podmiňuje mimo jiné zrušením obchodního embarga proti severnímu, čili tureckému Kypru. 

„Pokud to řeknu laicky, dokud Turecko neuzná Kypr, nemůže se stát členem Evropské unie,“ řekl na nedávné konferenci pořádané v Evropském domě Martin Vítek, zástupce ředitele Odboru pro všeobecné záležitosti EU Ministerstva zahraničních věcí ČR.

Podobně zamrzlá situace jako v případě Turecka a Kypru panuje i v případě Makedonie, respektive Bývalé Jugoslávské republiky Makedonie (FYROM). 

Evropská komise opakovaně prohlásila, že Makedonie, která získala kandidátský status stejně jako Turecko v roce 2005, podmínky přijetí do EU splňuje. Její vstup nicméně jako jediné vetuje Řecko, a to kvůli názvu země, připomněl na stejné diskusi David Král, ředitel Institutu pro Evropskou politiku EUROPEUM. Název Republika Makedonie, který Skopje používá na domácí scéně, totiž Řecko neschvaluje, protože odkazuje na stejnojmennou řeckou provincii na severu země. 

Mladí a rozdílní 

Čerstvým březnovým přírůstkem mezi kandidátské země je Srbsko (EurActiv 2.3.2012). Přestože jej trápí hospodářská situace a zvláště nevyřešený vztah ke Kosovu, má na druhou stranu výhodu, která menším balkánským státům často chybí – administrativní kapacity. 

„Kdybych to řekl nehezky, Černá Hora, Albánie a Makedonie nemají dostatek úředníků,“ vysvětlil již citovaný Martin Vítek z Ministerstva zahraničních věcí. „To není případ Srbska, stejně jako to neplatilo o Chorvatsku,“ dodal. 

Zdaleka nejlepší vyjednávací pozici o přistoupení k EU má ale stát, který se nachází na opačné straně evropského kontinentu. Ačkoliv Island podal přihlášku do EU teprve v červenci roku 2009, trvalo jen deset dní, než Rada EU pověřila Komisi vypracováním posudku (pro srovnání, u Albánie tento krok zabral šest měsíců). Přístupové rozhovory byly se severským ostrovem zahájeny o rok později (EurActiv 27.7.2010). 

Podle Vítka lze na příkladu Islandu demonstrovat zájem členských států Evropské unie přijmout mezi sebe spíše bohatou zemi než chudší státy jihovýchodní Evropy. Důvod je prý nasnadě. Hrubý domácí produkt balkánských adeptů, ať už s kandidátským statusem nebo bez něj, se většinou pohybuje v rozmezí 25-45 % průměru HDP Evropské unie, což by z nich po vstupu činilo čisté příjemce společných finančních prostředků, poukázal Vítek. 

Evropa do roku 2020 beze změn? 

Spory s některými evropskými státy kvůli odškodnění jejich občanů, které krach islandských bank připravil o značné úspory, a také nedořešená otázky rybolovu, se podle Davida Krále i Martina Vítka významně podepíšou na tom, že ani Island se pravděpodobně v blízké době nestane členem Evropské unie. Oba řečníci se tudíž shodli na tom, že Chorvatsko pravděpodobně zůstane jedinou zemí, která do roku 2020 vstoupí do EU. Zároveň ale připustili, že určité šance má v tomto ohledu i Černá Hora. 

Ona a další kandidáti však musí počítat s jedním. Francouzská vláda totiž přijala zákon, který praví, že po přijetí Chorvatska budou francouzští občané o vstupu nových států do EU vždy rozhodovat v referendu. Vypadá to tedy, že veřejné mínění bude hrát v otázce rozšiřování větší roli, než tomu bylo doposud. A to navíc v době, kdy se Evropané staví k dalšímu rozšiřování spíše zamítavě.

inzerce

© 2004-2016. EU-Media, s.r.o., ISSN 1803-2486. Obsah této stránky je autorským dílem. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu EU-Media, s.r.o. zakázáno. Více informací je možné najít zde.
Technology and Design by MONOGRAM
to_top