inzerce
Souvislosti:
První návrh směrnice o sezónní práci Komise představila v roce 1982. Po letech neúspěšných snah nalézt v Radě dohodu, byl návrh v roce 1990 stažen.
Nový návrh směrnice o pracovních podmínkách pro sezónní pracovníky byl předložen v březnu 2002 s dvojím cílem:
- zlepšit kvalitu sezónní práce zajištěním, aby princip nediskriminace byl uplatňován na sezónní pracovníky
- vytvořit vhodný rámec pro využití sezónní práce tak, aby přispívala k hladkému fungování pracovního trhu
Parlament návrh Komise podpořil v listopadu téhož roku, přijal ale několik pozměňovacích návrhů zabývajících se odklonem od principu nediskriminace a požadujících především to, aby se směrnice vztahovala na dobu trvání sezónní práce. Komise doplňovací návrhy přijala a zaslala Radě doplněnou směrnici.
Zdá se ale, že návrh bude mít stejně nešťastný osud jako předchozí dokument. Diskutovalo se o něm nejméně na čtyřech zasedáních Rady pro zaměstnanost mezi lety 2002 až 2004 a od nizozemského předsednictví byly hovory o návrhu pozastaveny.
Jádrem sporu během uplynulých 25ti let diskusí byla vždy otázka možných výjimek z principu rovného zacházení se sezónními pracovníky z hlediska základních pracovních zaměstnaneckých podmínek. Zvláště rozdílné postoje k následujícím otázkám nebylo možné překonat:
- jak se vypořádat s potřebou zvláštní derogace za účelem posílení začlenění nezaměstnaných na pracovní trh;
- přezkoumání a eventuálně odstranění restrikcí pro sezónní práci;
- princip a délka určené doby pro implementaci principu rovného zacházení mezi stálými a sezónními pracovníky. Zaměstnavatelé doufají, že tato doba bude dvanáct měsíce a více; odbory považují takto stanovené období za příliš dlouhé.
Témata:
Během minulých 25ti let Velká Británie dokázala úspěšně chránit schopnost agentur zabývajících se sezónní prací zaměstnávat osoby hledající zaměstnání, které jsou hůře placeny a mají méně výhod z hlediska garantování práce, dovolené a sociálních výhod než běžní pracovníci.
Mnoho agentur zprostředkovávajících sezónní práce ale vidělo potřebu přitáhnout lépe kvalifikované pracovníky, aby byly schopny konkurovat regulérnímu pracovnímu trhu a zbavilo tento sektor špatné pověsti. V únoru 2007 Eurociett, průmyslová federace sdružující největší agentury na sezónní práce v Evropě, a UNI-Europa, evropská větev globálních služeb odborů, vydali sektorovou společnou deklaraci o práci agentur a flexikuritě, která uznala „důležitost dosažení spravedlivé rovnováhy mezi ochranou pracovníků agentur a zvyšování pozitivní role, kterou práce agentur může na evropském pracovním trhu hrát. V několika členských státech byly uzavřeny kolektivní dohody mezi asociacemi zaměstnavatelů v této oblasti a odbory.
Obecně jsou tyto dohody založeny na principu rovného zacházení mezi praocvníky agentur a stálými zaměstnanci. Sezónní práce se také odvolává na Zelenou knihu Komise z listopadu 2006 o „Přijetí pracovního práva k zajištění flexibility a bezpečnosti pro všechny“ a ke sdělení z června 2007 „Směrem ke společným principům flexikurity: více a lepších pracovních míst skrz flexibilitu a bezpečnost“.
Tato iniciativa byla podpořena portugalským předsednictvím, aby se tato otázka dostala z mrtvého bodu. Ministři pro zaměstnanost budou 5. prosince 2007 debatovat o stavu této záležitosti za účelem nalézt politickou dohodu , nebo alespoň vyslechnout zprávu o pokroku.
Tentokrát se možná ministři dohodnou. Velká Británie v poslední době signalizuje ochotu změnit svůj postoj, jestliže to znamená zbavit se kolektivních dohod na národní úrovni, liberalizaci sektoru v celé Evropě a otevření nových příležitostí pro agentury zabývající se sezónní prací.
„Jestliže dosáhneme dohody v těchto třech oblastech, byl bych velmi optimistický,“ řekl britský ministr práce McFadden v britském parlamentu. Uvedl také, že vláda chce nyní „dosáhnout dohody o směrnici“.
Další kroky:
Směrnice o sezónní práci byla diskutována v evropském výboru britského parlamentu 11. června 2007. Směrnice o sezónní práci je na programu jednání Rady pro zaměstnanost a sociální otázky 5. prosince tohoto roku.
