inzerce
Souvislosti:
V případě Laval (známém rovněž jako případ Vaxholm) se jedná o lotyšskou stavební firmu Laval un Partneri, která ve Švédsku získala zakázku na rekonstrukci školy ve městě Vaxholm. Firma se rozhodla, že svým (lotyšským) zaměstnancům pracujícím na zakázce bude vyplácet mzdu, která je běžná v její domovské zemi a odmítla podepsat kolektivní dohodu a respektovat požadavky na pracovní podmínky a minimální mzdy jak je upravuje švédská legislativa. To se ovšem nelíbilo švédským odborům a firmu Laval zažalovaly. Švédský soud pro otázky pracovního práva případ předal Evropskému soudnímu dvoru (ESD).
V druhé polovině května generální advokát ESD Paolo Mengozzi ve svém závěru k případu Laval uvedl, že „v případě, kdy v členské zemi neexistuje systém, který by prohlašoval, že kolektivní dohody mají univerzální platnost“, je třeba evropskou směrnici o vysílání pracovníku „interpretovat tak, že nebrání odborům ve snahách dosáhnout kolektivním postupem toho, aby přinutily poskytovatele služeb z jiného členského státu podřídit se platové úrovni určené v souladu s kolektivní dohodou, která v praxi platí pro domácí firmy v daném sektoru“.
V podobném případu Viking, který Evropský soudní dvůr rozhodl minulý týden, soud podpořil právo odborů na kolektivní postup, ale zároveň uvedl, že takový postup je na druhé straně omezen právem zaměstnavatele na poskytování služeb v jiné členské zemi.
Témata:
Evropský soudní dvůr ovšem v rozporu se stanoviskem generálního advokáta rozhodl, že blokáda staveniště firmy Laval, k níž se odhodlaly švédští odboráři ve snaze přinutit firmu, aby se zapojila do vyjednávání o mzdách a podepsala kolektivní dohody, je proti pravidlům EU na poskytování služeb. Soud uvedl, že takový postup může být ospravedlnitelný pouze v případech, že převládá veřejný zájem na ochraně pracovníků. Tato podmínka však podle soudu v případě Laval splněna nebyla.
Soud zdůraznil, že směrnice o vysílání pracovníků nezavazuje zahraniční poskytovatele služeb k respektování jakýchkoliv dalších pracovně právních standardů, které jdou za rámec minimálních standardů stanovených směrnicí. Dodal však, že takové společnosti mohou být donuceny k přijetí národních pravidel, která stanovují výši minimálního platu.
Soud dále uvedl, že takový kolektivní postup, k němuž se odhodlali švédští odboráři ve snaze donutit Laval k podpisu kolektivní dohody, by s velkou pravděpodobností znamenal, že pro podobnou firmu budou stavební zakázky ve Švédsku méně atraktivní nebo bude obtížnější je vykonávat. Z tohoto důvodu takový postup představuje omezení svobody poskytování služeb.
Soud uznal, že k blokádě staveniště došlo za účelem ochrany švédských pracovníků proti možnému sociálnímu dumpingu, což „může znamenat, že má argumentace ve prospěch veřejného zájmu větší význam“.
Uvedl však, že švédská opatření, zejména ta, která se vztahují k minimálnímu platu, nejsou dostatečně přesná a srozumitelná. Požadavkem, aby Laval taková pravidla respektoval, by vznikaly pouze překážky ke vstupu firmy na švédský trh služeb.
Stanoviska:
Evropská konfederace odborových svazů (ETUC) vyjádřila své zklamání nad „výzvou“, kterou rozsudek „bude představovat pro velmi úspěšný a flexibilní systém kolektivního vyjednávání platný ve Švédsku a dalších severských zemích – model flexikurity, který v současnosti prosazuje Evropská komise“.
ETUC dále uvádí: „To bude vyžadovat, aby v těchto zemích došlo k přezkoumání implementace směrnice o vysílání pracovníků. Takto úzká interpretace směrnice s sebou může přinést negativní implikace pro systémy dalších zemí. Může to přinést i implikace pro schopnost odborů podporovat rovné pracovní podmínky a ochranu pracovníků bez ohledu na národnost a existují rovněž obavy z toho, že schopnost odborů zaručit tyto cíle je ohrožena principem volného pohybu služeb.“
Dánský poslanec Poul Nyrup Rasmussen, předseda evropských socialistů v EP (PES) uvedl, že je „rozsudkem hluboce zklamán“: „Evropa si dnes dala gól do vlastní branky – jak může soud rozšířit tolik nejistoty v tak zásadní otázce? Na jednu stranu uznává právo na kolektivní postup ze strany odborů, na druhé straně ale vytváří nejistotu, kdy není jasné, které dohody se vlastně mají respektovat. To není rozhodnutí ve prospěch sociální Evropy, jde o černý den, který poskytne ochranu špatným zaměstnavatelům a těm, kteří snižují mzdy.“ Rasmussen dodal, že poselství, které toto rozhodnutí vyslalo občanům je takové, že „Evropa se zajímá více o konkurenci mezi pracovníky než o zvyšování životní úrovně všech rodin“.
Poslanec Komisi vyzval, aby přikročila ke krokům, které „předejdou negativním důsledkům tohoto rozhodnutí… Mám dojem, že to bude důležité pro ratifikaci nové Smlouvy v řadě národních parlamentů a pro referendum v Irsku.“
Zástupce britských konzervativců v EP Philip Bushill-Mathews, uvedl: „Je dobré, že Evropský soudní dvůr respektuje klíčový princip jednotného vnitřního trhu: odbory by měly přestat bránit pokroku v této oblasti. Tento rozsudek by je mohl naučit, jak jít s dobou“.
Pozitivně vidí rozsudek i český ministr práce a sociálních věcí Petr Nečas. Ten pro Hospodářské noviny uvedl, že „základem je volný pohyb osob, ne uměle vytvářené bariéry, byť se opírají o práva odborů". Podle Nečase se zdá, že zvítězil zdravý rozum.
