inzerce
Jaká regulační ustanovení předpokládá Smlouva o přistoupení pro volný pohyb pracovníků a pro přeshraniční poskytování služeb?
K 1. květnu 2004 vstoupilo do EU deset dalších států (Česká republika, Estonsko, Kypr, Lotyšsko, Litva, Malta, Maďarsko, Polsko, Slovinsko a Slovenská republika). Podle regulačních ustanovení Smlouvy o přistoupení mohly staré členské státy Unie pro občany přistupujících zemí ze střední a východní Evropy využít v rámci flexibilního modelu („2+3+2“) přechodných regulačních ustanovení v oblasti volného pohybu pracovních sil EU. Vedle toho je Spolková republika Německo (a Rakousko) oprávněna využít přechodná regulační ustanovení pro volný pohyb služeb EU v oblasti stavebnictví (včetně příbuzných hospodářských odvětví), v oblasti čištění budov, inventáře a dopravních prostředků i u činností interiérových dekoratérů. Bližší informace ohledně rozšíření EU (dokumenty a vysvětlení) naleznete na internetové adrese europa.eu.int/pol/enlarg/index_en.htm.
Jaká jsou přechodná období v oblasti volného pohybu pracovních sil a volného pohybu služeb?
V oblasti volného pohybu pracovních sil a přeshraničního poskytování služeb v oblasti stavebnictví (včetně příbuzných hospodářských odvětví) a dalších dílčích oblastech řemeslných prací (dekorace interiérů, čištění budov, inventáře a dopravních prostředků) bylo Spolkové republice Německo ve Smlouvě o přistoupení přiznáno ve vztahu k přistupujícím zemím střední a východní Evropy přechodné regulační ustanovení na dobu až sedmi let. Rozhodující pro délku uplatněné doby trvání bude zvláště další vývoj situace na trhu práce v Německu. Nepočítá se s rozdílným přístupem k jednotlivým přistupujícím státům. Co se týče Malty a Kypru, platí volný pohyb pracovních sil a volný pohyb služeb bez omezení již od okamžiku vstupu do EU.
Co se stane s možnostmi vstupu na trh práce vyjednaných zvlášť s jednotlivými státy?
Zákaz zhoršení stavu znamená, že práva na přístup na trh práce stávajících členských států EU se během období po podpisu Smlouvy o přistoupení nesmí vrátit na horší úroveň, než byly v době podpisu. Současné národní a bilaterální možnosti přístupu na německý trh práce zůstaly v nezměněném stavu. V rámci modelu „2+3+2“ tohoto přechodného období je třeba rozlišovat tři fáze: během dvouletého přechodného období se na středoevropské a východoevropské přistupující státy nevztahuje žádný volný pohyb pracovních sil vyplývající z práva Evropské unie; i nadále platí národní a bilaterální ustanovení o přístupu na trh práce. Členské státy tak mohou od okamžiku přistoupení na základě národních opatření rozhodnout, do jaké míry otevřou svůj trh práce pro občany z přistupujících států. Před uplynutím první fáze jsou původní členské státy povinny prostřednictvím formálního sdělení informovat Komisi o tom, zda v souladu s dohodnutými přechodnými regulačními ustanoveními ve Smlouvě o přistoupení chtějí i nadále zachovat platnost národních opatření pro omezení přístupu na trh práce po dobu dalších tří let, nebo zda chtějí v souladu se zákony společenství přistoupit k volnému pohybu. Původní členské státy, které chtějí i po pěti letech nadále zachovat národní regulační ustanovení o přístupu na trh práce, musí Komisi formálně sdělit, že chtějí nadále vzhledem k obtížné situaci na trhu práce využít přechodného regulačního ustanovení pro další dva roky. Tím je dosaženo maximální doby trvání sedmi let. Nejpozději sedm let po vstupu platí úplná volnost pohybu.
Pro koho platí přechodná regulační ustanovení ohledně volného pohybu pracovních sil?
Smlouva o přistoupení platí pro pracovní síly z nových členských států a jejich rodinné příslušníky. Na základě základní svobody volného pohybu pracovních sil využívá občan EU jakožto „cestující pracovník“ ve smyslu práva EU nezadatelné právo vstoupit do pracovního poměru se společností sídlící v EU. Naproti tomu se pracovník, jenž je vyslán svou společností, která má sídlo v jeho domovské zemi, neodebírá z vlastní iniciativy do jiné země EU, kde dostane práci; spíše je to tak, že bude „vyslán“ v rámci přeshraničního poskytování služeb svým zaměstnavatelem, jenž má sídlo v přistupující zemi, do „původní“ členské země EU na časově omezené nasazení, které se vztahuje na určitý projekt. Práva vyplývající ze Smlouvy o ES ohledně volného pohybu pracovních sil (čl. 39 odst. 1 Smlouvy o ES) platí pro občany přistupujících zemí pouze s výhradou přechodných regulačních ustanovení stanovených ve Smlouvě o přistoupení. Tak zůstává v platnosti během přechodné doby národní a bilaterální právo vztahující se na pracovní povolení při zaměstnávání v Německu. Pracovníci z přistupujících zemí tedy potřebují i nadále pro přijetí zaměstnání v Německu pracovní povolení; to je třeba udělit ještě před přijetím pracovního místa. Pro činnost samostatně výdělečných osob (ohledně práva na svobodné usazení) se nepředpokládají žádná přechodná regulační ustanovení. Pokud chtějí být občané z přistupujících států osobami samostatně výdělečně činnými, musí stejně jako domácí a osoby samostatně výdělečně činné z jiných členských států EU dodržovat vedle ustanovení profesních a živnostenských zákonů i pro EU specifické předpisy ohledně pobytu.
Jaká zlepšení ohledně přístupu na trh práce obsahuje Smlouva o přistoupení pro občany přistupujících států?
Přístup na trh práce pro pracovní síly z přistupujících států se zlepšil již v den vstupu. To platí zvláště pro tzv. preferování Společenství. To znamená, že pracovní síly z přistupujících států dostaly při vstupu na trhy práce stávajících členských států, a to zvláště v případě volných míst, která jsou vypsána v rámci systému EURES (European Employment Services), popř. Spolkovou agenturou pro práci, přednost před pracovními silami z tzv. třetích zemí – a to pokud chtějí přijmout práci, u níž je možno získat přístup na německý trh práce. Bližší informace ohledně sítě EURES naleznete na adrese www.europe.eu.int/eures. Vedle toho Smlouva o přistoupení předpokládá, že zaměstnávání v souladu se zákony ve stávajících členských státech EU má za určitých předpokladů za následek neomezený přístup na trh práce. Přístup na trh práce EU získají státní příslušníci přistupujících zemí (popř. jejich rodinní příslušníci), „kteří v den vstupu (nebo po vstupu) získali přístup na trh práce po dobu nepřetržitých 12 měsíců nebo po delší dobu“. To znamená, že získají udělením pracovního povolení neomezený přístup na trh.
Dr. Torsten G. Christen, autor je pracovníkem na referátu „Zaměstnávání zahraničních pracovníků“ na Spolkovém ministerstvu hospodářství a práce.
<?xml:namespace prefix = o ns = "urn:schemas-microsoft-com:office:office" /><o:p></o:p>
